P. Sulc 11.1.2014 2:21

Jo, ty antikvariaty, na ty co byly

pred 50 lety, na ty nikdy nezapomenu. Dlazdena, sefoval pan Kral, moc pekny aqntikvariat. A ten nejlepsi z nejlepsich? Ulice 28 rijna. Sefoval pan Kovanda, ten nejlepsi antikvarnik v cele republice, take tam byli odbornici, pan Cerny, Honza Petr, Vera, Majda, proste sama slehacka na dortu. Bohuzel, to uz je davno pryc. A knihy, treba s Aventina, Od Jandy, ze Stare Rise na Morave, ty byly za par korun, ted jjsou za tisice.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 11.1.2014 0:29

Článek by si zasloužil víc komentářů,

je to bolavé téma. Na internetu by měla být nějaká stránka, kam by nakladatelé – a nikdo jiný – mohli vkládat informace o vydaných knihách. Pro každý titul normalisovaný prostor. Možná něco takového je, nevím o tom. Prodavačky jsou dnes skladnice, jak píše autor, třeba z místního místopisu (Český ráj) ani všechno neobjednávají, ale v okresním museu přehled mají a ochotně doobjednají i jeden výtisk. Velkou většinu místopisu mají v Academii na Václaváku, na pavědu je Dobra v Celetné, na válku bývalé Naše Vojsko na Smíchově. Jenže něčeho mají jen pár výtisků, když tam člověk přijde, jsou vyprodané a já to nepoznám. Prodavačky jsou milé, ale většinou nic neví. Chudáci lidi, které zajímá beletrie. Nevím jak v Děčíně, ale v jiném okresním městě aby Pražák ty lidi politoval. Nabídka omezená, vévodí kuchařky a Vívegové, z pavědy nic. Oni i ti Pražáci ji mají sesypanou do jednoho pytle a člověk tenhle zájem musí tajit, ale jeden ze sta nebo spíš z tisíce něco z ní vezme náhodou do ruky někde u Kanzelsbergera a chytne se. V tom Jičíně tohle prostě nevedou, není zájem a jména jako Steiner, Funk, Tomášovi, P.Kozák, Zillmer v knihkupectví nikdy neslyšeli. A s vojnou to není o moc lepší, pár výtisků hned vyprodají a příbuznému to musím koupit v Praze. A jen ode mne se dozví, že to vyšlo. Na druhou stranu co oči nevidí, srdce neželí, člověk by se vyčerpal už jen sledováním těch tisíců nových titulů. Po letech se zájem zužuje, stačí na internetu sledovat jen pár autorů a důležitá kolonka – „kupující si s tímto titulem objednal i následující knihy“. A antikvariáty. Šťastný Děčín, že v něm neubývají. V Praze jich ubude tak pět do roka, v Jičíně ze tří zbyl jeden, filiálka pražského, ty knihy jako by tam kdysi nandali vidlemi a zůstaly tam tak až do dneška.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Vaclavik 10.1.2014 11:26

Problem obchodu

Rozumim tomu, kdyz v mensich mestech je knihkupecky obchod jako kolonial, kde se prodavaji vsechny knihy, ale ve velkomestech by se knihkupectvi mela aspon trochu specializovat na nejaky zanr, na ctenare podle vekove kategorie a tak. Prodavat uplne vsechno, od vseho to hlavni a v soucasnosti vydane, pricemz se nejspis pomiji nejaka 'okrajova', nebo starsi vydani, anebo zase mit naslapane regaly, neni produktivni ani pro financovani chodu obchodu, ani pro kupujici.

Knihkupectvi v ere toho internetu by mela byt butikoveho druhu, nikoli kolonialniho. A jak v clanku popsano, nesmi to by sklad a nesmi tam prodavat dvacetilete kaceny skladnice.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vozábalová 10.1.2014 2:45

Nemám svolení od aktéra oné příhody,

budu tedy psát neosobně, omlouvám se. Nicméně ta historka je pravdivá a knihy v ní hrají hlavní roli.

Celá věc se stala před několika lety v Praze. Na Malé Straně potřeboval pan J. na chvíli zastavit  před ústavem kde pracoval. Jenže  - samozřejmě - se tam stát nesmělo. Nicméně pan J. se rozhodl, že to "riskne". Netrvalo víc než pár minut, než se objevil policista a zcela pochopitelně se dožadoval vysvětlení. "No, víte, měl jsem vypůjčené nějaké knihy a potřeboval jsem je vrátit do knihovny ústavu", reagoval pan J. pohotově. "VY ČTETE KNIHY??"  odpověděl policista s nelíčeným údivem a nevěřícným výrazem - a proti stání v daném místě už nic nenamítal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Kersch 10.1.2014 0:46

od autora

Především do nového roku přeji všem čtenářům i přispěvatelům neochvějné zdraví a všeobecně příznivé podmínky pro zlepšení poměrů.

Dále chci poznamenat, že výše uvedený článek samozřejmě žádnou povídkou není. Co to je? Inu, fejeton taky ne. V literárním žargonu se takové próze říkávalo causerie. Tedy rozhovor.

Laskavým čtenářkám a čtenářům si dovoluji sdělit, že diskusní příspěvek lze napsat samozřejmě sem (to platí pro "registrované") nebo taky na adresu, která platí pro všechny zájemce:

petrkersch@karneval.cz

• reagovat
• nahlásit příspěvek