Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
SVĚT: Proč pomoc nepomáhá?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Kraus 12.6.2013 19:15Pěkně, i když jen okrajově, je to popsáno v knížce „Z plavčíka náčelníkem černochů“. Rok asi 1890, místo děje pozdější Britská východní Afrika plná lesů a v nich na každém kopci jeden černošský kmen. Údolí a roviny mezi nimi pak dějištěm bitev, jichž se nemohou nabažit, protože čím více mrtvých, tím více žen i majetku si rozdělí zbylí. Lid prostý a veselý, s přirozenou radostí ze života a beroucí smrt jako jeho pokračování. Onen námořník kmeny v širokém okolí sjednotil a stal se jejich vůdcem. To všichni akceptovali, protože jak v Orientu i jinde vědí, čím světlejší kůže, tím je její majitel nadřazenější. Bitev výrazně ubylo, což se neobešlo bez nespokojeného brblání, a autor pak trochu překvapeně konstatuje, že najednou nebylo pro všechny dost jídla. Problém naštěstí vyřešila britská koloniální správa, jejíž klepeto mezitím dosáhlo až sem a neprodleně začala s výstavbou cest, škol a nemocnic a s převýchovou černochů v duchu altruismu a humanity. Z pastvin a lesů se stávala pole, ale museli přijít bílí farmáři, aby rostoucí populaci uživili. To nebylo dobré a zde se autor hrozí budoucnosti, zatímco jeho lid s pohrdáním shlíží na renegáty. Nakonec autor, kterému jako samozvanci a zotročovateli, který ponouká černochy ke vzájemnému vyvražďování, hrozí deportace a vězení, poněkud roztrpčen opouští své věrné. Ti ho s pláčem a nářkem doprovázejí až ke vzdálenému nádraží. Zajímavá je otázka, jak by vše dopadlo, kdyby dosud křehký koloniální systém nezačali rozvracet nejprve Američané a později mnohem brutálněji Rusové. Jak lze vyrozumět ze současných zpráv, nastupující Číňané neopakují staré chyby a možná se jednou vše vrátí tam, odkud to bylo vyvráceno a kde byl přerušen přirozený vývoj. |
|
|
L. Ott 12.6.2013 15:24Problémů v rozvojových zemích je mnohem víc. Vlády tuto pomoc berou jako formu korupce ze strany bohatých zemí a proto také ji ke korupci využívají , nákup zbraní je dalším kanálem, kterým pomoc mízí v nenávratnu a pak, chybí i víc osvěty, protože v zemích, které jsem navštívil se díky pomoci daří lépe a proto mají víc dětí, které potřebují ještě více pomoci, když děti začnou studovat potřebují ještě více peněz pro jejich studia a protože nenajdou práci, potřebují ještě více peněz, protože jsou nezaměstnaní, ale nějakou pomoc stále dostávají a tak mohou mít ještě více dětí... Pokud si myslíte, že přeháním, stačí se podívat na průměrný věk v těchto zemích, například podle Wikipedie je v Keni průměrný věk mužů 18,5 let a ženy 18,7, a jen ve věku do 14 let je 42% populace. |
|
|
M. Kosejk 12.6.2013 13:54arogance bílého muže Bílý muž si myslí, že nejlépe ví, co je pro jiné kultury dobré. A věří, že jeho penězi toho "dobra" dosáhne. Ovšem - když říkám bílý muž, tak tím myslím Evropana nebo Američana z dobře zajištěné rodiny, která nikdy nouzí netrpěla. Takový "bílý muž" je přesvědčen, že naše kultura je natolik nadřazená, že má dělat starostlivého tatínka všem ostatním kulturám. Bílý muž v tom jistě sám vidí svůj altruismus - ale já v tom vidím aroganci. Podívejte se na ten náš starý dobrý srandovní svět! Jak si asi bílý muž vysvětluje, že všechny lokality světa, které dlouhá desetiletí "poctíváme" humanitární "pomocí", jsou na tom pořád stejně (či dokonce hůře)?! A jak si asi bílý muž naopak vysvětluje, že největší pokrok nastal v lokalitách, kde si lidé museli pomoci sami - a kde to