Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VZPOMÍNKA: Proč někdo rád vzpomíná na staré časy?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
F..A.Kekule 14.2.2009 6:05Re: Elektronky do SOnorety Ervéčko byla elektronka, vymyšlená geniem. Málo se ovšem ví o tom, že se vyráběla ještě dlouho po válce, sice v trošku jiné podobě, ale systém byl stejný. Byla to 6F32, kterou byl z části osazen i náš první televizor. Svět ji znal spíše pod názvem 6AK5. |
|
|
PK 14.2.2009 3:13Re: Děkuji. Pane Boudny, uz jsem od Vas dlouho nic necetl, je fajn, ze jste se zase ozval. Coz abyste se spojil s nejakym profesionalni psavcem, znalym krasomluvy, katarze, trocheje, a podobnych piskuntalii, a vydal sve vzpominky knizne! Tak jako to delaji slavni fotbalisti, hokejisti, etc. Urcite by to nebylo marne a ja bych se hlasil o prvni vytisk. |
|
|
Vladislav 14.2.2009 2:55Krystalka Skvělý učitel František Burian s námi už na obecné v Plzni ještě před válkou stavěl krystalku. Nebylo to v osnovách, stejně jako fotografování a třeba i čtení jízdního řádu, ale učil nás věci pro život. Ty krystalky skutečně dobře hrály, i když se na nich chytaly jen Liblice, od Plzně asi sto kilometrů vzdálené. Jiné vysílače tehdy nebyly. |
|
|
Paul Sulc 14.2.2009 0:51Elektronky do SOnorety To byly ty slavne , nemecke, vojenske RV 12 P 2000. Take existovala bateriova obdoba RV 2.4 P 700. Ty se hodily temer na vsechno, v prijimaci technice, i maly vysilac z toho sel udelat . Byla to nadherna doba. Uz jen tim,ze mladez mela tvorive zajmy a pouzivala mozek ku premysleni, nejen jako zatez co drzi hlavu na ramenou. |
|
|
Věra 14.2.2009 0:46Sonoreta ... Jo, Sonoreta, tu jsme měli doma taky. V sedmapadesátém nám dosloužila stará Philipska z 1. republiky a tak táta sehnal od kolegy Sonoretu za pár kaček, na nové, velké gramorádio jsme se zmohli až v roce 1964. Dneska se to zdá nepochopitelné. Já měla moc šikovného tátu, po válce nebylo ani pomyšlení na to, že bychom si mohli koupit auto a tak se do jeho výroby dal sám (jen tak, v garáži), bylo to v roce 1948. Tehdy se mezi kutily rozmohla výroba tzv. lidových vozítek, která si šikovní chlapi vyráběli takříkajíc doma na koleně. Můj táta dal dohromady dvousedadlové otevřené vozítko s motorem 500 ccm, dokonce za něj dostal na výstavě v Praze na Štvanici 1. místo - za originální zavěšení předních kol (1952), byla o tom zmínka ve Světě motorů. Bohužel, zemřel 1968 a dneska by nevycházel z údivu, jaký pokrok technika za posledních 50 let udělala. Bejvávalo ... |
|
|
elluba 14.2.2009 0:26Děkuji. Přečetl jsem si i Vaše zmíněné starší povídání a děkuji Vám. Je to pohlazení na duši. Také vzpomínám. |
