29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

BTW: Jak to bylo s Ari

Až do do poloviny října 2013, byla Ari s Berry velmi příjemnou psí dvojkou. Ari odmalička běhala na volno, stejně jako Berry a já měla pocit, že by Ari mohla pochytit od Berry trochu slušného chování. Právě v říjnu jsem pochopila, že je to přesně naopak – že teprve malej bílej prevít ukázal vzorné Berušce, jak zajímavý může psí život být. Začaly totiž utíkat.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Glover 18.12.2013 17:26

Re: Děkuju všem, kdo sem napsali

to musi byt hrozny stress dede, nase cessy utikala skoro cely zivot, az na stara kolena prestala. pritom  mela lovecky vycvik a tak 95% casu se chovala vzorne. a pokazdekdyz utekla,  jsme byly strachy bez sebe kde, co zase vyvadi, co vsechno se ji muze stat samotne v lese. jednou se ji nejak napichnul obojek na vetev kdyz utekla, a uplne nahodou jsme ji nasly druhy den, jednou vlezla do uzke betonove trubky co jsou pod polem, a nemohla ani zpatky ani dopredu, kdyby tenkrat existovaly spolehlive electricke obojky, tak tu moznost asi vyuzijeme.

f.dragonkin

D. Ruščáková 17.12.2013 10:07

Děkuju všem, kdo sem napsali

moc jsem o tom uvažovala, i o tom, co je napsané na hadech. Myslím, že jsem skutečně podcenila vliv mantrailingu na osmastatnění psa - však ze začátku jsem měla s Berry právě problém, že víc sledovala mě, než sama hledala. Teď hledá velmi dobře a mě sleduje podsttaně míň a Ari zvlčila vůbec. Takže budu muset přidat klasický výcvik a hry a to vše dělat se psy jednotlivě. Tak mě zajímá, kdy se mezi tím dostanu i k práci:)) Ale co neudělám, to nebudu mít a ti psi mi za to stojí. Tak mi prosím držte palce, ať se z těch potvor nezblázním. Časem podám hlášení, jak se nám ta poslušnost daří a kdo tedy nakonec poslouchá!:))

Š. Matyášová 17.12.2013 7:03

Re: bohužel poradit neumím

běhací Ari, Dede, víš jak je ten kolotoč běhací pro křečky? Nedal by se takovej udělat větší?

není tu te smajlík, co se drbe na hlavičce.

Z. Jenny 16.12.2013 23:07

útěkářky

Ach jo, milá Dede, dobrá rada drahá rada. Hlavně na psychiku.

Miluju ty bestie psí a přicházím o nervy a zdraví obecně, když zdrhnou. Naše předchozí boxerky neutíkaly ale těch přískoků pro odchycení bylo snad milion. Stály a čučely mně ale tak metr ode mně, jakmile jsem se pohnula uskočily. Dělaly to všechny , tak do tří let,ne vždy ale občas, pak se zklidnily a pohoda. Ovšem Ája přišla až v cca roce, předtím nic, prázdno, přivázaná , bez možnosti pohybu atd. atd. Napřed jsem ji dávala hodně volno na to aby nabyla trochu sebevědomí, pak výcvik.Bohužel ten zasněný pohled v dál,napětí těla, vystavování zvěře, zafunění a zmizení v dál s absolutním hluchem k čemukoli , znám moc dobře. Naposledy cca před 14-ti dny,brečela jsem od zlosti a lítala s baterkou kolem rybníka. Pak přišla, připlazila se, zalezla do auta jak skrčenec. Vím jak mají boxeři tvrdou palici, já ji bušila do té palice pěstičkama a vzlykala jsem zuřivostí a úlevou, ječela jsem na ni,cos mi to udělala, prostě hysterka ze mně byla. Od té doby se mně drží a jakoby se zdálo, že pochopila, či co, loupe po mně očima, co jako já na to,prostě zatím neutekla. Je to jako s malým děckem, nenecháme ho přeci vytrhnout se z ruky a běžet na silnici, takže závěrem asi moc neporadím ale i já bych přitvrdila, nebudu riskovat aby se těm babám něco stalo.

