28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

ÚVAHA: Rodina

Tradiční rodina, jak ji znalo lidstvo po tisíce let, je v moderní, technologicky rozvinuté společnosti na ústupu ke škodě všech. Podobné by se dalo říct o místní komunitě. Ať už ve vesnici, městě a nebo zájmové organizaci či klubu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
O. Joklová 27.5.2014 22:50

Re: všimla

chicht :-)))))))))))))))))))))

D. Ruščáková 27.5.2014 22:30

Re: Kaštan

Všimla:)))

Z. Nítkovská 27.5.2014 21:57

Nevím, jestli špatně čtu,

ale v článku nějak nevidím, že by George brojil PROTI povinné školní docházce, zdravotnímu pojištění či mailování nebo telefonům. Proč by vymoženosti moderní techniky nemohly být vylepšením pevného rodinného svazku?

R. Enatae 27.5.2014 21:53

Ke zdravotnímu pojištění a školní docházce

se rozepisovat nebudu, ale zrovna o víkendu jsem viděla, jak mohou hezky fungovat nově vznikající místní komunity. Ve vsi nad Dalmatinovem je kaple. Ještě před pěti lety byla v dost nevábném stavu. A pár místních náplav se dalo dohromady, zřídili občanské sdružení a dějou se věci. Předloni nová střecha, vloni podlaha, letos oprava výmalby a krásný nový zvon od Manouška. Moc hezky zvoní na dobré časy.

O. Joklová 27.5.2014 21:29

Re: Kaštan

a sem se "pro změnu" přilepím zase já... idealizovaný obraz, vlastně čehokoli, je velmi silně zavádějící

a OT - všimli jste si, na kolika fotkách je tam i kočička??? :-)))))

ech, snad jsem tolik neřekla :-DDDDDDDD

A. Bytová 27.5.2014 20:36

Re: Podepisuju se pod EvuZ

Já bych se ráda podepsala zase zde.

 Nejen ohledně zdravotního pojištění, ale i ta povinná školní docházka. Co je probůh na ni špatného? Ostatně byla povinná, do určitého ročníku, zde už za Marie Terezie. Tradiční rodina v Asii je sice zřejmě úžasná, ale nemám-li na školné a moje děti tudíž budou negramotné, to už mi zas tak úžasné nepřipadá.

H. Williamson 27.5.2014 18:40

Podepisuju se pod EvuZ

a jine. Ale rada bych dodala jeste neco jineho. Nejak Jirko nerozumim, co mas proti zdravotnimu pojisteni. Sam jsi psal nekolikrat o svych operacich a kolik z toho zaplatilo celoaustralske zdravotni pojisteni. Tak co bys, probuh, bez toho delal? Myslim si, ze zdravotni pojisteni je jedna ze skvelych veci moderni doby. Ne vzdycky funguje dobre, ale v podstate drzi rodinu pred totalnim financnim zruinovanim, kdyz nekdo onemocni.

A myslim, ze moje mama, letos 86 let, by s tebou nesouhlasila, ze kdyz sla do prace kratce po tom, co jsem se narodila, budovala svetle komunisticke zitrky. Mela vzdelani a rodina potrebovala predevsim penize, protoze se po r. 1948 ocitli v dost desive situaci. Ale taky nedavno mne mama rikala, ze vzdycky chtela ukazat nam detem, ze prace se vyplati.Myslim, ze nasa mama by byla vrcholne nestastna, kdyby jen byla doma a cekala, az tata prijde dom z prace a schvali ji veceri.

A. Lex 27.5.2014 16:53

Re: Jsme malá rodina,

Ano, Tosko, také jsem tento výraz slyšela a pak mě zase někdo říkal -  sestřena. Asi je to krajové. Nu, ono je to fuk, hlavně že nám to spolu  dobře klape.

YGO, maminku "drobka" znáš, jezdí s námi na vejletování :-). "Drobek" by chtěl jet kolikrát s námi, ale jako veterinářka mívá často o víkendech služby, tak to kolikrát nevychází.To krojované album je excelentní!

Z. Tosca 27.5.2014 13:22

Re: Jsme malá rodina,

"Stále nevím jak je to s názvem tohoto příbuzenství. Je to dcera maminčiny sestřenice."

U nás v rodině se pro tento vztah užívá výraz "vlastnice", v případě chlapce pak "vlastník"

Z. Nítkovská 27.5.2014 13:20

Tak nevím...

Když jsem ráno četla Georgovu úvahu, vzbudila ve mně spíš smutek nad tím, co vidím kolem sebe - jak snadno se rodina rozchází. Ne to, že dospělé dítě se odstěhuje z Čech třeba do Itálie, to bylo - a ne zřídka - i dříve, a tady je nedocenitelná pomoc v elektronické komunikaci, ale jak časté je, že jeden z rodičů odchází a vytváří si nový partnerský vztah.

