Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Zahrady I. (Blues ukřižovaného města)
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Vave 30.8.2014 9:59Re: Vavísku, Děkuju Ti, milá Jenny. Někdy jsou cesty zpátky hodně těžké. Ale i tak (nebo právě proto) mohou být osvobozující. |
|
A. Bytová 28.8.2014 23:57Re: Vavísku, Ach Jenny, rodné domy, huš huš raději, lépe nevzpomínat, jde -li to. |
|
Z. Jenny 28.8.2014 23:12Vavísku, umíš ! Zase se mi vrátily vzpomínky na mé zahrady a dětství,jen to neumím tak krásně popsat. Řeknu jen toto, když bourali můj rodný dům bezohledně na okolí, jakož i okolní něčí rodné domky, šla jsem tam v noci sama a plakala jsem tak, jako nikdy,bylo to děsivé a velmi bolestné. Nastavěli tam ohyzdné zelenočervené paneláky. Tam u mé řeky , v mojí ulici, kterou všichni tam žijící milovali. Mé rodné město, jsi i dnes tak ukřižované, že krev z tebe proudí a bolest se ozývá ze všech stran. Kolik desetiletí bude trvat než se k tobě vrátí dětská radost, klid a pohoda?! |
|
|
Z. Jenny 28.8.2014 23:04Re: Vave! Zano, bože můj, ty si tak praktická ! :)) |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 21:43Re: Milá Vave, tak tohle je čistá poezie... Děkuju Ti, Dede. No, já jsem taky byla divoženka. Z nedostatku lesů v blízkém okolí holt jen taková zahradní. :o) |
|
D. Ruščáková 28.8.2014 21:30Re: kuk Xerxová, to zní jako báječnej čas! Uživejte si a ve zdraví se vraťte:)) |
|
|
D. Ruščáková 28.8.2014 21:30Milá Vave, tak tohle je čistá poezie... umím si tvé vzpomínky představit, mám podobné - tedy bez šneků a kobylek - brr. Zahrady školkové si pamatuju dvě - tu v Praze, kde jsem se schovávala v černožlutém sudu (byla jsem odmala dilně nekolektivní) a pak tu ve Dvoře, u školky v Podharti, kde je dnes Husův domov. Tam po mnoho let ředitelovala moje babička a tamní zahradu jsem měla ráda - a neschovávala jsem se. Byla tam houpačka s dřevěnými kohouty - žlutým a černým. Já jsem milovala toho černého - protože on to byl vlastně můj ohnivý černý hřebec:)) Ale srdce jsem v nich nikdy neměla - myslím, v těch zahradách. To jsem měla především na našich loukách, v našem lese a u našeho potoka na horách. Byla jsem divoženka odmala:)) |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 21:26Re: kuk Ahoj, Xerxová, to jsou věci, dneska jsi tu za sůvičku, ne za skřivana. :o) Hezky si to tam užívejte a hodně foťte, ať je příští Najtíček hodně obrázkový. :o) |
|
Z. Xerxová 28.8.2014 20:56kuk všechna tři mláďata jsou úžasná, pohodová, veselá. V teplém moři si to užívají všichni. A zmrzlinu mají nejdřív dítka, a když jim teče moc po bradě, tak ji odevzdají Najtovi... A ten se nezdráhá jim ji odebrat... |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:38Děkuju vám za vaše vzpomínky a přeju vám krásný večer. |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:35Re: Vave, tvoje Zahrada Šemíček Zdeni, měla jsem takovou proluku kousek od domu, kde jsem bydlela. Taky jedna z mých (dalších) zahrad .... plná šnečků, šeříků a zbytků zdí ... Vzpomínky vyvolaly vzpomínky a ty další vzpomínky. :o) |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:23Re: Vave, umíííš. Kdo by to do jemné víly Alex řekl, že se pustila šutrem do bližního svého. :o) Naštěstí možná často ty šutry, stejně jako naše zahrady, byly velké jen v dětských očích, jinak jsme to snad ani nemohli přežít. :o) |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:21Re: Moc hezké Děkuju Ti, Maričko. Jojo, naše dětské hry byly často nebezpečné a můj anjel strážný musel mít každý večer hodně unavená křídla. |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:19Re: Školková zahrada Asi ne, Matyldo. Možná je to i lepší, že Tvá školková zahrada zůstala tak velká a plná barev, tak krásná jako kdysi. |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:19Re: Taky mě to vtáhlo Ono to je vlastně pořád jedno a to samé blues, Dalmíčku. A děkuju Ti. |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:18Re: Mila Vave Děkuju, Hani. Dojala jsi mě. |
