19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

ŠAMANOVO DOUPĚ: Pohádka o Ivanu Lendlovi

Dne 12. března 1983 zajalo teroristické hnutí UNITA v Angole 66 československých občanů, kteří tam pracovali v rámci hospodářské pomoci rozvojovým zemím. Tato hospodářská pomoc měla v té době různé formy, většinou se jednalo o dodávky zbraní anebo strojírenského zařízení k jejich výrobě.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Farda 28.3.2013 23:41

Pohádka ... ?

Nene, milý Śamane, jen a pouze v oněch námi Vámi prožitých časech to byla, ale velmi, španá pohádka. Žel máte verfluchte praudu, popisujete fakta tak jak události šly, a chvála Bohu, Přírodě a možná i dějinám, že už je to fšecko nazi&bolše za námi. Jasnačka, ani dnes to není kinderstube, ale vykládejte to (však i jim jednou zmehne, jak říkají Mporaváci) našim mladejm! Meějte se. Tečka.

P. Brodský 28.3.2013 12:44

Perfektní a perfektně informovaný článek

Pokud se autor zrovna nezabývá propagováním principu kolektivní dědičné viny na etnickém základě, je skvělý.

P. Brodský 28.3.2013 12:56

Re: Perfektní a perfektně informovaný článek

Rýpám samozřejmě do jeho němcofobie.

V. Bok 28.3.2013 14:47

Re: Perfektní a perfektně informovaný článek

No proto

J. Kulišek 28.3.2013 18:34

Re: Perfektní a perfektně informovaný článek

Debre, ze jste to pripomel, protoze k ostatni narodum, na priklad rusum, princip kolektivni viny neprosazuje.

S. Rehulka 28.3.2013 7:09

A ještě jedno.....

.....malé doplnění ! Když se tedy ti občané ČSSR, "odborníci" s rodinami ( koho tehdy pouštěli bolšáni ven i s rodinou ?) do té zlé RSA - Jižní Afriky, byli z té cesty opravdu zuboženi a v hadrech. A právě v tom Johanesburgu, se krajané ti nejhorší z nejhorších emigrantů, členové Sokola, složili a těm socialistickým krajanům každému dali nové, sportovní tepláky a obuv nějaké kedsky - batovky !

Jestlipak si to ti soudruzi, kteří prodělali anabázi pamatují?

J. Vozábalová 28.3.2013 8:55

Re: A ještě jedno.....

Někde jsem četla, že je pak soudruzi převlékli do českých tepláků z Jitexu - snad než vystoupili z letadla -  aby nedošlo k propagaci západního zboží a jiné ideologické diverzi. O botách se tam nepsalo.

Nevím, jestli je to pravda, ale pokud ano, je to dost symptomatické, zdá se mi.

J. Vydra 28.3.2013 18:10

Re: A ještě jedno.....

je to pravda, alespoň nedávno byla v tisku i fotka, jak s tepláky té správné politické orientace vylejzaj z letadla.

Z. Kulhánková 28.3.2013 6:52

Kubánce tam místní chlapi neměli rádi

Byli namachrovaní, měli dost peněz a místní holky na ně letěly. Takže je možné, že ty kubánské mrtvoly se tam povalovaly i z jiných důvodů.

L. Písařík 28.3.2013 6:15

Tak to bylo, pánové

Vývoz ideologie do rozvojových států kladl na zůčastněné státy ty nejvyšší  finanční nároky. Moc by mě zajímalo, jestli nám vůbec kdo tu fabriku zaplatil a nebo jsme pohledávku odepsali na vrub  ideologického boje s kapitáálismem?

T. Kočí 28.3.2013 6:22

Re: Tak to bylo, pánové

B je správně, samozřejmě.