A. Bytová 16.12.2013 22:09

Re: Vzpoura spotřebičů?

A není to vlastně k radosti? Před Vánocema? :)

Jako alibi dobrý, ne?

Z. Dalmi 16.12.2013 21:12

Re: ROZVERNÍČEK.

A já proč mi vázne to pečení :-)

J. Vojáček 16.12.2013 20:50

ROZVERNÍČEK.

Paní Nováková podává kávu a

koláče sousedce a ta chválí:

„To jsou dobré koláčky! Dobře Vám peče trouba,

co?"„Jo, dobře, ale těch řečí, než ho k tomu

dokopu..."

J. Ioannina 16.12.2013 19:53

Re: A ještě mě napadá

Stvořila jsem pětadvacetimevou dvoukarabinovou a nakládám s ní jako se šňůrou od kusarigamy, jinak mám taky chuchvalec. A vylepším si ji kroužkem po každým metru, aby se dala připínat na karabinu u pasu a podle libosti tak prodlužovat nebo zkracovat.

Kusarigama: http://kenshinryu.webnerd.co/wp-content/uploads/2012/09/Kusarigamajutsu_MG_5222.jpg Chtěla jsem najít video způsobu rovnání té šňůry, ale asi nikde není. :-)

(A pak že se člověku budó v běžným životě nehodí... :-P )

A. Lex 16.12.2013 19:50

Vzpoura spotřebičů?

OT: Je před Vánocemi, v ledničce se zimou třese těsto zatím na první dvě

cukrovíčka a co se nestane? PEC NÁM SPADLA! V pátek večer klekl mobil

(už je opraven)  a dnes při dopékání kachny (byla rodinná návštěva), klekla trouba,

tedy pečící trouba. No není to k zlosti???

A. Lex 16.12.2013 19:46

Re: bohužel poradit neumím

Ano, Dede, správně - etologie neetologie. Dnes je zvykem moc každé chování psa rozebírat a uvažovat, za chvíli budou mít různí veterinární psychoanalitici zlaté doly hory. Problém s Ari už vybublal, je čas jí tyhle vejlety hodně rychle zatrhnout. Jak vidíš, YGA na mnohem menší Brook používá vycvikáč. Ony jsou už hodně jinde než byly před dvaceti lety (tenkrát bych ho nepoužila ani za nic). Někdo přede mnou zmiňoval, že rána od ohradníku je mnohem větší a stejně se nic nestane. Je větší, vím to sama dobře, šlupka je to jako hrom, dotkla jsem se kovovým třmenem, jedouc těsně kolem ohradníku s koněm. Hned jsme poskočili bokem o pár metrů dál :-), ale dá se to přežít. A tyhle obojky jsou jenom slabý odvárek a jak YGA psala má to velkou škálu sil. Jestli mne tenhle problém postihne i s Ajvi, nebudu s obojkem váhat. Buď budu mít psa ( i s obojkem), nebo se mi ztratí, nebo se při těch zběsilých běhačkách těžce zraní, nebo padne do želez, nebo se oběsí v pytláckem oku, nebo ji někdo střelí, nebo........

Tak jako ty bydlíme na venkově u lesa a u luk, zvěř nám chodí pod okny do slova a do písmene, to všichni takhle chovaní psi reagují jako každý normální pes. Etologie-neetologie. 

Obojky bych pořídila oběma, ale opravdu by Tě měl někdo, kdo to umí, s prací s obojkem seznámit.

Když jsem viděla mizet psí zadek v dáli - YGA správně připodotknula, že to by po něm nejraději vrhla tomahawk. Já jsem zase toužila mít nějaký dlouhatánský bič a psa z toho honícího rauše vytrhnout a vzpamatovat ho. Dnes ten bič nahrazuje elektronika a už dobře "vymykaná".

