29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

EVROPA: Národní zájmy 2.0

Národní zájmy byly donedávna považovány za přežitek minulosti. Politici a analytici znali pouze strategická partnerství, hospodářskou spolupráci a závaznost smluv. Anexe Krymu však ukončila éru zahraničněpolitické naivity a volby do Evropského parlamentu přinesly v nejdůležitějších evropských zemích úspěch stranám, které upřednostňují národní perspektivu. Národní zájmy se vrací na scénu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kanioková 3.6.2014 13:19

Díky, pane autore..

Čím větší celek, tím nepřehlednější struktura, tím složitější a horší řiditelnost a VČASNĚJŠÍ možnost KORIGOVÁNÍ chybných procesů!

Státy většinou nevznikly tak, že někdo „moudrý“ měl ideu a tak založil stát. Státy většinou vznikaly a zanikaly vlivem různých okolnostíí a s těmi ideami to bylo všelijaké. Není vůbec nic iracionálního na tom, když si země hájí SVÉ zájmy, svůj manévrovací prostor, je to naprosto logické a POTŘEBNÉ. Často i složité, když je stát společenstvím jedinců či skupin, jejichž preference nemusí být zcela totožné. Pokud to jakž takž funguje, jednotlivci ke svému státu mají loajalitu, jsou politickým národem. Politický národ se nerovná kolektivismus !

Zájmů u jednoho a téhož jedince se totiž vykytuje nepřeberné množství a v rozličných úrovních sebevědomí (odvozeno od sousloví "být si vědom sám sebe"). A nijak to neznamená, že existence zájmu na úrovni rodiny nebo obce vylučuje zájem na úrovni státu. Taky to ovšem nevylučuje, že se tyto zájmy nemohou navzájem dostat do konfliktu. Pak tedy rozhoduje hierarchie, kterou si dotyčný sám v sobě vyvořil podle svých preferencí - a tam už nastupuje morálka a vštípené zásady, hodnotový žebříček.

Základním zájmem každého národa - bez výjimky - je přežít. Ale národní zájem Španělů, Finů nebo Rumunů se nám z toho začne teprve klubat ve spojitosti s konkrétními podmínkami toho kterého národa. Především a zejména s podmínakmi geografickými, hospodářskými, a mnoha jinými... Teprve pak, po zvážení jaká pozitiva máme k dispozici a jaké handicapy nás limitují, z toho můžeme dedukovat, jak se v konkrétní otázce, před kterou nás politický vývoj postavil, zachováme. Abychom co nejlépe využili to, co nás posiluje, a umenšili vliv toho, co nás sráží. Už na úrovni JEDNOHO státu to je složité, čím větší, tím vzdálenější je centrum, které se zdá jednotlivci téměř nedosažitelné a lidi ztrácejí jistotu, že ono jedná v jejich prospěch.

J. Kanioková 3.6.2014 13:23

Re: Díky, pane autore..

Evropský politický národ neexistuje, je jen součet občanů zemí na tomto kontinentu žijících. Navíc je EU socialistický projekt. Představitelé EU sice mají plnou pusu svobody, svobodného trhu, ale ve skutečnosti jim jde jen o ustanovení jednotné evropské vlády, která bude regulovat, rozdělovat, omezovat. Ze své slonovinové věže, zcela vzdáleni problémům jednotlivců.

Dirigismu zdáli, z centra, jsme si za 40 let užili až příliš, s důsledky se potýkáme dodnes. Především proto, že to ve většině lidí zničilo schopnost a hlavně ochotu ručit si za svůj vlastní osud sám. Nečekat, že jim někdo MUSÍ pomáhat.

Díky euro„intelektuálních elit“ se v lidech zatím poměrně úspěšně daří pěstovat lhostejnost namísto tolerance a v nejlepším případě aktivismus namísto účasti. Jak dlouho ještě bude trvat ochota občanů stát za vlastní západní civilizací, když jsou jim neustále zpochybňovány hodnoty vlastních tradic a společenského uspořádání? Nakolik budou cítit oddanost ke státu (či EU), který je denně ústy politiků, mediálních hvězd i pedagogů přesvědčuje o tom, že cizí společenské normy sem patří? Proč se angažovat, přinášet oběti a třeba i zemřít pro společnost, která si neváží sebe sama ani svých občanů - a ještě za to od nich vybírá nekřesťanské daně?