29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Zahrady I. (Blues ukřižovaného města)

Všichni v sobě nosíme plno vzpomínek a příběhů. Některé jsou uloženy navrchu, pěkně po ruce k častému použití, ale některé máme v sobě ukryté velice hluboko, jsou uzamčeny v naší třinácté komnatě.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jenny 28.8.2014 23:12

Vavísku,

umíš ! Zase se mi vrátily vzpomínky na mé zahrady a dětství,jen to neumím tak krásně popsat.

Řeknu jen toto, když bourali můj rodný dům bezohledně na okolí, jakož  i  okolní něčí rodné domky, šla jsem tam v noci sama a plakala jsem tak, jako nikdy,bylo to děsivé a velmi bolestné. Nastavěli tam ohyzdné zelenočervené paneláky. Tam u mé řeky , v mojí ulici, kterou všichni tam žijící milovali. Mé rodné město, jsi  i dnes tak ukřižované, že krev z tebe proudí a bolest se ozývá ze všech stran. Kolik desetiletí bude trvat než se k tobě vrátí dětská radost, klid a pohoda?!

A. Bytová 28.8.2014 23:57

Re: Vavísku,

Ach Jenny, rodné domy, huš huš raději, lépe nevzpomínat, jde -li to.

Z. Vave 30.8.2014 9:59

Re: Vavísku,

Děkuju Ti, milá Jenny.

Někdy jsou cesty zpátky hodně těžké. Ale i tak (nebo právě proto) mohou být osvobozující.

D. Ruščáková 28.8.2014 21:30

Milá Vave, tak tohle je čistá poezie...

umím si tvé vzpomínky představit, mám podobné - tedy bez šneků a kobylek - brr. Zahrady školkové si pamatuju dvě - tu v Praze, kde jsem se schovávala v černožlutém sudu (byla jsem odmala dilně nekolektivní) a pak tu ve Dvoře, u školky v Podharti, kde je dnes Husův domov. Tam po mnoho let ředitelovala moje babička a tamní zahradu jsem měla ráda - a neschovávala jsem se. Byla tam houpačka s dřevěnými kohouty - žlutým a černým. Já jsem milovala toho černého - protože on to byl vlastně můj ohnivý černý hřebec:))

Ale srdce jsem v nich nikdy neměla - myslím, v těch zahradách. To jsem měla především na našich loukách, v našem lese a u našeho potoka na horách. Byla jsem divoženka odmala:))

Z. Vave 28.8.2014 21:43

Re: Milá Vave, tak tohle je čistá poezie...

Děkuju Ti, Dede.

No, já jsem taky byla divoženka. Z nedostatku lesů v blízkém okolí holt jen taková zahradní. :o)

Z. Xerxová 28.8.2014 20:56

kuk

všechna tři mláďata jsou úžasná, pohodová, veselá. V teplém moři si to užívají všichni. A zmrzlinu mají nejdřív dítka, a když jim teče moc po bradě, tak ji odevzdají Najtovi... A ten se nezdráhá jim ji odebrat...

Z. Vave 28.8.2014 21:26

Re: kuk

Ahoj, Xerxová, to jsou věci, dneska jsi tu za sůvičku, ne za skřivana. :o)

Hezky si to tam užívejte a hodně foťte, ať je příští Najtíček hodně obrázkový. :o)

D. Ruščáková 28.8.2014 21:30

Re: kuk

Xerxová, to zní jako báječnej čas! Uživejte si a ve zdraví se vraťte:))

Z. Vave 28.8.2014 20:38

Děkuju

vám za vaše vzpomínky a přeju vám krásný večer.

M. Crossette 28.8.2014 19:23

Moc hezké

Milá Vave, umíš krásně vzpomínat. To je to kouzlo mládí a dětské fantazie, kdy se kámen dokáže změnit v koníka a zarostlé zahrady v tajemná zákoutí plná bájných bytostí. A potom po letech bývá až bolestivé odhalení "pravdy" - kámen je najednou tak maličký a bájná zahrada prostě "jen" neopečovaná, zarostlá. Ale to co pro dítě byla "skutečnost" mohou později pro ty "velké dítě" být krásné celoživotní vzpomínky. A ty je Vave umíš nádherně sepsat a tím je oživit nejen pro sebe, ale i pro nás.

A vyvolat třeba takovou vzpomínku, jakou popsala Zana :))) Ještě, že jsi se Zano točila s dětským rýčem (tedy předpokládám, že plastickým)!!!

Stejně se andělé strážní museli při dětských hrách pořádně zapotit. Protože někdy ty naše hry byly fakt nebezepčné, kolikrát jen z čisté nevědomosti co by se mohlo stat.

Z. Vave 28.8.2014 20:21

Re: Moc hezké

Děkuju Ti, Maričko.

Jojo, naše dětské hry byly často nebezpečné a můj anjel strážný musel mít každý večer hodně unavená křídla.

H. Williamson 28.8.2014 17:46

Mila Vave

Uz si to ctu potreti, a furt jsem beze slov. Snad jen dodam, ze nekdy, kdyz pises, tak zaroven malujes obrazy.

Z. Vave 28.8.2014 20:18

Re: Mila Vave

Děkuju, Hani. Dojala jsi mě.