J. Ioannina 16.12.2013 19:45

Re: bohužel poradit neumím

Dede, jestli je Ari z rodu fotonovitých jak byla Penny a je Melly, tak pomůže jenom a jenom to, když se vylítá, vylítá, vylítá, vylítá. Dobrej je házecí talíř a naprosto geniální je hra na "rozběhni se! Poběž zpátky! Rozběhni se! Poběž zpátky!" Je to úplně jednoduchá hra a od člověka vyžaduje jenom pár rychlejších kroků, jakmile ji pes pochopí. Taky je super chodit někudy, kde jsou překážky - balíky slámy, kmeny, cokoli, přes co se dá (podle povelů, aby to bylo víc, než by pes dělal sám) nejmíň čtvrt hodiny skákat. Penny jsem kdysi naučila, že když vycházíme z domu, vybije si nadupanou energii tím, že oběhne hřiště a skočí na pingpongáč, pak přeskáče všechny lavičky kolem toho hřiště a pak teprve jdeme dál. Melly tady bohužel musím držet u nohy nebo na špagátě, dokud neujdeme tak půl kilometru za obec, ale tam už je velká přehledná louka, kde ji nechám lítat a hážem si a lítá do kruhů podle toho, jak mávám, a tak všecko. Prostě fotonoidi to musí vyběhat. Zase jsou aktivní a dobře se učí a pak skvěle pracují.

<3

D. Ruščáková 16.12.2013 19:39

Re: A ještě mě napadá

Alex, to je zajímavé - to já jsem nikdy u psů nepozorovala. Možná i proto, že se z delších vycházek vracíme vždy autem, takže vlastně tuto fázi přeskočíme a k zaparkovanému autu se psi vracejí bez potíží.

Teď jsem myslela, že mi od domu psi zdrhli proto, že to byl jediný okamžik, kdy jsem je společně pustila na volno:)) Že by to bylo umocněné tím, že prostě považují za nutné kontrolovat jaksi širší hranice svého teritoria a pak je to už svede? Nevím. Ale vím, že v noci úporně štěkávají a že pole je plné stop po divočácích a vysoké (drobné zvěře u nás naštěstí máme málo), takže ty svody při pohledu na prázdné pole a louky prostě podceňuju. No, jž nebudu!:))

Z. Hanča 16.12.2013 19:32

To je potíž,

Dede, vůbec ti to nezávidím!

Je to tak nefér - kdyby zdrhal pes, který se fláká na dvorku, nemá do čeho píchnout, je převážně sám, páník si ho nevšímá  - dá se pochopit, že si hledá zábavu jinde. Ale to není případ AriBerry, že.

Nicméně někteří zkušení pejskaři zastávají názor, že je potřeba - pokud má pes roupy - unavit ho tak, aby takzvaně padal na hubu. Aby přišel domů a byl šťasten, že může zalehnout na pelech. Před Denisem jsme měli bulíka, což byl jedinec, kterého jsem si troufla vypustit na přehledných loukách, kde případný úhlavní  nepřítel (měl asi 3) byl zdaleka viditelný. A tak, aby se unavil, chodil běhat vedle kola. A nemusel být ani na šňůře, prostě si člověka na kole hlídal, aby mu náhodou neujel, takže neměl čas ani pomyšlení na nějaké nepovolené činnosti.  Tím neříkám, že jsem zkušený kynolog, to ani náhodou, jen mě to tak napadlo.

Jo a podél Labe jsem venčila o den dřív než ty, chodím tam moc ráda. Je fajn, že se psi můžou pořádně vyběhat i v centru města.

D. Ruščáková 16.12.2013 19:30

Re: Dede, nezávidím

Milá Bedo, pár minut je něco, co člověk skoro neřeší, pokud to není zrovna u dálnice - tam stačí psisku vynadat a jdeme dál - dokud nedospěla Ari do puberty, Berry neutekla z dohledu víc než na dvě minuty a to jen velice zřídka.

Tohle je něco jiného, a to se řešit musí. Vím, že je to i moje chyba, protože neumím velet tak, aby pes cítil, že prostě neexistuje neposlechnout. Striktní velení mi prostě nikdy nešlo, přesto jsem (zatím) měla vždy vychované psy. Já vím, že se Ari časem uklidní, ale já bych byla opravdu ráda, kdyby se toho dožila...

D. Ruščáková 16.12.2013 19:22

Re: bohužel poradit neumím

Etologie neetologie, je to zvlčilej zmetek a Berry se nechala velmi ráda zkazit. Já si prostě myslím, že je to vášeň ani ne tak lovit, jako běhat a běhat a běhat. Ari je běžec od přírody, neúnavná, lehkonohá. Žádná z nabídnutých vycházek ji nikdy nemůže tímto způsobem uspokojit. Berry není a priori běhací, ale čichla si ke svobodě a zavoněla jí. Ale nelíbí se jí, když s ní nemluvím (včera večer so psů nikdo nevšímal). Ari když vidí, že se zobím, tak se celá vrtí, nosí mi plyšáka anebo vejce a vesele na mě mrká - ale stejně mě miluješ, že jo? No, někdy i zaváhám!:))

O. Joklová 16.12.2013 18:44

Re: bohužel poradit neumím

Maričko, já už kopíruju, i když napíšu třeba jen jednu větu :-DDDDD

O. Joklová 16.12.2013 18:43

Dede, nezávidím

"Ari zdrhla ve chvíli, kdy chytla hozený klacek... Tehdy se Berry vrátila za půl hodiny, Ari nebyla ani za hodinu."

"...se na sebe koukly a zmizely v sousedící rokli. Bylo po čtvrté hodině odpoledne, byla vichřice a začínalo sněžit. Berry se vrátila za hodinu a deset minut, Ari se nevrátila vůbec."

vidíš, já netušila že to nebylo poprvé, a taky jsem netušila, že tehdy zdrhly obě - jen Berry se vrátila... ovšem i tak - za hodinu deset??? no nazdar, já měla asi tak nějak představu, že zdrhlý pes rovná se nevím, někam k obzoru a zpět, prostě pár minut (no nesmějte se mi, jsem zcela nepsí) ... i když mě mohlo varovat Ygou popsané čtyřhodinové Brooke míjení venčiče Terky v slunečnicích

radí ti tu ostatní, ti kdož jsou psí - já můžu jenom držet palce, abyste to zvládly a psice přestaly utíkat, resp. se alespoň ihned vracely :-))))))

E. Levá 16.12.2013 17:17

Re: Zdravím zpozabuka :-)

Stydím se, stydím, článek jsem slibovala... :-( Ano, tehdy to byla štěňula labíka, dneska jsou jí tři a půl. A druhý psoun je taky labík, tentokrát z pracovní linie.

Š. Matyášová 16.12.2013 16:56

Re: Ze zkušenosti

Ygo, i kdybys ten tomahawk měla a vrhla, asi bys netrefila...zlatej obojek...to i ten vohradník dá větší pecku....

Z. Xerxová 16.12.2013 16:42

Re: Zdravím zpozabuka :-)

Efka měla mít štěníka stejně jako Dede Berry?? A měl to být "pracák" zlaťák ?? Nebo labík?? Nebo skleróza zapracovala a mám to špatně ??  A článku jsme se tenkrát už nedočkali...

A. Bytová 16.12.2013 16:37

Re: Ach jo

Taky mě to zaujalo.

Beruša asi cítila to třídenní napětí ve smečce, tak se na "mladou" zlobila a odebrala ji i plastové vejce, to mi přišlo obzvlášť "výstražné". :)

Ale svoboda je nakažlivá. A s některejma zamilováníhodnejma povahama :) je obzvlášť potíž.