vyřešil ten "nenáviděný" tvrdý byznys? Nemáme žádné povinnosti k světu. Máme povinnosti jen k sobě - a svým spojencům. Toho se držme. Sranda je, kolik peněz z ČR odfrčí do 3. světa (lidem, které osobně neznáme) - a přitom nám tady osamělí senioři chcípají po LDNkách a domovech důchodců. A vrcholem veškeré stupidity je, že až na půdu zadlužená Evropa a Amerika se chce stavět do pozice donátora světa. |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 14:28Re: arogance bílého muže a přitom nám tady osamělí senioři chcípají po LDNkách a domovech důchodců oni ale nechcípají (zbytečně) hlady jako onde zatím, pokud vím, recept na nesmrtelnost neexistuje |
|
|
M. Kosejk 12.6.2013 14:38Re: arogance bílého muže Ech, to je ale "argument". Citové strádání je mnohdy daleko horší než to fyzické - viz indexy subjektivního pocitu štěstí, ve kterých lepší pocit z života vykazují lidé 3. světa (tedy lidé, co jsou na tom materiálně podstatně hůře než my v Evropě). A že znám celou řádku českých parchantů, co se chlubí sponzoringem dítěte někde v Africe - a svoje rodiče přitom už neviděli léta - natož aby jim nějak ve stáří pomáhali. |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 14:58Re: arogance bílého muže Vzdávám se. Váš argument, to je úplně jiná váhová kategorie. Promiňte za aroganci bílého muže. |
|
|
M. Kosejk 12.6.2013 15:16Re: arogance bílého muže No jistě, pokud byste pokračoval ve směru Vašich úvah, tak byste zcela logicky musel dospět k názoru, že dokud Vaši rodiče nebudou chcípat hlady, tak se raději budete starat o neznámé lidí z úplně cizí kultury. A pak je lépe, když to raději rovnou vzdáte. :)) |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 15:29Re: arogance bílého muže Moje rodiče, prosím, nechte na pokoji. Když už je do toho z pro mne obskurního důvodu (nikdo o nich nemluvil) taháte: myslím, že starost o obé lze docela s úspěchem skloubit. Vy si stěžujete, že tady senioři umírají. Já si stěžuju, že někde jinde (a nejen oni) umírají HLADY. |
|
|
R. Langer 12.6.2013 14:43Re: arogance bílého muže Správně, je špatné si myslet, že nějakými (někomu ukradenými) penězi se jinde dosáhne dobra. V těchto případech by se totiž mnohem, mnohem lepšího dobra a výsledků obecně dosáhlo bičem. Je to dokonce ověřeno praxí. Jejda, to mi nějak uteklo... 8-o |
|
|
M. Kosejk 12.6.2013 15:10Re: arogance bílého muže Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. A je fuk, jestli to "dobro" prosazujete bičem nebo penězi. Kdybychom se raději starali o sebe, své okolí, svůj stát a své spojence (pokud nás požádají o pomoc), světu bychom prospěli nejlépe. |
|
|
R. Langer 12.6.2013 15:54Re: arogance bílého muže Já jenom, že by to přišlo levněji, já jim taky žádné dobro za naše peníze nepřeju. ;-) |
|
|
S. Rehulka 12.6.2013 16:10Re: arogance bílého muže Pane Kosejku, zdravím ! Prosím, nedejte na kritiku hádavého pseudohumanisty, máte naprostou pravdu ! Nejenom, že je to zbytečné lití polévky do kanálu, ale ono jí ještě nejméně třetina zůstane doma. |
|
|
A. Kaňka 13.6.2013 6:33Re: arogance bílého muže Když je to lití do kanálu, tak proč si stěžujete, že jí třetina zůstane doma? Nehádal bych se, kdybyste neříkali hlouposti. Proč mi nadáváte? |
|
|
