Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Dyslexie, dysortografie - aneb jak bojovat s hydrou
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Dede 10.12.2008 11:26Re: Tolerance Vím. A přidávám se... |
|
|
Zdena b.p. 10.12.2008 11:31Re: Tolerance Ano Velká kočko, já taky se přidávám. |
|
|
alimo 10.12.2008 12:12Re: Tolerance
|
|
|
abyt 10.12.2008 11:45Re: Tolerance Taky. |
|
|
Jakub S 10.12.2008 11:38Ale jistěže! A doufám, že o něm někdo z oboru napíše - ?! Zatím to prošlo pokud vím naprosto bez nejmenší zmínky. Nebo ne? Tristní... |
|
|
zana 10.12.2008 12:21Re: Tolerance
|
|
|
Hana W 10.12.2008 13:09Re: Tolerance je to jen jeden zivot, kterej mame, a nakonec to neni na nas,,, |
|
|
baty 10.12.2008 13:41Re: Tolerance
|
|
|
jiný Honza 10.12.2008 14:35Re: Tolerance
|
|
|
Matylda 10.12.2008 10:37Znám a jak dobře Kačka je dyskalkulik, částečný dyslektik a dysgrafik. Když šla do školy, věděla jsem, že tam něco bude. Když totiž neuměla Ř, šli jsme do jisté logopedické ordinace a tam nás to sice naučili za jednu hodinu, ale měli jsme nárok i na spychologické vyšetření a řekli nám- proč byste to nevyužili? Tak jsme šli a bylo objeveno, že NĚCO tam bude a mám jen hlídat, kde to vyleze. Jenže jsme netušili, že problém bude už 1+1. Psycholožka ve státní poradně mi řekla, že to není možné diagnostikovat tak brzy, jenže jsem to viděla já i učitelka. takže jsme skončili zase na té logopedii, ale už jen u psychologa. Vše proběhlo velmi rychle a Kaččina třídní nastoupila na kurz, jak pracovat s takovým dítětem, že to ještě neměla. Bohužel pak dostala jinou učotelku, která pochopení neměla a ani se nijak nesnažila, takže se nám z malé násobilky stal horor na rok a půl, protože pro Kačku 56 a 65 jsou stejná čísla. Slovní lohy většinou nepochopí, protože nevnímá správně čtený text. Teprve teď v osmé třídě se to začíná trochu stabilizovat. Je pravda, že je ve třídě nestudijních dětí, protože do té studijní- jazykové- se dělaly zkoušky převážně z matematiky a to ani nemělo smysl. Takže spolužáci se učit nechtějí a učitelé se o to víc věnují jí. Chodí k nim na konzultace, všechno jí vysvětlí třeba čtyřikrát. Krásně kreslí a připravuje se na talentovky na textilní výtvarnictví, má zřejmě i herecký talent. Ale ta škola byla dlouho strašák. kdo nezažil to zoufalství, kdy se snaží to dítě i rodiče, a výsledky se vůbec nedostavují a to dlouhodobě, to je strašné. Třeba na výstavě Tutanchamon, kde je plno tabulí na čtení, pro ni bylo vysvobozením audio zařízení, které jsme tam vypůjčili. Ty tabule si k tomu pak taky přečetla. Kuba na druhou stranu je velice chytré, ale hodně aktivní dítě. Ve školce ho sundávali ze stromu a vyplítali z plotu. Měl štěstí na učitele, kteří ho dokázali zaměstnat, ale teď na druhém stupni je to horší.. Pokud autoritu učitele uzná, snese mu modré z nebe. Ale pokud ne... |
|
|
Bubu 10.12.2008 10:01ono někdy stačí být levák Jsem levák. Sice už naštěstí v době, kdy se děti nepřeučovaly a nemusely v první třídě psát inkoustem, aby se naučily netlačit na paír. Ale přesto. Jsem nešika. Z výtvarky zásadně za 3 a to jen proto, že mi nechtěli kazit jinak slušné vysvědčení. Prostorová představivost super. Deskriptivu jsem měla moc ráda, ale jak jsem to měla přenést na papír, šílené. A nakonec mám i zkoušku z technického kreslení. Já to uměla. Ve výkresech se vyznám. Umím je číst, ale ty dráhy z mozku do rukou jsem nějak přerušené. Výsledný rys na zápočet jsem dělala doma. Celý den jsem se s tím mořila a zase byl jak od prasete. Nakonec tatánek vyměkl a když viděl, jak se snažím a že v podstatě umím, ale narazila jsem na svůj strop, tak popadl tužku a pravítko a překreslil to. Měl to za hoďku a bylo to jak od profíka. I písmenka psal od ruky a byly jak natištěné (on to prostě má dáno, umí kreslit a učil se to, jinak vzděláním a povoláním chemik). Přesmyčky v psaném projevu - běžné. Leváci to mají nějak obráceně, jak by pro ně bylo přirozenější psát zprava doleva, tak ta písmenka prostě přeházejí. Musí se s tím naučit žít. Synek naštěstí žádnou podobnou dys netrpí. Tak přeju hodně sil. |