Z. Matylda 28.8.2014 15:25

Školková zahrada

je pro mě jedna z nejvýznamnějších zahrad mého dětství. Byla veliká, plná zákoutí a pískovišť, průlezek a byla tam i skluzavka- jakou má barvu věděli rodiče podle toho, co jsme měla na patách botiček. Pak ji školce sebrali kvůli stavbě nové výpadovky (někdy v posledním roce mé docházky) a nakonec zbořili i tu školku, což byla prvorepubliková vilka. Škoda, že jsme školku ani zahradu nikdy neviděla jako velká, takhle mám jen vzpomínku na obrovské prostory, které asi tak velké nebyly :)

Z. Vave 28.8.2014 20:19

Re: Školková zahrada

Asi ne, Matyldo. Možná je to i lepší, že Tvá školková zahrada zůstala tak velká a plná barev, tak krásná jako kdysi.

Z. Dalmi 28.8.2014 13:32

Taky mě to vtáhlo

do zahrad mého dětství. Toto vyprávění mě bere za srdce, tak jako Blues

Z. Vave 28.8.2014 20:19

Re: Taky mě to vtáhlo

Ono to je vlastně pořád jedno a to samé blues, Dalmíčku. A děkuju Ti.

A. Lex 28.8.2014 12:02

Vave, umíííš.

Zana mi nastartovala vzpomínku. Ona skolila dva jednou ranou, já zase svou sousedku a svou první přítelkyni svého tehdy krátkého čtyřletého živůtka. Dostala ode mne nechtěně šutrem do hlavy.

Z. Vave 28.8.2014 20:23

Re: Vave, umíííš.

Kdo by to do jemné víly Alex řekl, že se pustila šutrem do bližního svého. :o)

Naštěstí možná často ty šutry, stejně jako naše zahrady, byly velké jen v dětských očích, jinak jsme to snad ani nemohli přežít. :o)

Z. Zdena-B-P 28.8.2014 11:31

Vave, tvoje Zahrada Šemíček

mi nastartovala vzpomínky. V naší ulici byla volná parcela s nálety bezinek, bříz a hustého roští. Byla velmi využívaná. Hráli jsme si tam na všechno. Na zakletou princeznu, na čerty i ta ordinace tam byla. A přišel den, kdy nám oznámili, že je parcela prodaná a budou tam stavět dům. No bylo hořko a dcerky budoucích obyvatel to měly zpečetěné. Ale stavělo se na náš vkus dlouho a my na vztek zapomněli :) Díky této ztrátě jsme se přemístili o ulici dál, kde byla velmi zanedbaná lesní školka. Vyrobili jsme si maskovaný "vchod" a dětství trávili tam. Na doslech, ale sami ;)

Z. Vave 28.8.2014 20:35

Re: Vave, tvoje Zahrada Šemíček

Zdeni, měla jsem takovou proluku kousek od domu, kde jsem bydlela. Taky jedna z mých (dalších) zahrad .... plná šnečků, šeříků a zbytků zdí ...

Vzpomínky vyvolaly vzpomínky a ty další vzpomínky. :o)

A. Bytová 28.8.2014 11:26

Tedy Vave,

šneka! Šnečka! Ovšem s tou kobylkou jest to příšernost, už proto, že ona za nic nemohla. :)))

Myslím, že je to velká odvaha pouštět se do tak hlubinných vzpomínek obecně. Někdy to moc bolí, i přes úsměv časem získaný.

Dík.

Z. Vave 28.8.2014 20:17

Re: Tedy Vave,

Noooo, šnečka, tydim tydim. :o)

Jinak si ale můžeš připsat velkou šněčí zásluhu, Abytko. Jak jsem v zoufalství koupila proti slimejšům tu velkou pisklu čehosi a Ty jsi byla pravila, že to odnesou i šnečci, tak ta piskla je furt zavřená a slimejše každé ráno sbírám, fuuuuj, v latexových rukavicích, já je tak nesnáším, bleeee.

Z. Vave 28.8.2014 10:09

Chtěla jsem tak trochu

zaskočit za Xerxovou a popřát dobré ráno, ale nějak se mi to vymklo z rukou - tohle by mi Xerxová za ráno nikdy neuznala. ;o)

Děkuju vám za to, že jste přijali pozvání do mých zahrad, milí zvířetníci. Ještě se tam během září vydáme dvakrát.

Liko, děkuju Ti za odkaz na celé blues.

Z. Jarka_F. 28.8.2014 10:19

Re: Chtěla jsem tak trochu

Ale urrrčitě je nás tu hodně, kteří Ti čas 10:00 - 11:00 za ráno uznají, a to velmi rádi :))

A. Bytová 28.8.2014 13:33

Re: Chtěla jsem tak trochu

Ano, 10:00-11:00, to JE ráno, tak by to mělo byť. :)

Z. Zdena-B-P 28.8.2014 14:14

Re: Chtěla jsem tak trochu

Není nad to, probudit se samospádem. :-P

A. Bytová 28.8.2014 14:48

Re: Chtěla jsem tak trochu

No mě musej budit furt vodopádem, i když na samospád už mám nárok. :)

Z. Lika 28.8.2014 8:34

Odkaz na Blues

odkaz jsem zvorala já, už jdu na to! Je přímo v textu

Z. Lika 28.8.2014 8:37

Re: Odkaz na Blues

A už funguje! Omlouvám se Vave a ranním čtenářům.