R. Brzák 12.6.2013 13:04ad: pan Kaňka- "Vláda má možnost (a povinnost) organizovat pomoc stejně efektivně jako soukromníci. Že to tak nedělá, je jiná věc. Není to ale v zásadě argument proti vládní pomoci." Ba právě naopak - v rodině neustále jste pod "dohledem" svých blízkých, rovněž tak, i když o něco menší míře, v malé komunitě (sousedství) např. na vesnicích. Jinde to zase není tak snadné - předpokládá to osobní zájem o konkrétního člověka, abych zjistil, jak se mu daří a jestli mou pomoc potřebuje, nebo je to již pomoc tzv. danajským darem. Jak chcete po neosobní vládě, aby byla schopna organizovat něco stejně efektivně, jako jednotlivec s osobním zájmem? Povinnost je cosi, s čím si za použití vhodných frází a naplněním statistických ukazatelů každý úředník s prominutím očistí konečník. Jaký důraznější argument by jste proti vládní pomoci chtěl slyšet? Vláda je z principu osobní neodpovědnosti neschopná poskytovat dlouhodobě účinnou pomoc, nýbrž pomoc umožňující vznik závislosti. Navíc tím, že nedává ze svého, nevyvolá v obdarovaném pocit odpovědnosti za dotaci, kterou obdrží, pročež se nestydí přijít a říct - dej znovu. |
|
|
J. Kanioková 12.6.2013 12:04Jistě byli na tom dost bídně, ale.... „Portugalsko dostávalo 25 let 9 milionů eur denně“ - http://jdem.cz/256s5 |
|
|
R. Brzák 12.6.2013 11:09Není pomoc vše, co pomocí nazvu. Není dar vše, co jde "zdarma" od jednoho k druhému. (a není daní to, co mi někdo druhý bere) Dar je něco, co já osobně dám někomu, koho osobně znám. To onen vztah mezi námi je první předpoklad, aby dar byl darem a ne odpustkem, či úplatou za to, že mezi námi bude zachován mír. Dar totiž zavazuje - a tak je to i potřeba, má-li pomoct. Aby moje "pomoc pomáhala", je třeba, aby obdarovaný dobře znal mne osobně, aby věděl, jak jsem musel pracovat, abych jemu mohl nabídnout svou oporu. Musí si mne osobně vážit, aby v sobě vzbudil pocit odpovědnosti (a odvrátil možný stud) za to, jak s darem naloží. Peníze, dávané někomu anonymně, z bohatého státu do chudého, vedou k pocitu, že takový pořádek světa je v pořádku - oni mají, tak ať dají. To je počátek závislosti, navíc spojené s pocitem nespravedlnosti. |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 10:30vosy, na mě Všechny problémy spojené s poskytováním mezinárodní pomoci, které autor uvádí, platí i vnitrostátně. Má se bohatý stát vykašlat na své alkoholiky a mrzáky? Doporučit paraplegikovi, aby se postavil na vlastní nohy? Platí-li princip solidarity uvnitř (i tam se potýká s technickými problémy), platí snad i navenek. Podobné články, jako je tento od národního bankéře, jsou jen obranou zbytnělého nacionálního sobectví. Fandím Bono Voxovi. Ve Velkém Gatsbym je věta, že jsem-li na tom lépe v porovnání s někým jiným, měl jsem nejspíše lepší podmínky. Neplatí absolutně. Mně se ale líbí stejně jako: každý svého štěstí strůjce. |
|
|
R. Brzák 12.6.2013 10:51Re: vosy, na mě Pane Kaňka, s první částí Vašeho příspěvku nepochybně musí souhlasit každý. Když však vidíme, že naše snaha pomáhat rozvojovému světu (či své vlastní sociálně nepřizpůsobené či na dávkách závislé části populace) vede ve svých důsledcích k opačným výsledkům, je potřeba zcela změnit náš náhled - a pak i praxi pomoci jako takové. Je pomocí něco, co na sobě vytváří závislost? To je zásadní otázka, kterou je potřeba si klást a svou snahu "pomáhat" pod jejím úhlem pohledu balancovat. Schopnost balancovat pomoc tak, aby skutečně pomáhala, je spojena s přímou účastí, s osobním kontaktem a osobním vztahem, již vybudovaným mezi potřebným a pomáhajícím. Nelze dobře pomoci někomu, kdo nás osobně nezná a koho my osobně neznáme. Protože když dar nedávám já osobně někomu, kdo vidí, jak si beru ze svého, abych podepřel na chvíli jeho, tak nevzbudím pocit odpovědnosti, jak s darovanými prostředky obdarovaný