Jistě, i dříve bylo v rodinách hodně problémů, které se různě skrývaly a tutlaly. Doufám, že se nemýlím, ale myslím, že přece jen bylo víc snahy a hlavně ochoty ty problémy řešit nebo aspoň kvůli nim nepálit za sebou mosty. Jistě, ze strany žen to byla většinou nutnost, protože nastavení společnosti bylo takové, že pro samostatnou ženu byl život velmi obtížný.

Krátce řečeno, dřívější způsob života rozhodně nebyl růžový. Nechci nijak zevšeobecňovat, jen je mi líto, že mizí ten obraz rodiny jako pevného přístavu. Aspoň na mnoha místech tak vidím...

Z. Jarka_F. 27.5.2014 12:08

Re: Taková technická

Sorry - dohled je špatné slovo - opravuji na péči.

Z. Jarka_F. 27.5.2014 12:06

Taková technická

Dříve bylo snazší se postarat o rodiče, když už potřebovali celodenní dohled, ženské v té době odcházely do důchodu "tak akorát". Teď s neustálým zvyšováním dosažení důchodového věku je to poněkud blbé...

Z. Jarka_F. 27.5.2014 11:55

Re: No jo

Sem bych mohla nenááápadně přidat citát H. Pawlowské: "Nes..štvi otce nes..štvi matku, když ti dali život, spratku!"

Z. Yga 27.5.2014 11:39

Jízda králů

Alex, moc jsem si ty fotky užila - vyřiď Drobkovi (chichi), že je výborná dokumentaristka.

P. Kaštan 27.5.2014 11:33

Kaštan

Milý Georgi, netuším, kde bereš tu jistotu že to za první republiky a před tím za Rakouska bylo tak super. Nebylo, stačí se jen trochu pohroužit do historie...

Pár fotek najdeš tady: http://www.bulvy.cz/2012/09/27/chudoba-si-nevybira/

Z. Vave 27.5.2014 11:29

Už dávno mě

zaujalo v beletrii, kolik bylo v rodinách neprovdaných tetiček a strýčků. Zřejmě ne každý měl finanční prostředky na to, aby založil a zabezpečil rodinu. Nebo se nenašla vhodná, společensky přijatelná partie. Rodiny byly nejen vícegenerační, ale i širší generačně, a každý odváděl v rámci rodiny svůj díl práce. Šla tak zabezpečit dobře péče o ty nejmladší, ale i nejstarší nebo nemocné členy rodiny. To se dnes zvládnout nedá. Protože není s kým se vystřídat, podělit se, rozložit ten tlak.

A manželství? V těchto širokých rodinách ženy většinu času setrvávaly v ženském světě a muži ve světě mužském, tak jsme historicky nastaveni. Dnes v párové rodině je tlak na muže i ženu obrovský a není kam se utéct, sdílet, ulevit si.

Rodina je jistě cenná, ale v dnešní době existují i jiné svazky nebo komunity, kluby či spolky, které původní rodinu určitým způsobem suplují.

V každé době bylo něco. A přes všechny průšvihy žijeme v té nejbezpečnější a nejblahobytnější době, jaká kdy byla. Pokud tedy pomineme dobu Zlatého věku ... někdy v době kamenné. :o)

Přeju všem krásný den. <3

H. Williamson 27.5.2014 11:17

Re: Paušalizovat

Stetinko mila. ...

P. Kaštan 27.5.2014 11:15

Re: Paušalizovat

Můj bože, Štětinko, to je děs a hrůza, co píšeš, žes přišla o děti... Mávám a hladím po tlapce, i když je Ti to úplně k ničemu...

Z. Lika 27.5.2014 10:53

Vlčnovjané

to je nádherná podívaná!! A těch dětí :-)

Z. Lika 27.5.2014 10:47

Re: K tomu virtuálnímu styku

Přesně tak, virtuální komunikace má sloužit a ne být pánem.

D. Ruščáková 27.5.2014 10:22

Re: K tomu virtuálnímu styku

Pro naši rodinu je elektronická komunikace zásadní - jsme až příliš rozprášení po republice i po světě a třeba bez skypu by byl náš život postatně chudší:)) Samozřejmě si i telefonujeme, stejně jako si telefonuju s přáteli.

Nevidím problém v elektronické komunikaci, pokud nevytěsní tu normální. Ale pořád ještě je lepší mít nějakou (byť virtuální), než žádnou.

A ještě něco - i na tuhle komunikaci platí, že někdo MUSÍ CHTÍT komunikovat, aby to fungovalo. Můžete mít v rodině deset telefonů a budou k ničemu, když si její členové nebudou mít co říct, když nebudou chtít sdílet svůj čas a své životy.

