A. Šlosárová 23.11.2013 16:10

Zlaté valounky, zlatý prach

Dobrý den,

Pavla Bobka jsem osobně neznala, ač jsem se jako malé děvče, které na Kavčích horách v budově tehdy ještě ČST, (pobívajíc a pobíhajíc jakožto tamějšího zaměstnance "inventář"), s ním tváří v tvář nejednou setkala. Můžu tedy o něm jen s úsměvem na rtech a poskočením v srdíčku zavzpomínat, že v té době, kdy mě ještě tehdy z neznámých důvodů scházela přítomnost otce a já jsem jej tím v každém, pro mě postarším muži, hledala, na mě působil jako vnímavý a velmi milý tatínek.

"Jak jsme nešli po stopách zlatokopů" - Některá nesplněná přání, prostě člověka životem provázejí a jejich důvod nenaplnění nám bývá leckdy skryt až do našeho posledního výdechu. Tak jen proplouváme časem a dějinami, tu zanecháme stopu, tu jí po sobě vymažeme, někde rádi s někým posečkáme a odjinud pelášíme, až se nám za patami práší...

Pavel Bobek jistě patřil do té kategorie člověka (podle toho jak o něm, a nejen Vy, píšete), se kterým bylo milé nejen posečkat (třeba v jeho písních), ale i společně vzájemně život sdílet. To jsou ty stopy v dějinách lidského času, v našich srdcích vzpomínky opravdové a nesmazatelné; "tátou spletené vlasy do copánků a mámou pohlazená tvá malá dlaň", naše vyrýžované zlaté valounky, náš vyrýžovaný zlatý prach.

/Zaujalo mě a ráda bych věděla, jaký že byl přesně ten výrok (o jehož významu se vedl spor) v tamní místní řeči Midwest a jak jste jej překládal Vy a jak jej překládal pan Pavel./

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Odehnalová 22.11.2013 11:16

Díky

Děkuji za hezké vzpomenutí na Pana Zpěváka :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek