24.4.2024 | Svátek má Jiří


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Seberealizace

Seberealizace je "in", podobně jako asertivita. Postmoderní ideologie, hlásající nejrůznější vynutitelná i nevynutitelná práva, lidi přesvědčuje, že je pro ně nejdůležitější, aby se "seberealizovali".

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
I. Patta 19.12.2013 18:11

Gilbertovy kategorie (N. Gilbert,What Do Women Really Want?

Neil Gilbert navrhl typologii žen od těch se třemi a více dětmi, které odvozují smysl své osobní identity a úspěchů z tradiční odpovědnosti za pokračování rodu až k ženám, které jsou na "základě své volby" bezdětné a soustřeďují se na svou kariéru. Uprostřed se nacházejí ženy s jedním dítětem a se dvěma dětmi, jejichž způsoby života se do určité míry liší, ale ne tolik jako v případě velké rodiny u tradicionalistů a žádné rodiny u postmodernistů. Podotýká, že v průběhu několika posledních desetiletí je znatelný trend směrem k "modernímu" a "postmodernímu" konci spektra, což má předvídatelné demografické důsledky.

Tabulka č.5: Složení rodin podle počtu dětí (rok 2001)

1 dítě 2 děti 3 děti 4 + bezdětné

20,3% 22,1% 3,6% 0,7% 53,3%

Jak ukazují Gilbertovy kategorie, jde u většiny případů bezdětných lidí o zcela záměrný stav - výsledek sledování jiných sociálních a morálních cílů, než jsou děti. Při definování a ospravedlňování tohoto trendu sehrály rozhodující úlohu spojené síly moderního feminismu a individualismu. Já dodávám, síly doplněné o špatně, jen populisticky pojatou státní sociální politiku.

J. Fleiszner 16.12.2013 20:43

Ježíš

Ježíš měl nula dětí. Nasledovat Ježíše je panem Drápalem doporučováno.Tak co je dobře? Pan Drápal zase píše jen proto, že to považuje za svojí seberealizaci. Rozbil už 3 manželství, ale o morálce káže.

F. Žůrek 16.12.2013 19:38

Smyslem života je předat život

Seberealizaci je zapotřebí brát v šiším smyslu:

- ve vztahu k sobě

- ve vztahu k rodině

- ve vztahu ke společnosti

D. Polanský 16.12.2013 18:58

Hezky napsáno,

vcelku i můj názor. Holt bez pozitivního vztahu k dětem nemůže být křesťanská společnost plnohodnotná. S tou seberealizací je to nějak tak, jako napsal autor.

Dnes se ještě propaguje know-how, mám své know-how a nikomu jej neřeknu. Vidím to občas v práci, mladí si myslí, že když nikomu nic neřeknou, že jejich hodnota na trhu stoupne. Prostě pomýlení. Nemůže být větší radosti v životě než právě know-how předat dalším lidem. Kdyby byl Ježíš buran, nechal by si své učení pro sebe. On jej lidem předal i za cenu svého umučení.  Také seberealizace, ale pro jiné.

M. Pechr 16.12.2013 16:20

sebe-realizace ?

...pozoruji, že na pojem seberealizace je víc pohledů...

...a málo který mi přijde přiléhavý...

...pod seberealizací (sebe-uskutečnění) si představím, že se stanu tím, čím skutečně jsem, nikoliv tím, jak si mně druzí představují...mnohdy mi přijde, že za tím pojmem mnozí vidí spíše jakýsi svérázný způsob vrhnutí se do života, který má co společného s konzumem čehokoliv, včetně zážitků a vzdělání, jakoby se vlastně člověk realizoval v úrovni slupky, nikoliv z hlediska jádra...když zasadím jabloň, nechť se jabloní stane, nemá smysl ji de-formovat dle svých představ...vymstí se to... ...a s žitím pro druhé je to tak, že v Kristově jménu mnozí konají všelijaké skutky, ale on jim řekne NEZNÁM VÁS...nemám důvěru k tomu, když někdo překotně žije pro druhé, touží v zásadě po pomáhající profesi...miluj bližního svého, jako sebe samého...čili bez milování sebe to nepůjde... ...a s dětmi je to tak, že lidi možná správně cítí, že na to neni správný čas, kdyby byl, pořídily by si je... ...kro toho apoštol Pavel doporučoval zůstat sám těm, co to zvládnou, jelikož je to vzhledem k tomu co má nastat lepší... ...vidím to podobně...dítě mám, a děti mám rád, nicméně motivaci mít další postrádám...