naloží. Z tohoto hlediska se pak nejedná o dar - ale o daň. Daň za to, že se budu cítit lépe, neb jsem ze svého omezeného pohledu někomu pomohl. Daň, nebo ještě lépe odpustek, neb mám pocit, že pokud je někdo na tom hůře, než já, tak jsem si svůj profit zřejmě nezasloužil. Co je ale horší, tento pocit tak vzbuzuji i v obdarovaném, nebo přesněji řečeno dotovaném. Pomoc, má-li smysl ji nazývat pomocí, je tedy účinná pouze mezi členy jedné komunity. Vše ostatní je sice snahou, ale marnou, vedoucí ke svému vlastnímu popření. Jak účinná je pomoc na úrovni státu, obecně se svěřenými penězi neschopného hospodárně nakládat, je snad zbytečné dokladovat. |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 11:03Re: vosy, na mě Jsme členy jedné komunity a ta se nazývá - lidstvo. My jako rodina kupříkladu posíláme ročně asi 5 táců (plivnutí do moře) do Indie, kde si za to jeden konkrétní školák koupí pomůcky. Máme jeho fotku, in natura jsme ho ale neviděli. Myslím, že pomoc funguje dobře. Nemám pocit, že bych toho kluka nějak kazil. Má takovou motivaci v životě uspět, jakou by mu moji dva synové mohli závidět. |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 11:13Re: vosy, na mě Omlouvám se za praní čistého prádla na veřejnosti. Chtěl jsem to ale vysvětlit. |
|
|
R. Brzák 12.6.2013 11:20Re: vosy, na mě Ano, já to také tak chci vidět. Váš osobní dar si cením, považuji tuto cestu za jednu z lepších. O její funkčnosti s Vámi debatu nepovedu - neboť ani já, ani Vy nemáme důkazy. Ty bychom mohli mít v případě, že budeme žít onomu chlapci tak nablízku, abychom jeho život mohli sledovat. Abychom viděli, jak žije jeho rodina - tedy kolik dalších dětí má, jak se jim daří. Abychom mohli jeho počínání sledovat v jeho životě po ukončení školy. Abychom mohli s ním hovořit, jaké jsou jeho náhledy na život a jak bude vychovávat svoje děti. Ale přes možné pochyby - faktem je, že pomáháte osobně - nikoliv tak, že odvedete daň a stát pak někam pošle peníze na rozvojovou pomoc. Tímto způsobem jste blíže pomoci v rámci komunity (i s možností v dnešní době komunikovat, tedy ovlivňovat a vytvářet vztah, s někým například z Indie), než jsem byl já za osm let sociální práce. |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 11:33Re: vosy, na mě - Abychom mohli jeho počínání sledovat v jeho životě po ukončení školy. Použitím takových kritérií zproblematizujete i pomoc v rodině. Vláda má možnost (a povinnost) organizovat pomoc stejně efektivně jako soukromníci. Že to tak nedělá, je jiná věc. Není to ale v zásadě argument proti vládní pomoci. |
|
|
R. Brzák 12.6.2013 12:58Re: vosy, na mě Ba právě naopak - v rodině neustále jste pod "dohledem" svých blízkých, rovněž tak, i když o něco menší míře, v malé komunitě (sousedství) např. na vesnicích. Jinde to zase není tak snadné - předpokládá to osobní zájem o konkrétního člověka, abych zjistil, jak se mu daří a jestli mou pomoc potřebuje, nebo je to již pomoc tzv. danajským darem. Jak chcete po neosobní vládě, aby byla schopna organizovat něco stejně efektivně, jako jednotlivec s osobním zájmem? Povinnost je cosi, s čím si za použití vhodných frází a naplněním statistických ukazatelů každý úředník s prominutím očistí konečník. Jaký důraznější argument by jste proti vládní pomoci chtěl slyšet? |
|
|
M. Rybar 12.6.2013 18:25Re: vosy, na mě DOUFAM ,ZE SI JEDNOU VEZME VASE SYNY ZA SLOUHY.... |
|
|