A. Krejčová 28.3.2013 17:44

Re: Tak to bylo, pánové

Nevím jestli zrovna vám tu fabriku zaplatili. Vím jen, že v rámci ideologického boje s kápitalismem byl odepsán i dluh SSSR, který jistě činil daleko více než nějaká fakrika v Angole. Pokud chce autor psát pohádky pro děti, pak ať napíše i nějakou o dluzích, které byly odpsány jen proto, aby se náhodou východní velký bratr nerozhněval. Kdysi zde jeden pán napsal, že Češi neznají žádnou střední cestu. Jsou svým myšlením "ode zdi ke zdi", jak on to nazval. Nevěřila jsem mu. Jak vidno měl pravdu a tímto bych mu chtěla poděkovat za ta slova. Možná se mu to vaším prostřednictvím donese. Mějte se zde pěkně a vzpomínejte na dluhy, které se (nebo spíše pro někoho) neplatí.

K. Kužel 28.3.2013 6:00

Díky za to vyprávění

Pár věcí si pamatuji, ale ty detaily, které z mých útržků v paměti dělají smysluplný příběh, jsou vynikající.

Jedna maličkost navíc, která mi uvízla: Povstalci postupně likvidovali zařízení dobyté fabričky. Českému inženýrovi se podařilo je přesvědčit, že nádrž, kterou zrovna chtěli vyhodit do povětří, obsahuje nějaký smrtelně jedovatý průmyslový plyn, který by je všechny zlikvidoval bez rozdílu národnosti, politické příslušnosti a barvy pleti. Před každou další explozí se pak povstalci poradili s odborníkem, a tak pohádka neskončila předčasně.

J. Kulišek 28.3.2013 4:09

no jo

Takze UNITA protoze bojovala proti kubancum a komunistickym  bojovnikum za svobodu, byli Bandite. Ja si jeste pamatuji na jejich pozadavek, na vymenu zajatcu se Sovetskym Svazem, ktery to odmitl. Alespon to tenkrat bylo v zapadnich novinach.

P. Vaňura 28.3.2013 23:20

To je přece samozřejmé, všichni nepřátelé totalitní

moci byli bandité. Ale tady šlo ve skutečnosti o kmenové nepřátelství. MPLA byl větší kmen, UNITA menší, ač UNITA byla zkratka honosného názvu "Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly." Protože kmenové myšlení v mnoha částech Afriky pořád platí.

Bylo to nevím kde, ale mimo Afriku, kde etnogafové zaznamenali, že jazyk jistého kmene rozlišoval lidi pouze jako "naši" a "nepřátelé," což byli příslušníci všech ostatních kmenů. Ostatně, i pojem "civilista" je v i Evropě starý jen asi 200 let.

P. Pavlovský 28.3.2013 1:39

Jezdit na práci do nesocialistikého (rozvojového) zarubeže bylo sporné

Přísně vzato - byla to forma kolaborace. Mohla se ale vyvinout všelijak, nejenom únosem. Vyprávět by mohly např. bulharské sestřičky u Kaddáfího. Znám ovšem i veselejší příběhy, kdy inža praující léta v Alžíru pokračoval rovnou do kanadského exilu - i s rodinou (jsou tam dodnes). 

Sporné byly vlastně i dobrovolné služení cesty - i já jsem jednou podlehl  a byl po zásluze potrestán.

Koncem října 1989 mi bylo na poslední chvíli (někdo odřekl) nabídnuto SČSDU (jehož členem jsem 15 let marně usiloval se stát), abych jel  se dvěma slovenskými soudruhy na poznávací divadelnický zájezd do Vietnamu (tradiční vodní loutkové divadlo atp.).

Morálně mi to páchlo, i zeptal jsem se maminky: jak byste se za Protektorátu dívali na italského divadelníka, který by přijel do Prahy na poznávací zájezd? Jako na kamaráda nacistů? Odpověď byla, že ne. A tak jsem odjel.

Za pár dní to tu prasklo a já jsem přišel o to, nač jsem se po celý život těšil.  Z Vietnamu se individuálně odjet nedalo a já se vrátil až před Mikulášem.