J. Vintr 16.12.2013 16:07

V dnešní době

se spolupráce mezi lidmi, bez níž by jednotlivec neměl šanci přežít, odosobnila. Lidé chodí do zaměstnání, kupují si služby a věci za peníze, aniž by museli s někým osobně něco sdílet. To vyvolává pocit, že vlastně druhé lidi k ničemu nepotřebujeme a z toho plyne zmiňované sobectví dnešní doby.

R. Tichý 16.12.2013 12:01

Netřeba se omlouvat

Lidi nemají děti, protože jsou líní ! Není to o penězích, je to o lenosti a sobeckosti. Seberealizace na úkor společenství je zase sobeckost a lenost.  Mladým, je podsouváno, že jsou všichni vyjímeční a jedineční. Není to tak. Takových je 10%, zbytek je masa, která si těch 10% musí hýčkat. Souvisí to s rozložením IQ a talentu. A protože těch 10% má povětšinou dětí minimum, tak jich ubývá, neb se množí zejména masa.

J. Schwarz 16.12.2013 9:32

Vaše úvahy

znějí hezky ale má to háček. Vypadá to tak, že existuje několik typů lidí, kteří hlásají že je lépe "žít pro druhé" a ne jen pro sebe. Mám zato, že mnohý z těch "individualistů či sobců" co "žijí jen pro vlastní seberealizaci" by nikterak oné vaší soudržné společnosti sledující slovo Kristovo neškodil ani po ní nic nechtěl - prostě by přijali svůj úděl že si v životě užili, nikomu nic nedluží ani nikdo jim. Jenže většina kolektivistů chce zahrnovat do "společnosti" všechny, násilím, ať chtějí nebo ne a taky furt argumentují "společností" a jejími "potřebami". Pokud chtějí křesťané opravdu žít ve společnosti o které mluvíte musejí se distancovat od socialistů a od státního kolektivismu. Naprosto netřeba mít státní důchody - lidé vašeho ražení by se zajistili navzájem, jako rodiny či obce, "sobci" by si šli po svých a museli by si vše zajistit na trhu, tratili by jenom socani co by neměli koho oblbovat se svými "jistotami" protože by neměli z čeho rozdávat. Vždyť i v minulosti existovala spousta lidí, kteří odjeli do Ameriky, hledat zlato, lovit kožešinová zvířata, osidlovat Austrálii či co a společnost to nijak nepoložilo. Nebylo je třeba "zapojovat" když si vystačili někde na prérii. Proč to nejde dnes, aby si lidé s nějakým názorem na život vytvořili vlastní komunitu a žili si po svém bez toho, aby se museli nechat okrádat druhými prostřednictvím mocenského monopolu státu a údajné "demokracie"? Mnohem lepší by bylo, kdyby se stat staral jen o bezpečnost a o "jistoty" svých členů by se staraly jednotlivé komunity samy, z vlastních zdrojů, přičemž komunikačním prostředkem mezi těmito komunitami nebo i nezávislými jednotlivci by byl "Trh". Trh bez přívlastků, každý by musel svým umem druhé zaujmout, "solidaritu" by si pěstovaly jednotlivé komunity mezi sebou. Nebylo by třeba nátlaku ani násilí a "křesťanské hodnoty" by mohly prokázat svou životaschopnost alespoň mezi křesťany.

R. Gramblička 16.12.2013 10:02

Re: Vaše úvahy

opět podnětná myšlenka, na vás je spoleh

P. Vaňura 16.12.2013 11:17

"Žádné výdaje na sociální smír nejsou příliš vysoké,

pokud sjednotí národ." (c) Adolf Hitler. "Individualistický americký životní styl lze zajistit za předpokladu, že Američané budou ochotni za něj bojovat va válce." (c) Dwight David Eisenhower

V těchto dvou větách je vyjádřena celá nesmyslnost "života pro seberealizaci." Není totiž žádný problém pro velitele lupičské bandy, zločinného režimu či cizího agresora, těm kdo hledí jen na vlastní "seberealizaci" všechno sebrat a je samé zabít nebo zotročit. A SAMOZŘEJMĚ, bezdětnou společnost nezachrání před smrtí ve škarpě žádné penzijní fondy, protože v reálu musí ty důchody někdo platit z aktuálních produktů své práce a když se mu nebude chtít, nikdo ho k tomu nedonutí. Vlastní děti budou ochotny přispívat na penze rodičů ale cizí děti nikoliv, pokud je to bude příliš zatěžovat, to "příliš" je samozřejmě individuální. Existence polarizace ve společnosti se může ukázat při vnějším ohrožením katastrofickou, protože části lidí se může vyplatit spolčení se s nepřítelem, čímž se celkově jejich situace může zlepšit.