A. Lex 27.5.2014 9:35

Jsme malá rodina,

takřka už vymírající, jak já, tak i manžel máme tu a tam po kotlince roztroušených pár příbuzných.Už naši rodiče, manželovi po I.světové a mí před II. světovou nebyli z mnoha dětí. Maminka jedináček, tatínek měl sestru. U manžela taktéž. Oba jsme také jedináčci. Obě rodiny z velkého města. Takže se rodiče měli co ohánět, když neměli za zády sílu rodiny. Mám v rodině pro mě "vzdáleně blízkou" :-)), sestřenu a její rodinu. Stále nevím jak je to s názvem tohoto příbuzenství. Je to dcera maminčiny sestřenice.

Držíme spolu, jak to jen jde :-).  Někdy mi rodina se svými strastmi, ale i slastmi moc chybí. A vůbec, když už jsme u rodiny, podívejte se máte-li čas a chuť na krásně udělané album na Rajčeti, které vytvořila právě dcera od mé sestřeny, tento víkend VE VLČNOVĚ , NA JÍZDĚ KRÁLŮ!. S jejím svolením jej dávám sem:

http://drobek33.rajce.idnes.cz/Jizda_kralu_Vlcnov-25.5.2014

Nádhera krojů, zvláště ženských krojů je nepřekonatelná!! Nevím, zda-li vám bude fungovat video, mně nee.

Z. Lika 27.5.2014 9:32

oprava odkazu

jde o "Look Up" od Garyho Turka

https://www.youtube.com/watch?v=j2pqn2oQIgU

Z. Lika 27.5.2014 9:27

K tomu virtuálnímu styku

Nedávno mě zaujalo video/článek

http://i.lidovky.cz/14/053/lnc460/PVR5361b9_socialmedia.jpg

Pokud jde o rodinu... staré časy bych neidealizovala, vždy hrají roli zdroje, úmrtnost, komunita a samozřejmě jednotlivci. Gaussova křivka nepochybně platí i zde.

Ze své zkušenosti vím, jak důležitá je role různých klubů a spolků lidí. Když se trochu povedou, utvoří se jakási tlupa, kde se tlaky v atomizované rodině lépe rozloží a život se lépe zvládá. I ti samotáři, kteří jsou jinak pro zakládání rodin naprostá katastrofa, nezůstanou osamělí.

D. Ruščáková 27.5.2014 9:25

Nad tímhle přemýšlím už roky, milý Georgi

a došla jsem k závěru, že fungující rodina je něco jako boží požehnání - někdy se povede a lidé, kteří mají to štěstí, se musí sami starat, aby o něj nepřišli. Ráda se koukám třeba po obyčejných párech - muž a žena v obchodě, ve vlaku, na pláži... kdekoliv. A vidím, že když se podaří aspoň normálně harmonický vztah, tak je to to nejlepší, co se muži a ženě může přihodit, protože se doplňují, protože to prostě tak nějak sedí - biologicky, psychologicky i sociálně.

Jenže... mnoho lidí prostě to štěstí nemá. Partner umře, pár nemůže mít děti, nebo děti má a ty se nepovedou - a nemusí to být vždy vina rodičů. Cokoliv se může stát. Mnoho lidí štěstí má a je jim to fuk, protože je povaha stejně žene jinam, tzv. za lepším a tak vztahy vytvářejí a zase bourají a nechávají za sebou spoušť. Někteří lidí prostě pro partnerství "buňky" nemají a z nich kdysi bývali cenné tety a strýčkové, doplňující velké rodiny.

Plně souhlasím s tvrzením, že funkční rodina je ve společnosti poklad, co stojí za to chránit a že lidé ještě nevymysleli něco, co by ji opravdu nahradilo. Jenže je třeba myslet i na situace, kdy rodina funkční z nějakého důvodu být nemůže a pak je na místě pomoc těm, kdo jsou mimo rodinu a pomoc potřebují.

Nelze lidi donutit, aby vytvářeli rodiny, lze to jen podpořit. Nejen politicky či ekonomicky, ale snažit se budovat už v dětech povědomí, co rodina znamená a jak by měla fungovat. Jak může fungovat, když se to podaří. A že takové fungování nepadá samo z nebe, že je třeba se o něj snažit. Že to něco stojí. Ale taky, že to stojí za to:))

Z. Štětinka 27.5.2014 9:15

Re: Paušalizovat

Taky se přidám... nemám ráda hromadné odsuzování jednoho, či druhého. Každých pár let se názory mění a to často o 180°....

Romanticky vyhlížející filmy a romány o ideální době před 2 stoletími a oproti tomu přibývající práce psychologů v době dnešní.... Třeba mně elektronická komunikace strašně pomáhá, dostala mě z poporodní deprese, když jsem si tu s vámi před 9 lety povídala, loni mě držela nad vodou i neuvěřitelný 3/4 rok, kdy jsem přišla o děti....