|
|
štětinka 10.12.2008 10:58Re: ono někdy stačí být levák Bubu nestraš! Ondrovi budou v lednu čtyři a čím dál víc je nám všem jasné, že bude levák. Občas omylem vezme něco do pravé ale pak si to stejně prohodí. Nevím, co mě čeká, nikdo z rodiny takový není, myslela jsem, že jen holt koupím škrabku na brambory pro leváky, ale takhle? Jsem z toho dost nejistá |
|
|
Matylda 10.12.2008 11:06Re: ono někdy stačí být levák Ale to nemusí být problém, otázka je, jestli je úplně vyhraněný levák. Můj muž drží v levé ruce pero a lžičku. Příbor normálně. Vystřihovat umí oběma, protože nůžky pro leváky tehdy nebyly. Obecně se dá říct, že co je piplavé, dělá levou, silové věci pravou |
|
|
LA 10.12.2008 11:14Re: ono někdy stačí být levák Potvrzuji. Mě tedy od mala zásadně tvarovali do praváka, ale lžičku držím většinou v levé, tužku a nůžky v pravé, něco oběma. Hlavně ho do ničeho nenutit, jinak v tom bude mít zmatek a bude mít potíže rozeznat levou od pravé. Dodnes si vzpomínám na případ v rodině, který dostal pomalu hysterický záchvat, když jsem kličku dělala na druhou stranu. |
|
|
Jakub S 10.12.2008 11:46Mí rodiče ani rodiče mé ženy nebyli leváci, my jsme oba byli; děcka ani jedno, ani jejich (tedy Renčini zatím) potomci. - ? |
|
|
Bubu 10.12.2008 13:20Re: Mí rodiče ani rodiče mé ženy nebyli leváci, Tohle se nedědí. Nikdo v naší rodině zpátky nebyl levák, pouze jeden tatánkův bratránek (a ten měl dvojče - praváka) a synek je též pravák. I synovec. Prostě se to tak někdy zvrhne. |
|
|
Bubu 10.12.2008 12:17Re: ono někdy stačí být levák Jasně, chce to toleranci. Mě nenutili a až na to rýsování a kreslení jsem se s tím poprala. Jen fotograf nebyl připraven, a tak na svatební fotce při podpisu vypadám jak po obrně. Vlevo a vpravo si pletu. Mapu musím mít otočenou tím směrem jakým jedu (jdu). GPS mě mate. Naučit se kam kouká J a kam L, podobně 3 a S a Z, mi trvalo 2 roky. A jinak tužku v levé, lžíci do levé, příbor normálně. Nůžky v pravé. Háčkovat a plést umím na obě strany, ale častěji jako pravák. Nůž v levé, krájím-li na prkénku, v pravé, krájím-li proti palci. Sekyrka v levé ruce (nepřejte si vidět tatánka, jak se tváří, když vezmu sekyrku do levačky). Jehla v levé. Balón a bowlingová koule v pravé. Odraz z levé nohy. Pěkný mišmaš. |
|
|
zana 10.12.2008 12:29Re: ono někdy stačí být levák nevíte někdo, jestli je toto pravda? Kdysi mi někdo řekl, že když (ale jak to popsat |
|
|
Matylda 10.12.2008 12:33Re: ono někdy stačí být levák V tom případě jsem levák a to nejsem. Ale vlevo a vpravo si pletu doteď. Abych to poznala, musím mrknout a přivřít jen jedno ko- přivřené oko je na levé straně. Děs běs. |
|
|
Bubu 10.12.2008 12:43Re: ono někdy stačí být levák A já bych byla pravák a to nejsem. To fakt nefunguje. A zavřít jedno oko neumím. Ani levé, ani pravé. |
|
|
zana 10.12.2008 12:45Re: ono někdy stačí být levák No, já jsem pravák, ale fakt je, že třeba odemykám levou. A navrch mám levej... Stejně je zvláštní, jak to obráceně dát skoro nejde. |
|
|