Wyatt Earp sice dokázal čelit třem stovkám rozzuřených zlatokopů, který ovšem jednal každý za sebe a nechtěl se pohnout první, protože věděl, že jeho by pak Earp určitě stačil zastřelit. Ale nikdy by neodolal organizované četě a možná ani družstvu vojáků, kteří by na rozkaz zaútočili všichni najednou. V bitvě u Stalingradu dokonce za útoku se rudoarmějci pod trestem smrti nesměli ani otočit.

Tím chci říci, že má-li stát skutečně zajistit bezpečnost proti vnějšímu útoku, potřebuje nějakým způsobem získat loajalitu svých občanů. A když válka skončí, nemusí lidé, kteří "cedili krev" být ochotni vrátit se do svého třeba "podřadného" zaměstnání. Z těchto lidí pak nabírali Mussolini i Hitler lidi do svých "úderných oddílů." Zajištění jediné nikam "nepřenositelné" funkce státu, zajištění vnější bezpečnosti může proto ve skutečnosti zahrnovat celou řadu opatření, která budou v rozporu s "čistým individualismem."

J. Schwarz 16.12.2013 15:10

Ne že byste neměl pravdu,

ale od dob Stalingradu už uplynul nějaký ten pátek. Ať individualista nebo kolektivista, potřebujete nějakou představu o tom co je správné, jaký svět by se vám líbil a co pro to hodláte udělat. "Seberealizace" nemusí spočívat výhradně v tom, kolik sníte langust v drahých restauracích a koho porazíte v tenise. On se mohl klidně taky individualisticky seberealizovat velitel tankové čety na východní frontě, letecké eso nebo velitel ponorky. Prachy ani modelky v posteli z toho neměl. "Společnost"- to je takový psychologický trik. Pokud se s ní ztotožníte / nebo ji přimějete aby se ztotožnila s vámi jako Stalin nebo Hitler / pak jste na tom jako v počítačové hře se sto životy. A i když padnete kamarád /či soudruh/ vás pomstí. To bylo taky kouzlo stalinismu - cílem bylo vybudovat mocný stát, nejsilnější armádu a ovládnout svět. Oběti se při tom nepočítaly a kdo se emocionálně zapojil měl z toho víc "seberealizace" než dnešní úspěšný manager. Stejně jako "budovatel staveb socialismu" se svým cílem smést buržoazii. Představy boje, nenávisti a zničení nepřítele byly vždycky živější než představa svělté budoucnosti po epochálním vítězství. Kvůli porážce nepřítele můžete i zakrýt tělem střílnu s tím, že spolubojovník zničí celý bunkr. Něco podobného by kvůli tomu, aby soused měl taky bazén udělal jen imbecil. Stejně tak jenom idiota může nadchnout idea vstávat na pátou do práce a jezdit v MB1000 aby "v budoucnu" jeho pravnuk mohl dělat jen "podle schopností - za těchto okolností nulových" a nabírat si podle "potřeb". My už prostě individualisticky uvažujeme, včetně pana Drápala. Příslušník primitivního kmene se ještě možná cítil být s kmenem fyzicky neoddělitelně spojen a nějaké "já" nevnímal. Kočka taky bojuje o mladé a neuvažuje v kategorii "oběti", má to v sobě zakódované, ani nemůže jinak. My se už naopak nemůžeme začít vnímat jako buňky superorganismu. Jen naprostý kretén nebo intelektuál dokáže tvrdit, že miluje celé Lidstvo a má je raděj než vlastní ženu či děti.

P. Vaňura 16.12.2013 16:01

Trh bez přívlastků vyžaduje armádu, policii a soudy,

aby lidé vůbec své zboží vyměňovali a nesnažili se prostředky k životu jednoduše ukrást. Pro divochy z pralesa je loupež přirozenější, než obchod.

