V. Křepelka 28.2.2012 18:31

Bytová architektura Pavla Janáka je mi víc než blízká.

Vážený pane architekte, děkuji za Vaše články, které jak v LN, tak i na NP s potěšením sleduji. Snad jedině jako Brňák nejsem s to využít Vašich pražských vycházek. Moje babička Anna byla z jednovaječných dvojčat z mlynářské rodiny Škodů ve Velkém Meziříčí a její sestra Emilie (1885 - 1967) se v roce 1912 provdala za prof. Františka Závišku (1879 - 1945), což byl teoretický fyzik a vůdčí osobnost čs. meziválečné fyziky. Naneštěstí byl v lednu 1944 zatčen a nepřežil pochod smrti, byť už byl vlastně osvobozen. Jeho ovdovělá manželka, která přišla o jediné dva jejich syny již v dětském věku uvolnila jejich byt na Královských Vinohradech v ulici Šmilovského a moji rodiče je sestěhovali i s již velmi starým dědečkem do Brna. Byla to vlastně moje prateta a v našem původně velkém bytě byl nábytek a doplňky právě od architekta Pavla Janáka, takže mi nebyl cizí ani pojem Artěl. Nádherná pracovna v leštěné černé, ložnice velmi tmavočervenohnědá. Z toho mám uzmut snad jedině prádelník a u syna skončila knihovna. Ta ale nemá ty kubistické prvky. A ty některé doplňky uveřejněné ve Vašem článku, měla teta také. Vše to odkázala jako rodačka (i její manžel byl rodem odtud). Muzeu ve Velkém Meziříčí, odkud se to čas od času dostane na některé výstavy. Např. taky typické křeslo, pod nímž jsem jako malý kluk sedával a poslouchal tetino vyprávění, jsem se slzou dojetí v oku objevil před několika lety na výstavě u Černé matky Boží. O jeho smutném konci mi vyšel na NP článek, viz http://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari.asp?idnov=2141, kde jsou všechny moje literární poklesky tedy převážně historického charakteru. Byť jsem profesí technik s celoživotní dráhou u telekomunikací.  

• reagovat
• nahlásit příspěvek