B. Rybák 27.3.2014 1:06

Re: Respektujeme své hranice?

Vzhledem k tomu, že budoucí vědecké poznání je zřejmě stejně neohraničené jako vesmír (který je jeho objektem) a v každém případě je nám jeho obsah zcela neznámý, je hledání jakýchkoli definitivních limitů zcela nesmyslné.

Pokud tato civilizace nebude zničena, po úplné a trvalé moci toužícími a proto fiktivní limity pokroku vytvářejícími "Koniáši" enviromentálního "náboženství", bude lidstvo prakticky využívat stále větší část vesmíru!

Zatímco naši dědové jezdili maximálně na koni, vznikají už dnes konkretní projekty pro těžbu prvků a nerostů na Měsíci! A za milion let???

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Brunner 26.3.2014 15:40

Re: Respektujeme své hranice?

I tak to mezi lidmi bývá, prostě se neshodneme. Já to až tak černě nevidím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 26.3.2014 14:35

Re: Respektujeme své hranice?

Děkuji za reakci a trochu pojem "lidskost" ještě rozvedu. Věřím totiž, že ono odumírání také vnímáte - jen je možná jinak popisujete.

Zmíněný tanec je projevem lidské spontánelity ale je pro něj příznačné, že tuto aktivitu na rozdíl od de facto soubojových sportů podminuje plevá hemisféra mozku + podvědomí aktivované hudbou a partnerským vztahem. Někdy se o tanci hovoří jako o předpokoji lásky a asi né nadarmo. Je to forma jak překlenout vzájemné antagonismy - soupeření - boj o moc...jako dnes nejrozšířenější formy projevů řízené ale převážně pravou hemisférou. Dlouhodobá nerovnováha mezi aktivitami těchto hemisfér vede až k psychyckým poruchám v podobě stresů, úzkostí a to je právě o dnešní realitě.

  Odumírající lidskost se projevuje žel také ve vztahu k našim mládatům - dětem. Před pár sty lety ještě měli děti své rodiče na očích tak říkajíc od rána do večera a jak dospívaly bylo pro ně takovýmto odpozorováním prakticky samozřejmé vědět jakou roli jednou budou hrát oni.

S nástupem průmyslu se rodina roztrhla a i když je na tom materiálně dodnes historicky nejlépe má zároven nejpokroucenější vnitřní strukturu. Děti i když třeba znají název zaměstnání svých rodičů tak si nápln neumějí představit a už vůbec si nemohou být jisté jaká role je jednou potká. To navozuje bytostnou nejistotu.  Horší je, že na ně rodiče nemají čas a ten nahrazují hračkami.... I ve školkách dominují ve hrách hračky a nikoli jejich osobní kontakty které je ale dříve včas učily podstatným návykům jak bezkonfliktně obstát. Rozvrácením původní struktury ranných mezilidských vstahů pak vede k růstu konfliktnosti v dospělosti. Společnost začala po průmyslovém vzoru produkovat odlidštěné inženýry, doktory, právníky, politiky ... a s kontraproduktivně zjištuje, že uvnnitř ní roste nesoulad až koliznost na všech úrovních až po ty hrozící světovou vojenskou zkázou.

Přestáváme být všeobecně štastní i přes veškeré materiální bohatství. Přišli jsme totiž už o značnou část své lidskosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Brunner 26.3.2014 2:25

Re: Respektujeme své hranice?

Na StarDance se velice rád dívám a myslím, že chápu o čem píšete, jen nevidím, že by v mém okolí odumírala lidskost. V lidskosti je, bylo a bude obsaženo dobré i zlé.

Vše má své limity, píšete, tedy ani lidstvo, tak jak ho chápeme v současnosti se limitu nevyhne. Právě proto, když o tom přemýšlím, si myslím (mohu se mýlit), že se, aby se limitu vyhnulo, lidstvo samo změní a nenechá to původní, přírodní evoluci. Nevidíte, že už to (genetika, elektronika apod.) v podstatě začíná? Kam až to dojde a jak to bude bolestivé nikdo neví ale zastavit se to nedá, jen brzdit. Jestli si myslíte, že jsem nějaký propagátor takového vývoje, tak to nejsem. Ani proti ochraně přírody nic nemám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 25.3.2014 18:13

Re: Pane Skálo,

nepletete si diskusi k článku s jazykovým koutkem? Nebylo by prospěšnějšísi toto ujasnit?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 25.3.2014 18:09

Re: Respektujeme své hranice?