Polovlk Don a můj Monty si taky někdy udělali výlet, ale vraceli se radostně a dost brzy, s ovčounskejma holčičkama to asi bude potíž podstatnější.

Z. Xerxová 16.12.2013 16:20

Re: bohužel poradit neumím

pokud by tu souvislost byla... tak je taky třeba zauvažovat o používaných plemenech. Dediny "šéfové" používají psy svatého Huberta - nejlepší psí stopaře. Ti byli po staletí šlechtěni na stopování - ale bacha - ve spolupráci s člověkem. Asi je to jiné...

Ovčáci (na rozdíl od pasteváků - ti stádo hlídali a museli se rozhodovat sami) byli používáni na vykonávání povelů - (nadežeň, rozděl stádo...) a vždy člověk velel. Proto jsou tak dobří i ve služebním výcviku. Opět perfektně vykonávají povely a snadno se učí. Možná, že když cítí, že najednou velí (vedou) oni... ???  Nevím, ale zajímavá etologická otázka to je...

M. Crossette 16.12.2013 16:05

bohužel poradit neumím

Mela jsem rozepsaný komentář, přišla se pomazlit Smoky, skočila na stůl, něžně mi ducla hlavičkou do obličeje, šlápla na myš a komentář je fuč. :-)

No psala jsem, že jsem tedy nevěděla, že nejenže Ari nedávný útěk nebyl první (jen nejdelší) a že ti navíc utíkají obě psí holky !!!  Tak to je Dede opravdu o nervy a starch. Ale bohužel poradit neumím, všichni kdo podobné zkušenosti mají se o ně už podělili a každá má něco do sebe. Už kdysi (když Jirka Švehla řešil Maxe) jsem se zmiňovala o cvičném obojku a možná by stálo za to ho zkusit. Nebo pak holkám pořídit GPS pro psy, abys alespoň rychle věděla, kam ti zdrhly a mohli jste je rychle najít.

http://www.pet-super-store.com/pet-supplies/dog-tracking-collars/

Jake mají zkušenosti ostatní členové z mantrailing? Hlavně ti, kteří mají vice, než jednoho psa? Ale to jsi s nimi jistě už donekonečna probírala. Tak jen přeji, abyste to nějak úspěšně zvládli.

.

Z. Yga 16.12.2013 15:45

Re: Ze zkušenosti

Přesně - jenom upozorňuji ty, kdož si myslí, že to zvíře dostane do těla dvěstědvacet - samy na sobě jsem vyzkoušely sílu výboje (aby jsme si psa nezabily - chich) - dvojku, kterou používáme úplně nejčastěji a která stačí Brooke vyrušit z činnosti (tj. běhu do neznáma), jsem já na dlani nepoznala a čtverka, kterou jsme používaly jako důrazné upozornění, je jako když schytáte ránu od statické elektřiny. Asi dvakrát jsme použily osmičku (podotýkám, že obojek má 19 stupňů), ale to bylo v afektu, kdy jsme Brooke neodchytly v důležité fázi útěku a ona se už řítila beze smyslů v dál - a dodávám, že bez výsledku. Prostě když už je pes v euforii, zastaví ho jen rána palicí do makovice - což ovšem neuděláme. Ani ne proto, že bysme byly takové citě (v určitém momentu má člověk dojem, že by po něm vrhl i tomahawk, mít ho po ruce), ale prostě proto, že je už v sakrech a nedosažitelný. Proto jsme od silnějšího stupně upustily a když potřebujeme jó důrazně upozornit na to, že by měla zanechat blbostí a přijít k paničce, použijeme zvukový signál na obojku.