Bubu 10.12.2008 12:54Re: ono někdy stačí být levák Jak odmykáš, je dáno tím, jaký máš dveře. Doma máme dveře pravý (vpravo panty, vlevo klika) a odmykat pravou je přirozené, u babí ve Studence jsou dveře levý a tam odmykám levou. Prostě přes futra se k zámku dostávat nebudu, odřela bych si kloubky. A obráceně to fakt nejde, schválně jsem si to zkusila a zalomila jsem si u toho nehet. |
|
|
Kočka 10.12.2008 12:57Re: ono někdy stačí být levák Obráceně to nejde. |
|
|
LA 10.12.2008 14:27Re: ono někdy stačí být levák Ale jde. Sice to není tak přirozené a člověk na to musí myslet, ale jde to. |
|
|
Apina 10.12.2008 16:08Re: ono někdy stačí být levák U mě to tak funguje, ale já jsem 100% doleva, tedy kromě politické orientace, kterou mám značně nevyhraněnou. Takže levý palec mi jde nahoru |
|
|
Kočka 10.12.2008 12:54Re: ono někdy stačí být levák Já si nepletu vpravo a vlevo, ale ty slova si pletu a je s tím potíž. Všechno dělám oběma rukama, jen podepsat se musím pravou, ale to je možná tím, že jsem se učila hrát na piano. |
|
|
Kočka 10.12.2008 12:50Re: ono někdy stačí být levák Protože se musel všechno učit pravou rukou, dříve na tom trvali. |
|
|
terra-san 10.12.2008 13:12Re: ono někdy stačí být levák Mám levorukou švagrovou a nijak se to na ní nepoznamenalo, nejspíš proto, že ji nikdo nenutil to změnit. Píše pravou, kreslí levou. Šije levou, žehlí pravou. Některé silové věci dělá levou (štípe dříví). Ruce prostě neřeší, tím spíš, že dneska je už dost nástrojů oboustranných nebo vysloveně pro leváky (např. otvírák na konzervy). Myslím, že kdyby se to někdo pokoušel změnit, jen by jí uškodil. |
|
|
Apina 10.12.2008 13:13Re: ono někdy stačí být levák Štětinko, také jsem levák a to 100%. jestli je Ondra levák, ověř si, zda je to na 100%, nebo je tam nějaký mix. Ona pak ta levá ruka je naprosto vedoucí ve všem, co dotyčný dělá. Já pravou neudělám vůbec nic. Naši to postřehli v době, kdy mi byly asi 3-4 roky, to když mi dali něco do pravé ruky, v té to vydrželo přesně tak dlouho, jak se na mě dívali. Pak šup a už byl předmět v levé ruce. Do kuchyně je dobrá obojetná škrabka na brambory - mohou ji použít všichni - pro mě je ta pro praváky k ničemu a hodí se i levoruký otvírák.To pro malého kluka zatím není. Dnes ale existuje krámek pro leváky - nejdůležiětjší jsou nůžky, tuším ten krámek je v Karlíně a dá se nalézt i na netu. Se zbytkem už se dá v tom pravorukém světě zápasit. Do školy až povyroste bych doporučila také pravítko - já jsem vždy rýsovala od konečné číslice k nule. A můj rukopis je spíše drabopis a to nejsem nic od DYS, naštěstí mě nikdo nepřeučoval. Ještě, že jsou počítače. nediv se, když začne kreslit zprava doleva. Jo a maminka se na mě dodnes nedokáže koukat, když něco krájím nožem, má pocit, že si uříznu ruku |
|
|
Bubu 10.12.2008 13:35Re: ono někdy stačí být levák Taky kreslím zásadně zprava doleva. Poslední 2 roky se bavím patchworkem a vzory si vždy kreslím zprava doleva, když překresluji osově nesouměrné obrazce, často je mimovolně převrátím (čtu zleva, kreslím zprava). Píšu zrcadlově naprosto bez přemýšlení a přiložíš-li zrcátko, rukopis je stejný. O tom, že křížovku luštím vždycky zprava, ani nemluvím. A řeči praváků, co to děláš, vždyť si ublížíš, když mám v ruce kudlu nebo sekyrku, taky znám. Jak mě překvapila nedávno jedna řeznice! Chtěla jsem kotletu a chtěla jsem ji nasekat. Řeznice popadla šrůtek kotlety, nařízla a pak se nějak divně natáčela ke špalku (bodejť měla to chuderka "přes ruku") a to mi to docvaklo. Sekyrku měla v levačce a jak jí to šlo! Žádné potrhané maso a rozmlácené kosti, jeden čistý sek. A levačkou. Hned jsem ji pochválila. |
