25.4.2024 | Svátek má Marek


Diskuse k článku

FEJETON: Češi v exilu

Byla jsem v Ostravě na studentské konferenci, kterou pořádalo občanské sdružení PANT na Gymnáziu Olgy Havlové. Jmenovala se "Češi v exilu"… tedy ne že bych byla studentka, natožpak Češka v exilu. Měla jsem na konferenci trochu jiný úkol, ale o tom teď psát nechci. Chci psát o tom, jak jsem se snažila se na konferenci trochu připravit.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
S. Rehulka 8.4.2014 16:16

Nevím kde......

.....bere autorka drzost, vůbec debatovat o exilu a emigrantech !

V. Vaclavik 7.4.2014 10:33

Rekl bych ze z toho delate vetsi tragedii

nez jak to ve skutecnosti pro emigranty bylo, nebo aspo pro vetsinu z nich.

Rozhodnuti k emigraci nebylo az tak tezke, protoze kdyz prevazi minusy, tak se ta vec pro kazdeho rozhodne sama, tak rikajic. Neni to zadne pretezke rozhodovani, protoze kdo to pretezke mel, ten mel zustat kde byl, a pokud presto odjel, byla to chyba. I taci byli, a pak prozili dekady v cizi zemi, ackoli mentalne zustali doma, nebo presneji snazili se zustat doma.

A ty zacatky vypadaji hruzne jen protoze clovek nevedel do ceho jde, ale skutecnost pak zpravidla nijak hruzna nebyla, dle toho moudreho prislovi, ze nic se neji tak horke... skutecnost pak malokdy, jestli vubec kdy, dosahovala te predstavivosti, hnane tou nejistotou.

Samozrejme pisu z perspektivy vlastni, sam jsem prozil dobrou tretinu zivota v emigraci. Jedine k cemu se vyjadrit nemuzu, byly ty hruzy tech par lidi, kteri utikali pred skutecnymi postihy rezimu, ale tech bylo v tech emigracnich vlnach relativne poskrovnu. Naprosta vetsina emigrantu se proste rozhodla, ze chteji zit svobodne, ze jim nikdo nema co kecat jim do toho, kam smi jet a jak dlouho atd., proste odmitli 'zivot na povolenky'. Takze to byl prave tak utek pred necim, jako utek za necim.

V. Koreis 7.4.2014 3:52

To my tady v Queenslandu...

... máme pořád stejný čas, i když například Sydney či Melbourne, ležící zhruba na stejné zeměpisné délce, mají časy letní a zimní. V Brisbane problémy se zvykáním si na změnu času nemáme. Působí to ovšem také potíže, protože například spousta podniků, které mají filiálky ve všech státech, jsou po půl roku časově nesladěné. Ti na jihu práci začínají dřív, končí dřív, polední přestávku mívají jinak, prostě musíte mít buď štěstí nebo dobrou časovou orientaci, chcete-li se tam s někým spojit. O zmatcích v televizních programech se ani nebudu zmiňovat.

Kdysi, asi před 20 lety, jsme tu měli o zavedení letního a zimního času referendum. Výsledek byl velmi těsný - lidé se rozhodli proti takovéto změně. Většina lidí žijících v jižní části státu kolem Brisbane změnu sice chtěla, sever státu byl ale jednoznačně proti. V zásadě se zde utkaly zájmy lidí v industrializované oblasti oproti oblastí zemědělských. Ti na severu prohlašovali, že například krávy se změně času nepřizpůsobí a budou dojit ve stejný čas jako vždy.

Nejlepší výrok "rednecks" (něco jako vesničtí burani) byl ovšem tento, který se stal v zemi, kde slunce svítí mnohem mocněji než třeba v Evropě, už klasickým.

"Záclony v oknech by nám vybledly rychleji, kdyby se to mělo zavést!"

Takže se to nezavedlo.