Pane Brunere k tomu slůvku "ůžasné". Ano úžasné to opravdu může být. Vypovídá o tom třeba kniha "Odumírání lidskosti" od Konráda Lorence a nebo i realita některých jedinců.  Pokud by jste např. nepropásl šanci shlédnout alespon některá s představení "Star - Dance" (http://www.ceskatelevize.cz/specialy/stardance-vi/) ,kdy se takto dalo hodnotit kdejaké vystoupení tanečních párů, které Marek Eben tak příjemě komentoval, pochopil by jste o čem píši a nebyl by jste podle reakce za primitiva (jednoduchého). Aktéři zde názorně předvedli jak mnoho lze s pípí, tréningem a nadšením pro věc dokázat na sobě samých a že k tomu není nezbytná věda a technika dobývající kosmos ale ještě častěji zneužívaná.

Vašemu optimismu ..."je pravděpodobné" ..., že to následné co se z nás vyvine bude lepší než my a že k tomu vůbec dojde (kéž by i bez i bez námahy - že?)... však protiřečí pozorování, že převážná většina živočišných duhů které kdy natéto planetě vznikly posléze vyhynula bez pokračovatele.

Možná to bylo tím, že epochy, biotopy ... mají své limity a hranice o kterých ale homo s.s. nechce přemýšlet třeba proto, aby to neublížilo jeho narcismu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Skála 25.3.2014 16:59

Pane Rado,

bylo by prospěšnější naučit se správným významům cizích slov.  A ten titulek! Doporučuji Vám jiný: "Svoboda je poznaná nut....". Sakra, to už někdo řekl ... ale fuj!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Brunner 25.3.2014 15:25

Re: Respektujeme své hranice?

Ztracená lidskost. Jak úžasné. Také takový omezený pohled, pohled zpět, nedůvěřující budoucnosti. Pochybuji, že náš prapředek, jakási opice si řekla, "já se vyvinu v člověka". A evoluce si sedla na zadek a splnila přání

Právě tak je nesmyslné plánovat budoucnost dnes, nikdo budoucnost nezná, čili může dopadnout všelijak. Můžeme dělat analogie, odhadovat trendy, mnohokrát se mýlit i usoudit že nás žádná budoucnost nečeká.

V případě, že čeká, je pravdě podobné, že dopadneme podobně jako náš prapředek a tomu v co se "vyvineme", bychom z dnešního hlediska, člověk neříkali..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 25.3.2014 12:27

Respektujeme své hranice?

Úvaze kolem smyslu života se člověk nevyhne. Ani autor neměl na vybranou a přednesl úvahu expanzivnějšího typu. Asi ve víře, že pokud nemá hranice Vesmír - nemá je ani život.

Realita na Zemi je ale taková, že různé formy života zde své hranice pravidelně mají. Biologové je nazývají biotopy. Druh Homo s.s. má oproti ostatnímu životu navíc zřejmě jen neobyčejný nadhled (vyšší stupně intencionality) a snín spojenou fantazii, víru v Boha.... ale platí pro něj podobné vazby na biotop.

Je proto pravděpodobné, že pro dnešního člověka je jeho biotopem část planety Země. Fantazie o tom, že náš druh dokáže žít všude a dokonce pronikat do vesmíru lze převážně najít ve scifi literatuře. To, že někam pošleme stroječek, není přeci doklad, že tam jsme schponi trvale žít - natož se rozvíjet.

Realita nedostatku pozorování projevů života jinde ve vesmíru byla podnětem nad kterým se pozastavil už i Enrico Fermi na sklonku 2 světové války když bezděčně formuloval od té doby proslulý ale nedořešený "Fermiho paradox".

Osobně mám za to, že by bylo prospěšnější, pokud by autor nejprve prozkoumal současné limity růstu a až v této souvislosti pouvažoval, kam až je reálné je se evolučně posunout. Mohl by totiž dojít i k tomu závěru, že za smysluplnější by se posléze jevilo rozvíjet ztracenou lidskost, osobitost ...- jak kontraprodiuktivní extenzivitu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 25.3.2014 11:58

Re: A co tím chtěl básnik říci?

Též mi to tak připadá, ale mně jako blábol připadají i různá "profesionální" filozofování... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Gramblička 25.3.2014 10:19

Re: A co tím chtěl básnik říci?

a zajímavé, že se najednou změnil autor blábolu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Výmola 25.3.2014 10:02

Re: A co tím chtěl básnik říci?

Ani to ne, je to blábol.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Gramblička 25.3.2014 6:53

A co tím chtěl básnik říci?

že by jen takové pozdně odpolední filozofování?

• reagovat
• nahlásit příspěvek