Z. Emteska 9.5.2014 20:21

výročí

Vyhrabala jsem kdysi jednu dětskou knížečku asi z roku 1951, nevím přesně. Jmenovala se Nej,nej,nej. A byla tam největší město,největší oceán, nejvyšší hora, největší řeka,..atd. Na konci byly dvě stránky: na jedné-nejvěští neštěstí: válka

na druhé-největší štěstí: mír

Myslím, že jsme si zvykli ten mír považovat za samozřejmost a ono to zas taková samozřejmost není.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 8.5.2014 22:23

Děkuju vám

za zastavení se a za vaše komentáře.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 8.5.2014 20:48

už mnoho let

mám ne zrovna veselé pocity při zmínce o jakékoli válce - nějak si POKAŽDÉ uvědomím, že mír není samozřejmost a nemáme ho propachtovaný navždy... a taky to, že v celých dějinách lidstva při každé válce především umírali ti nevinní - ti kdož ji rozpoutali, ti si seděli někde u stolu, u map atd. a jinde se vraždilo a umíralo

a taky při zmínce o jakékoli válce mě v první řadě napadnou právě ti mrtví - takže ani hry "na válku" mi moc dobře nedělají, promiň sharko... už nevím jestli jsme si jako malí hráli na vojáčky (na Indiány ano, checht), ale i pokud ano, zřejmě se to ve mně věkem přetavilo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 8.5.2014 16:44

Mír nikdy není zadarmo

Chodíme s kamarádkou už roky, obvykle ne Den státnosti na vojenský hřbitov na Olšany. Bereme to z gruntu, od legionářů přes Vlasovce, Spojence atd a končíváme u Rudoarmějců. Šeříky se podařilo zprofanovat, ale ano, jak již bylo řečeno, většina z těch padlých byla tak mladá a všichni chtěli žít. Dřív se nesmělo mluvit o Spojencích, dnes se většina tváří, že ty statisíce mrtvých na ruské straně ani neexistovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 8.5.2014 12:59

Krásné

šeříkové dobré podoledne. Je dnes den sváteční a tak to je. Každý si ho prožijme po svém a to přeji všem proto,  protože můžeme a nic nám v tom nebrání. Buďme vděčni všem kdo se na tom tehdy podíleli , a´t jsou kdo jsou. Svíčku jsem již zapálila včera a hoří.

Dívky milé , Vave a Louk, krásná fota a povídání, pohlaďte za mně všechna zvížata.

Jedu stříhat Daník a pak příroda volá, kukačky, kukaj,zající jsou ukryti v obilí,počasí zatím drží lajnu , tak s chutí v háj a máj. Ahoj všem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Paleček 8.5.2014 12:10

...

Souihlas a díky. A doplnil bych že udržet vybojovaný a vytrpěný mír není samozřejmost. O ten je třeba se starat a hlídat ho. Vždycky je mi smutno z řečí že armáda stojí moc peněz a že není nutné kupovat to či ono protože u nás i všude kolem zuří mír. Jenže ten kdo nechce dobrovolně živit své vojáky, bude muset nedobrovolně živit cizí. Tak to je, ať se nám to líbí nebo ne. Dění na Ukrajině je toho důkazem a varováním že běs války se může přiřítit bleskurychle a kdykoliv a kamkoliv.

Šeříky jsou překrásné, mám je moc rád, hlavně ty s velkými květy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Sedláková 8.5.2014 11:51

Ano Vave, máte pravdu.

Také o tom tak uvažuji.

A naši úctu si zaslouží za osvobození před těmi 70 lety všichni chlapci. Ti američtí, belgičtí i ti ruští. Všem.

Jsem z Plzně a jsem ráda, že už můžeme děkovat našim pravým osvoboditelům Američanům.

Míša z Plzně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jovo 8.5.2014 9:15

POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

Dnes má narozeniny Bubu, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku.

http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_22_2014#Bubunar_2014.jpg

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tora 8.5.2014 9:14

Díky, Vave

Myslím si, že čím je člověk starší, tím víc o takových věcech přemýšlí, aspoň tedy když budu mluvit sama za sebe. Když si občas přečtu nějaká ty data na náhrobcích vojáků z obou válek, ať už první, nebo druhé, zatrne mi. Tak mladí byli, tak mladí....

Je úžasné, že se máme jak máme a že ty naše starosti jsou o tolik jiné, nechci zlehčovat, ale když nejde o život...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 8.5.2014 9:14

Ty šeříky

mám natolik spojené s obrázky dětí podávajících je ruským vojákům, že kdykoli je vidím, říkám se, jestli by to šeříky stihly/nestihly, aby bylo co házet na tanky. Tímto se šeříkům omlouvám.

A pokud jde o postávání u pomínků- jako dítě jsem to neměla ráda, ale mám kamarády členy klubů vojenské historie a ti teď obchází v uniformách ty pomníky a postojí tam dobrovolně. Aby si oni připomněli a lidi připomněli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 8.5.2014 9:13

Máš pravdu, Vave.

Pocity, které jsi vyjádřila mám všechny naprosto stejné. I ty procházky bezpečnou přírodou mi navozují vyprávění mé babičky a maminky, o válce. O to víc si cením velebného ticha lesů, bez rachocení děl a jiných hrůz. A Ukrajina je tak blízko......

P.S. Fotky šeříků jsou nádherné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Dalmi 8.5.2014 9:07

Hezký prodloužený víkend

všem, kteří si ho dopřáli.

Díky rozkvetlým šeříkům jsem se včera málem vymajzla, ale když jsou tak krásné. I u nás v Dalmatinově už začínají kvést.

Díky Vave, díky Louk :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Váňa 8.5.2014 8:55

Nechci narušovat článkem navozené "nivó",

ale s tím 8. a 9. květnem je to trochu jinak. Nejde o posun v čase východním směrem.

8. května kapitulovaly německé vojenské síly, avšak svou kapitulaci vložily do rukou Američanů a Britů. To ovšem bylo flagrantní porušení smlouvy se Stalinem, neboť se s ním dohodli, že kapitulace bude přijata pouze v případě, že bude vložena do rukou všem třem.

Proto Stalin přiměl následně oba své politické partnery a oficiální kapitulace byla provedena slavnostním způsobem, do rukou všech tří mocností, ještě jednou, a to 9. května.

Proč neslaví východ jako den vítězství 8. května celkem chápu (a nikdo ze zdejších přispěvatelů mě nemusí považovat za fanatického rusofila), ale proč západ slaví osvobození 8. května moc nechápu, neb (i když přihlédnu k zřejmě ne zcela přehledné vojensko-politické situaci) šlo přece jen o porušení smlouvy.

To jen abychom si spolupráci válečných vítězů moc neidealizovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek