Kolemjdoucí (J.Š.) 8.5.2009 22:58

Proč není něco podobného i doma? - 6

Pro Informace: Takže na to, co je a není možné doma a proč, byste se měl ptát přímo v redakcích  tištěných a elektronických médií, v rozhlase (ČRo6), případně v nakladatelstvích.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kolemjdoucí (J.Š.) 8.5.2009 22:41

Proč není něco podobného i doma? - 5

A pro zajímavost, povídka, kterou tehdy naši milí česko-němečtí porotci v Lidových novinách ocenili 1.cenou, začínala slovy: „… Na svého boha se neusmívám. Nemám ráda tohleto vypočítavé lezení do patřičných částí, ano, i bůh má samozřejmě svoji sedací část, protože, jak se píše v Knize, všichni jsme stvořeni k jeho obrazu. A ukažte mi člověka, který sedací část nemá.

Ostatně, ani on se na mě nikdy neusmál.

Vždycky stál otočen zády a vystrkoval na mě své gigantické boží půlky.“

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dušan Streit 8.5.2009 22:36

Něco na tom bude

Z ekonomického pohledu:

http://streit.blog.idnes.cz/c/81411/Prosrotovali-jsme-se-az-ke-krizi.html

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kolemjdoucí (J.Š.) 8.5.2009 22:34

Proč není něco podobného i doma? - 4

Druhý příklad (nepolitický) je z Lidových novin, 9.10.2004. Byla vypsána literární soutěž „Staň se spisovatelem“. Druhou cenu udělila (blíže neurčená porota) studentovi z Plzně (18 let) za povídku, z níž uvedu jen ukázku : …Takže jsem si uvědomil, že abych se dostatečně rozjel, potřebuju něco vostřejšího než jsou svíčky a láhev vína. Jo leda že by svíček bylo použito k pálení a lahve k vinnému klystýru. Jak vzrušující, nemám pravdu? Všechno by bylo v pořádku, kdybych po jedné noci, která byla mimochodem plná onanování nad koženými rukavicemi mého tatíka, neuvědomil, že mne začíná vzrušovat představa jak můj stařičký profesor latiny, navlečený do latexového skafandru, bičuje mojí neteř hadem, popřípadě práská páskem. Bylo to neuvěřitelné zjištění, nejenom že v očích main streamu bych byl označen za podivína, devianta, ne-li přímo perverta, vy si snad myslíte, že mě baví po nocích strkat Vogela do vejfuků, ale moje zaměření se neustále měnilo. Bizarní, ale jak osvobozující.

(...) Jednoho večera jsem vysedával na balkóně a najednou jsem zaslechl kočičí mňoukání a z ničeho nic jsem dostal chuť na zvěrstva se zvířectvem. Oblékl jsem se a vydal se na lov kočiček. Představa lízání kočičí vaginy byla pro mne tak vzrušující, že jsem si ve výtahu dal jedno rychlý ervéčko. Vyrazil jsem jako nějaká bájná bestie, ale naneštěstí pro jednu takovou vopelichanou krasavici jsem tak i jednal.

Škoda, že Micinka nemůže vyprávět, řekla by Vám, jak se jí líbilo, když jsem jí roztah packy a zabořil svůj jazyk, tam kam měl podle matky přírody přijít pouze kocouří pyj. Když jsem jí vylízal, začal jsem vogelit. Vogelil jsem si tak napohodu, už jsem byl skoro ve finále a najednou cítim takový plácání přes Vogela. Micinka si myslela, že je to nějaká hra, nebo co. Ještě, že nevytasila drápy, svině. Vypadal bych pak jako spoluobčan židovského vyznání nebo jako Arab, a to je to poslední po čem toužím. (...)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kolemjdoucí (J.Š.) 8.5.2009 22:16

„Proč není něco podobného i doma?” - 3

Dobu, kdy se čeští a němečtí poslanci cestou z Vídně ožrali, hráli ve vlaku karty a bratřili se, aby poté, až vystřízlivěli, po sobě házeli rituálně hnůj, odvál krvavý závoj války. Přesto dvouminutovky nenávisti vůči Němcům a němectví vůbec nebyly nutné. Stejně jako střelba do českých Němců, kteří chtěli jen svá demokratická práva a svobodnou volbu. Hitler byl sice velký svůdce, ale kdyby byl Masaryk k českým Němcům jen o fous ze své brady vlídnější, možná by nešli s takovou radostí na bál se samým ďáblem.

Kdo přebral ve Versailles Masaryk byl v politice, i přes své univerzalistické fráze, nacionalistou hrubého zrna. Tehdy to bylo normální, a kdo by nebyl nacionalista, vypadal by divně. Řekněme tedy na rovinu: Masaryk byl průměrný dobový nacionalista. Říká se, že vydupal ze země Československo. To je Rádio Jerevan. Předně ho nevydupal. A i kdyby ho vydupal, byla by to chyba.

Samostatné státy by po rozpadu Rakouska-Uherska vznikly i bez tatíčků osvoboditelů. Jiné cesty nebylo. Masaryk, který emigroval, opustil svou nemocnou ženu a přátele a vsadil na jednu kartu – na boj proti své vlasti, proti Rakousku-Uhersku. Vsadil dobře. Pád Vídně nebyl však jeho dílem, nýbrž dílem dobového idiotismu tehdejších vládců a generálů. Kdyby se Rakousko otočilo jako Itálie a přidalo se k vítězům, úpěl by Masaryk na Špilberku a prezident Wilson by to okomentoval: Zrada země se nevyplácí.

Naštěstí Franz Josef a Karel necítili ducha doby. Ve Versailles si však Masaryk spolu s fámulem Benešem nabrali mnohem víc, než unesli. Česko včetně Sudet, Slovensko a ještě Ukrajinu. Žrali a mlaskali při tom. Není divu, že Československo brzy vzalo tragicky zasvé.

Dovolím si vyslovit hypotézu: Hlavní příčinou Masarykových neúspěchů byl jeho nedostatek smyslu pro humor.  Věřím, že laskavý čtenář tohoto Přešlapu ho má víc...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kolemjdoucí (J.Š.) 8.5.2009 22:14

„Proč není něco podobného i doma?” - 2

Z mnoha úhlů je připomínáno masarykovské výročí. Osoba prvního československého prezidenta je vyzdvihována skoro jako za časů mé školní docházky osoba Leninova – Masaryk teď víc než dřív „žije“a „bude žít“. Při vší úctě k Masarykově osobní statečnosti, obrovské vůli a životnímu výkonu je však třeba poznamenat: myslitel to byl okrajový, politik provinční a státník neúspěšný.

Kult s pachem naftalínu Život velkého muže tragicky vyvrcholil při prezidentské volbě v roce 1934. Nebyl už schopen přečíst ani slib. Pětaosmdesátiletý stařec však, podpírán, cosi mele, neboť ho ujistili, že není nikdo jiný. Ve skutečnosti však jeho klika hledá jen výhodnější startovní pozici pro nástupce Beneše. Symbol ubohosti prý slavné éry. V jednom je mi Masaryk sympatický – nebyl ničím víc, i přes filozofická studia, než žurnalistou.

Jeho základní spisy, to není mudrosloví, ale takové objemné v kůži vázané noviny. Skákal po faktech, do hloubky se neodvažoval nebo nechtěl. Možná v hloubku nevěřil, i když ji tušil. Podobné to bylo s jeho náboženstvím – ani věřící, ani nevěřící, v tomto typický Čech.