O. Mayer 12.6.2013 12:49Re: vosy, na mě Bohužel mícháte dvě věci dohromady. Paraplegik se skutečně na svoje nohy nepostaví a solidarita s ním je tedy znakem vyspělosti společnosti v níž žije. Naproti tomu principem rozvojové pomoci bylo pomoci pomoci se obdarovávaným postavit se na vlastní nohy a když už na nich budou tak je také sám používat (jakýsi ekvivalent např. rehabilitace po úraze). Že takto pojatý princip rozvojové pomoci funguje, je celkem evidentní (tedy bohužel pouze mimo Afriku) - např. celé západní Evropa po válce, řada asijských zemí jako Japonsko, Korea a koneckonců i Čína. Rozhodně nebylo cílem vytvořit z celých státu paraplegiky na věčné časy již závislé na charitě (což se bohužel děje) a to veseleji se věnujících vzájemnému vyvražďování. Koneckonců, za kolonilaismu ty zemně jakž takž ekonicky fungovali (určitě řádově lépe než dnes), takže proč to nejde nyní po 60 letech technologického pokroku na celém světe? Hlavním důvodem je parazitická vládnoucí vrstva, která je mocně přisáta právě na všechny tyto typy rozvojové pomoci + si zcela zprivatizovala zbytek národního bohatství. |
|
|
O. Prochazka 12.6.2013 13:32Re: vosy, na mě Princip je něco, co je neměnné, pevné. žádný podobný princip jak uvádíte vy, neexistuje. Můžeme to nazývat principem, ale je to ve skutečnosti výzva, přání, nebo něco podobného... Není funkcí státu se starat o mrzáky ani o alkoholiky. Ne proto, že by byli lidi měli být bezcitní a nepomáhat ostatním, ale stát nemůže nikoho nutit. |
|
|
A. Kaňka 12.6.2013 14:29Re: vosy, na mě Viděl jste film Vyšší princip? |
|
J. Vyhnalík 12.6.2013 15:20Re: vosy, na mě Upřednostňujete utopistický pohled "jak by to mělo fungovat, kdyby lidé byli takoví, jací by měli být". Podle tohoto principu, by základní potraviny měly být zadarmo a lidé by si je brali volně z regálů. To, že to nefunguje je jasné. Pokud použijeme Vaši analogii, tak velká část pomoci funguje tak, že nejen "invalidy" udržuje v invaliditě a nemotivuje je k rehabilitaci. Naopak motivuje zdravé, aby se také stali závislými na cizí pomoci. Nezapomínejte, že autor nepíše o adresné pomoci konkrétním lidem, kterou argumentujete Vy, ale o pomoci od vlád vládám. Princip podpory konkrétních nadaných a pracovitých lidí, který zmiňujete, se naopak historicky osvědčil a má určitě smysl. |
|
|
R. Brzák 12.6.2013 10:13ad.: "Proč pomoc nepomáhá?: Autor: L. Křivan Datum: 12.06.2013 06:23 Protože bída těch zemí má kořeny v mnohanásobném přelidnění." Takže je potřeba "utnout" kořeny jejich bídy? Z logiky vyplývá, že to znamená pracovat na snížení jejich populace. To je však jednoduché - oprostit se od falešné humanity a přestat jim posílat rozvojové peníze (netvrdím, že není třeba tam posílat učitele). Ne, tak jednoduché to není. Navíc, v množství to až tolik nebude - Evropa má mnohem hustší populaci. Princip popsaný v článku pana Hampla je známý již dávno - dokonce se o něm učí i naši sociální pracovníci. Jenom se podle tohoto principu nechceme řídit - neboť pocit, že někomu pomáhám, navozuje libost, nahrazuje chybějící prožitek uspokojení a štěstí z vlastního života. Proto je tak snadné přesvědčit naši populaci, že je potřeba pomáhat hladovějícím v Africe - neboť my sami své životy nežijeme plně dospěle a odpovědně. Platí jednoduché pravidlo - jestliže sám nemáš svůj život (v případě států politiku) v pořádku a harmonii, nedokážeš pomáhat dosahovat harmonie a pořádku někomu druhému. Neboť budeš podporovat závislost a nesoulad. |
|
K. Frauknecht 12.6.2013 7:59Nevím proč, ale nemohu se ubránit asi zvrácenosti :-))). Při čtení článku (mj. je velmi OK) se mě pořád vybavuje dotační politika EU. |