Věřím, že dřív se víc povídalo a komunikovalo face to face,ale ta doba byla dost nekompromisní a stresující.... Představa, že už třeba nemůžu zavolat svým dětem, nebo s nimi nemůžu psát přes Skype a místo toho jdu pěšky jednou za 14 dní 20 km, abych je viděla...? Ne, já bych neměnila

Z. Rpuťová 27.5.2014 8:41

Bohužel, trend je přesně opačný!

Dělají to státy se svou sociální politikou, je to záměrné, atomizovat společnost na státu závislé jedince. Jedince, kteří nemají zázemí, o které by se mohli opřít a jsou na státu plně závislí. Takoví se nebouří!

M. Sedláková 27.5.2014 7:59

Já vám nevím Georgi.

Sama jsem vyrůstala v rodině s maminkou a babičkou. Neboť ve věku 2,5 roku mě zemřel dědeček a otec emigroval. Dětství jsem měla šťastné. Ale ten otec mi dodnes chybí.

Sama jsem se snažila synům udržet rodinu co to šlo. Bohužel se to nepovedlo. Bývalý manžel odešel za lepším.Teď jsem podruhé vdaná a konečně štastně. Jen společné děti nemáme. Ale můj druhý manžel je ten nejbáječnější děda pod sluncem.

Mému synovi to také nevyšlo. S matkou svého syna není. Ale jako otec funguje.  

Tak vám nevím netáhne se to naší rodinou jako červená niť.

Míša z Plzně

Z. Inka 27.5.2014 7:49

Re: Paušalizovat

Musím se přidat, hlavně je to tím, že je silná medializace čehokoli a tak se o všem špatném popíší knihy a o dobrém tak akorát poznámky pomalu pod čarou. Když televize dávala dokumenty po stopách rodin, strašně mne překvapilo kolik dětí vyrůstalo v sirotčinci nebo byly dány k adopci i žen, které pracovaly. Nevím kdo měl takhle tři generace v jedné linii odložené v dětství v sirotčinci. Takže žena vyrostla v sirotčinci, postavila se na vlastní nohy a dítě opět odložila v sirotčinci. Zřejmě si ty děti braly k sobě, pokud jim situace v manželství dovolila, ale pokud ne?

Mám okolo sebe ženy, které svoje rodiče dochovaly a staraly se i o rodiče manželovy. Dokonce i v případě, že se ten rodič choval opravdu ohavně. Ano, doba se změnila, změnily se role, ale stále je to o tom, jak se člověk postaví životu, zda čelem, nebo ne. Jetli mu bude milejší barák za hafo milionů, prázdniny v tropech, každý dva roky nové auto nebo rodina. Jenom vo tom to je. A bylo to i dříve

E. Žampachová 27.5.2014 7:11

Paušalizovat

je vždy ošidné. Člověk vidí zajištěnou středostavovskou rodinu první republiky, kde to snad opravdu takhle fungovalo. Ale podle historických pramenů ani Němcové Babička nebyla taková idyla. Matka s dcerou se hádaly, vejminkáři to měli někdy velmi těžké. A je moc zajímavé se podívat do historie. Kolik bylo sirotků a macech, jak vypadaly sirotčince, jak se měli "parchanti" - nemanželské děti, které byly docela běžné (třeba děti služek nebo děveček na statku....).

Tradiční rodina se mění především proto, že již není třeba, aby se mladá generace starala o staré. Staří jsou velmi dlouho aktivní, mají vlastní příjmy.

Mužská a ženská role také nebyla dříve ieálně vyjádřená. Matky umíraly při porodech, otcové v boji, při úrazech apod.Takže buď byli vdivci a vdovy. Nebo rodina otce - živitele skoro neznala, protože osmihodinová pracovní doba se zavedla až poměrně pozdě a do práce se chodilo pěšky (i 2-3 hodiny denně). Ještě můj otec vyrůstal jen s matkou (dědeček zemřel na TBC), a moje matka také. Přitom rodina i příbuzenské svazky fungovaly. Naopak v některých "úplných" rodinách byly jen hádky a příbuzní z ruhého kolene se prakticky neznají. Určitě to není černobílé, každá doba má své, ale i když jsem už důchodce (pracující), znám spoustu mladých, kteří jsou schopní, dynamičtí, ematičtí a k rodině se vracejí. Tak si myslím, že vrozený instinkt člověka být ve společnosti blízkých, nejlépe pokrevních, ještě dlouho nezmizí. Mění se forma. Ale asociálové byli vždy (jen často mizeli jako žoldnéři). Matky občas zabily novorozeně (viz Její pastorkyňa) a mladí se starými se nesnášeli. A byly i jsou rodiny, které drží popolu.