A. Bocek 16.12.2013 8:37

Bohatý člověk nemá 2 auta , ale má 3 děti.

Milí mladí přátelé, kolik si myslíte že bude činit váš průměrný důchod v 70-ti letech, když počet vámi vychovaných dětí bude NULA odpovídám za vás NULA.. Myslíte si že jsou jistější dva milióny ve švýcarské bance, nebo dvě dobře vychované děti. Stále slýchám Evropa musí, Stát musí, Obec musí .....jen svému otci se to neodvážíte říci.

J. Schwarz 16.12.2013 16:30

Re: Bohatý člověk nemá 2 auta , ale má 3 děti.

ještě mi prozraďte jak jist si budete svým důchodem a "budoucností národa" až vašich 10 dětí využije svého nezadatelného práva a vystudují management turistického ruchu, sociologii u Kellera, politologii, etnografii Afrických národů se zaměřením na křovácké kmeny, filmovou kritiku, kulturologii popřípadě budou habilitovat na gender studies v Sydney? Kvůli dnešní idiotské evropské "elitě" přijde vniveč nejen snaha vase, ale i prachy vašich spoluobčanů použité na "porodné", přídavky na děti a financování "studií". Děti zblbnuté dnešním "mainstreamem" budete nejspíš živit sám, dokud nepadnete.

P. Boublíková 16.12.2013 5:42

Nu, dnes plácáte nesmysly

Seberealizace vůbec nemusí být sobecká a mnoho lidí se seberealizuje tím, že celý svůj život věnují službě druhým.

Pokud chce být žena bezdětná anebo muž se rozhodl, že nebude zakládat rodinu, nemusí to být jen sobectví a touha bez omezení žít a cestovat, ale tito lidé mohou být třeba lékaři nebo vědci, kteří se rozhodli veškerý svůj čas věnovat práci ve prospěch jiných lidí.

D. Drápal 16.12.2013 6:45

Re: Nu, dnes plácáte nesmysly

Milá paní Boublíková,

domnívám se, že až na ten název máte v obou odstavcích pravdu. Můj souhlas s Vaším prvním tvrzením vyplývá implicitně z mého textu, a domnívám se, že i se to týká i Vašeho druhého odstavce. Nicméně já nehovořím o výjimkách, ale o trendu. Přeji vše dobré!

P. Boublíková 16.12.2013 7:14

Re: Nu, dnes plácáte nesmysly

Nikoliv, pane Drápale, vy jste ve svém textu, například zde "Pokud člověku jde jen o něj samého, pokud "hledá svou duši" v prožitcích, v rozvíjení sebe sama, v seberealizaci, pak nakonec o všechno přijde. Naopak ten, kdo se rozdá, kdo nehledí sám na svůj prospěch a žije pro druhé, na této cestě objeví sám sebe a stane se skutečnou osobností." jednoznačně definoval seberealizaci jako rozvíjení sebe sama, kdežto "rozdání se" podle vás není seberealizace.

Opak je pravdou - pro mnoho lidí je seberealizací rozdání se, i když to nemusí jít do tak extrémních podob, jako je úplná rezignace na vlastní soukromý život. Ale hodně, hodně lidí se rozdává ve svých profesích, až z toho mají syndrom vyhoření. Víc lidí, než si asi dokážete připustit.

V. Dosoudil 16.12.2013 9:23

Re: Nu, dnes plácáte nesmysly

Dobrý den,

to ale píšete o seberealizaci jaksi ex-post. Tzn., že člověk něco dělá srdcem, třeba pro druhé a až zpětně zjistí, že má za to třeba Nobelovu cenu a tím pádem se "seberealizoval". Domnívám se, že pan Drápal měl na mysli spíš seberealizaci "ex-ante", tedy stanovím si cíl "stanu se tímhle a tímhle" a za tím půjdu hlava nehlava. Tak nějak jsem to tedy pochopil... Jinak mi přijde, že máte pravdu oba. :-)

D. Drápal 16.12.2013 10:07

Re: Nu, dnes plácáte nesmysly

Děkuji, pane Dosoudile, vyjádřil jste přesně to, co jsem chtěl říci - lépe než bych to řekl sám.