Ti, kdo dnes připomínají jeho myšlenkový odkaz, ho buď příliš neznají, nebo se vezou na masarykovské vlně. Žádný odkaz totiž není. Po Masarykovi z hlediska filozofického zůstalo do jedenadvacátého století jen heslo: Sokolovat a větrat světnice. Vše ostatní má pach muzeálního naftalínu. Jako politik vytvořil Masaryk s pomocí svých podržtašků a podrždeštníků nehorázný tatíčkovský kult. Těžili z něj papaláši komunističtí a těží z něj i ti dnešní. Prkenná postava líbající malou holčičku v kroji. Já bych to trestal jako propagaci pedofilie hrubého zrna.

Rádo se připomíná, že nepodal ruku jistému korupčníkovi. Méně už to, že uplácel ze státních fondů novináře, aby o něm psali oslavné básně. Ale to je spíše folklor. Nejenže nezabránil nacionalismu, který zachvátil takzvanou první republiku, ale stál v jeho čele.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kolemjdoucí (J.Š.) 8.5.2009 22:10

„Proč není něco podobného i doma?” - 1

Pro Informace: „Proč není něco podobného i doma?” – z podobného důvodu jako za komunistů. Komunisti ovládli tisk a cílevědomě diskreditovali významné osobnosti našich politických dějin a snažili se je z povědomí veřejnosti pokud možno vymazat. Teď ovládají tisk Němci (zneužitím tržního principu volného pohybu kapitálu) a dělají něco velmi podobného, i když méně drastickými prostředky. Mají taky ulehčenou práci, protože o to hlavní vymazání historické paměti se postarali komunisti. Škody, které napáchali likvidací knihoven se už ani nedají napravit.

Němečtí vlastníci česky psaného tisku najímají takové redaktory, kteří k této zemi a jejím dějinám nemají žádný vztah a snaží se tuto nechuť vnutit co nejširší veřejnosti. Veřejný prostor pro svobodnou diskusi v podstatě neexistuje, což se nutně projevuje na duševním zdraví národa (jeho duševním mrzačením).

Tady na Neviditelném psu tu funkci plní články B.Doležala (od podzima 2005 je Pes pod “ochranou” německého kapitálu a je to na jeho obsahu jasně znát.)

Ze dvou nejrozšířenějších deníků uvedu dva příklady onoho podle mne duševního mrzačení. Při příležitosti 70.výročí úmrtí T.G.Masaryka (ovšem s patřičným zpožděním, až 17.9.2007) se předvedl v Mladé frontě dnes martin Komárek (syn Waltra Komárka, který pracoval pro komunisty) článkem “Masaryk: okrajový a provinční chlap” (pokračování)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Muflon 8.5.2009 20:24

"Naše nynější krize" je způsobena topolánkovou metodou vládnutí, která spočívá na principech "pozitivní a negativní motivace" a potom ještě tím, topolánek je č u r á k na n-tou ....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MR 8.5.2009 19:21

Tato filosofie je dost úsměvná, kdyby nebyla myšlena vážně

 alias zase ten děsivý konzumní způsob života? Podle této logiky věci je vlastně člověk vetřelec na planetě Zemi a soudím, že tak jako tak musí být zničen!

Pokud chce někdo soudit někoho, že nadměrně spotřebovává, kdo bude autoriou, která určí kolik? Kdo určí hranice. V totalitním systému s tím není problém ale ve svobodném trochu ano. Svět nebyl,není a nebude statický a také snad ještě vše nebylo vynalezeno, objeveno. Pokud existuje svobodný člověk, jsou zdroje (ze své podstaty) neomezené.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Informace 8.5.2009 17:40

Krize

Při čtení příspěvku mi přichází na mysl jiná kniha: Naše nynější krize od Karla Kosíka (Ed. Riuniti 1969). I když ideová hlediska, z nichž autor provádí analýzu čs. společnosti, jsou odlišná, přece tam najdeme mnoho společného jak s názory Masaryka tak s názory autora článku. Kosík je filosof marxista a ve středu jeho zájmů je mechanizmus moci v totalitním státu a možnost jeho přeměny v humanitní socializmus. Ale přesto najdeme v jeho knížce pasáže, které se více méně dotýkají některých aspektů, které se zdají typické pro dnešní krizi. Je to na příklad manipulace mas ze strany moci, která zbavuje člověka schopnosti a potřeby rozlišovat mezi pravdou a nepravdou, mezi dobrem a zlem. Disgregace této schopnosti vede k nezájmu o res publica, člověk se stává poslušnou součástí pasivní masy. Současný člověk cítí problematičnost své situace a nazývá ji slovy jako frustrace, absurdnost, nonsence, alienace a hledá vysvětlení v sociologii, psychologii nebo v historii. Po čtyřiceti letech pádu totalitarizmu dnešní česká společnost stojí před analogickým problémem manipulace ze strany moci prostřednictvím mediií,  ze strany výrobních a komerčních podniků prostřednictvím reklamy a různých léček obchodního marketing. Je to snad předurčený osud člověka být jen objektem manipulace nebo se může vymanit z tohoto začarovaného kruhu a stát se plnoprávným subjektem? Jako možnou odpověď bych chtěl připomenout slova filozofa Masaryka, i když vytržená z jiného kontextu: ´´primum necessarium je vzdělání a mravnost.“

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jirka 8.5.2009 17:29

Filozoficky vzato

jde o stručný, pěkný, výstižný a myslím i pravdivý popis. Nejde o výzvu. Tu by nikdo neakceptoval. Ťukám do klávesnice a jsem líný. Nedej bože, abych zvedl svou línou ...  a šel měnit svět. Nikdy, dokud mi nebude nic chybět. Ani volit nepůjdu. Každý den se dívám na televizi, několikrát za den se naštvu a to mi stačí. Ale z ulity nevylezu.

Pokud jde o výzvu, na to jsou tu jiní. Třeba dělnická strana. Ale zase to bude jen epizoda, která nic nezmění. Změníme se samovolně, bez revolucí a siláckých řečí. Co je možnou výzvou je radost z poznání - pokud nám ji filozofové praktického ražení jako jsou Iránci, Číňané, Talibánci ......... nezatrhnou. Radovati se z pohovky nám nebude dopřáno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jk-jiny 8.5.2009 16:42

No a já si zase myslím,

že grááázl, který nám sem začal zavlékat sv. Radar, by měl být souzen a odsouzen. A v chládku ať si mudruje klidně o smrti, když chce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kolemjdoucí (J.Š.) 8.5.2009 16:30

Na těch vlastnostech, o kterých píše autor a které se stále více šíří,

nevidím nic nepochopitelného, v podstatě jde o hédonismus, požitkářství, styl carpe diem, který je jen logickým důsledkem relativismu a skepticismu šířených nejvzdělanějšími hlavami na vysokých školách a odtud dále na školy střední, základní a do nejširší veřejnosti. A nejen filosofové prohlašují, že život žádný smysl nemá, že je to „jen náhoda“ (tedy něco zcela bezúčelného a zbytečného), že vesmír lidi k ničemu nepotřebuje a že je úplně jedno, jestli nějaké lidstvo na planetě Zemi existuje nebo ne. Vyplývá to především ze samotného vědeckého obrazu světa. Není potom divu, že stále větší počet lidí nedovede brát život příliš vážně, že nenacházejí důvod o něco se příliš snažit. Proč také, když každý stejně za pár let skončí v krematoriu, ať se o něco snažil nebo ne, ať žil dobře nebo špatně. Takže o co vlastně v životě jde? O nic.

Dokud ti nejvzdělanější mezi námi se nezmohou na nic lepšího než na bezbřehý relativismus a skepsi, dokud nebudou schopni oslovit veřejnost něčím konstruktivnějším, nic se nezmění. (Ne náhodou ve 20.letech minulého stol. hovořil Julien Benda o selhání vzdělanců, myslím že i TGM psal v podobném duchu.)

• reagovat
• nahlásit příspěvek