|
|
Z. Vave 28.8.2014 20:17Re: Tedy Vave, Noooo, šnečka, tydim tydim. :o) Jinak si ale můžeš připsat velkou šněčí zásluhu, Abytko. Jak jsem v zoufalství koupila proti slimejšům tu velkou pisklu čehosi a Ty jsi byla pravila, že to odnesou i šnečci, tak ta piskla je furt zavřená a slimejše každé ráno sbírám, fuuuuj, v latexových rukavicích, já je tak nesnáším, bleeee. |
|
M. Crossette 28.8.2014 19:23Moc hezké Milá Vave, umíš krásně vzpomínat. To je to kouzlo mládí a dětské fantazie, kdy se kámen dokáže změnit v koníka a zarostlé zahrady v tajemná zákoutí plná bájných bytostí. A potom po letech bývá až bolestivé odhalení "pravdy" - kámen je najednou tak maličký a bájná zahrada prostě "jen" neopečovaná, zarostlá. Ale to co pro dítě byla "skutečnost" mohou později pro ty "velké dítě" být krásné celoživotní vzpomínky. A ty je Vave umíš nádherně sepsat a tím je oživit nejen pro sebe, ale i pro nás. A vyvolat třeba takovou vzpomínku, jakou popsala Zana :))) Ještě, že jsi se Zano točila s dětským rýčem (tedy předpokládám, že plastickým)!!! Stejně se andělé strážní museli při dětských hrách pořádně zapotit. Protože někdy ty naše hry byly fakt nebezepčné, kolikrát jen z čisté nevědomosti co by se mohlo stat. |
|
H. Williamson 28.8.2014 17:46Mila Vave Uz si to ctu potreti, a furt jsem beze slov. Snad jen dodam, ze nekdy, kdyz pises, tak zaroven malujes obrazy. |
|
Z. Matylda 28.8.2014 15:25Školková zahrada je pro mě jedna z nejvýznamnějších zahrad mého dětství. Byla veliká, plná zákoutí a pískovišť, průlezek a byla tam i skluzavka- jakou má barvu věděli rodiče podle toho, co jsme měla na patách botiček. Pak ji školce sebrali kvůli stavbě nové výpadovky (někdy v posledním roce mé docházky) a nakonec zbořili i tu školku, což byla prvorepubliková vilka. Škoda, že jsme školku ani zahradu nikdy neviděla jako velká, takhle mám jen vzpomínku na obrovské prostory, které asi tak velké nebyly :) |
|
|
A. Bytová 28.8.2014 14:48Re: Chtěla jsem tak trochu No mě musej budit furt vodopádem, i když na samospád už mám nárok. :) |
|
Z. Zdena-B-P 28.8.2014 14:14Re: Chtěla jsem tak trochu Není nad to, probudit se samospádem. :-P |
|
|
A. Bytová 28.8.2014 13:33Re: Chtěla jsem tak trochu Ano, 10:00-11:00, to JE ráno, tak by to mělo byť. :) |
|
Z. Dalmi 28.8.2014 13:32Taky mě to vtáhlo do zahrad mého dětství. Toto vyprávění mě bere za srdce, tak jako Blues |
|
T. Zana 28.8.2014 13:07Re: Vave! no jo, se nezdám... |
|
|
T. Zana 28.8.2014 13:07Re: Vave! Kdepák, Liko, nejsem žádnej troškař. Krev tekla proudem, ale naštěstí to bylo jen hodně povrchový, takže vliv na funkci to nemělo. Naopak u mne to následky mělo, slušnej vejprask to byl :-) |
|
|
Z. Lika 28.8.2014 12:33Re: Přeji krásný den Zdeno, to s tím slaným=špinavým je skvělý detail! |
|
A. Lex 28.8.2014 12:02Vave, umíííš. Zana mi nastartovala vzpomínku. Ona skolila dva jednou ranou, já zase svou sousedku a svou první přítelkyni svého tehdy krátkého čtyřletého živůtka. Dostala ode mne nechtěně šutrem do hlavy. |
|
|
A. Lex 28.8.2014 11:59Re: Přeji krásný den My jenom "chlebíček". Je zajímavé, že tato rostlinka prošla žaludky mnoha generací dětí :-). |
|
|
Z. Zdena-B-P 28.8.2014 11:57Re: Přeji krásný den Tak tuto delikatesu jsem neochutnala. My z Placatky chroustali od jahod, přes tuřín a květák po hrášek a okurky. S tím to byly spousty písku a bláta. To se opucovalo a dobrý. Jen v dospělosti nedokážu polknout posolený kedluben, nebo rajče. Prostě osolené = špinavé. Proč? Jednoduše, když jsme to jedli upatlanýma a upocenýma rukama, tak to bylo slané a špinavé. Nemám to takhle v kebuli zakódované jen já, ale i několik mých dětských kamarádů. Nedávno jsem ve vlaku objevila dalšího. :) |