Z. Lucíšek 16.12.2013 14:49

Ze zkušenosti

Mám v práci kolegyni Martu. Marta je milovník psů a aktivní kynolog, má (nebo měla) doma belgičáky, knírače a parsony - vždy víc psů. Věnuje se s nimi výcviku a psím sportům. Před dvěma lety si vybrala novou fenečku parsona - s předpoklady k chovu a aktivní kynologii, takže z pracovní linie. Dělá s ní skoro všechno - stopy, sutiny, agility, poslušnost. Jen loveckému výcviku se vyhýbá, neláká jí to. Fenka, jako správný pes z pracovní linie = z lovecké linie, je milovník zvěře a stop. Marta taky dlouho odolávala, používala píšťalky a vodítka a pamlsky, ale čerstvá stopa nebo viditelná zvěř přepla ve feně čudlík - čuba ohluchla a zmizela. Velmi brzy přišla na to, že to bez obojku nepůjde, i když ho ze začátku fakt nechtěla... Po tom maratonu se všemi ostatními pokusy se vzdala, obojek pořídila a začaly se dít věci. Fenka není blbá, stačilo párkrát dostat ránu a najednou zase začala zapojovat sluch a mozek. Výcvik se ubral správným směrem, čuba se vyřádí v mnoha jiných disciplínách a Marta se nemusí bát, že jí zdrhne a už jí nenajde. Kvůli uchovnění musela fena absolvovat zkoušku vloh (loveckých), z čehož byla Marta pramálo nadšená - pravila, že rok a půl to z feny dostává, aby během jednoho odpoledne zase všechno nastartovala a pak to zase znova tlumila. Nicméně díky povědomí o účincích obojku (který v tu dobu samozřejmě neměla na sobě) fenka zvládla i přivolání od zajíce a prošla na výbornou vč. poslušnosti. Takže Marta na obojek nedá dopustit - pokud se používá s rozvahou a citlivě.

H. Williamson 16.12.2013 14:27

Ach jo

Mila Dede, mas to starosti. Poradit neumim, akorat mne napadlo, ze s Kazanem a Danikem jsi to mela jednodussi, protoze byli z jednoho vrhu, takze opravdu dvojpes. Take mne zaujalo, jak Beruska Ari sprdla, kdyz se navratila. Je skutecne zajimave, co tem psum thane hlavou.

A. Bytová 16.12.2013 14:13

Re: Návrh

Ech, patřilo jinam, jistému Procházkovi.

A. Bytová 16.12.2013 14:08

Návrh

Co kdyby jste učinil totéž?

Z. Ivana 16.12.2013 14:00

Re: A ještě mě napadá

V prvé řadě zdravím, konečně jsem zde! :-)

Ptala jsem se kamarádky - výcvikářky, zda ji něco nenapadá... A doporučuje to, co už tu bylo řečeno - chodit ven s každou psicí zvlášť a na konci procházky už nepouštět z vodítek (protože pes ví, že už je konec procházky a chce si ji prodloužit...).

Já sama teď neměla Najtynu puštěnou na volno dost dlouho, takže opravdu nevím, co udělá, až ji zas pustím... Jednou mi v létě ve třicetistupňovém vedru zmizela za zajícem. Čekala jsem pět minut, než se z lesa znovu vyřítila s jazykem na vestě a pěnou u tlamy. Přiletěla ke mně, vyčerpaně sebou plácla na zem k mým nohám a ani ten pamlsek si nedokázala vzít, jak funěla...

Z. Yga 16.12.2013 12:54

Re: A ještě mě napadá

My rok venčily na 20 m šňůře a byl to HORROR! Zachytávala se za kořeny, drny, keře (v lese na zabití jak psa tak vodiče) - by se nezachytávala, motala jsem ji přes paží - dovedete si představit, v jakém stavu jsem se vracela z obyčejné vycházky kolem pole - když nebylo bahno, byl jemný prach - a to všecko bylo nejdřív na šňůře, následně na mně. Každou chvil jsem o to vodítko byla spálená a to nemluvím o mých zádech, která velmi trpěla každodenními škuby.

Děkuji - již nikdy!