Za doby Charlotty Garrigue Masarykové se těm domovům (ústavům) pro tzv. "padlé dívky" říkalo různě. Jejich zakladatelka působila výrazně v Náprstkově Americkém klubu dam a později v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat. V letech první světové války se jim říkalo Záchrana – poskytovaly pomoc a ochranu mladým dívkám, většinou služebným nebo nezaměstnaným, ale též studentkám, které se ocitly na scestí či rozcestí.