28.3.2024 | Svátek má Soňa


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Ivo 5.9.2008 15:01

Re: Sek a Zula

Dobře, to ale nebyl reprint, byly to další díly!   Mimochodem, vzpománám také, že začátkem osmdesátých let měli Sek a Zula hezkou výstavu v podchodu uprostřed Václavského náměstí. Nedokáži si však vybavit, jestli už tam byly nové díly nebo dokonce jenom noví díly. IVo F. 

Tomts 5.9.2008 12:09

Sek a Zula

Jen bych doplnil, že v osmdesátých letech byl upravený reprint pod názvy: Punťa chrání přírodu, Punťa- hvězda pravěku a Přátelé z pravěku- celkem 72 příběhů.

Radek 4.9.2008 9:12

Re: Re: Re Švandrlík vs. Flinstones

Od Štorcha. Lovci mamutů.

Ivo 4.9.2008 8:19

Re: Re Švandrlík vs. Flinstones

Hm, to neznám? Od koho to bylo?

Vodnář 4.9.2008 8:05

Re: Re: Prehistorický blaf, ale výborný, maminko....

R^R^R^

Terazky 4.9.2008 4:08

Re: Re: Re: Dostal jsem 1 knihu ČERNÍ BARONI . . .

A jste si jist svým smyslem pro humor?;-)

Terazky 4.9.2008 4:00

Re Švandrlík vs. Flinstones

Kdo by taky v té době u nás znal nějaké Flinstoneovy? Americká TV u nás zřejmě v té době své "cartoons" nevysílala, a tak jednou za deset let cenzor povolil uvést do distribuce něco jako kreslenou Sněhurku nebo Méďu Béďu. A takové filmy byly z úsporných důvodů (tedy spíše díky nedostatku deviz) zakupovány ještě s tak  5-10 letým zpožděním. Nebo snad u nás tehdy byly běžně dostupné nějaké západní komiksy? Kdo u nás třeba v roce 92 znal rodinu Simpsonových, nyní již fenomén jak v US tak u nás??

 Švandrlíkovi bych věřil, že žádné Flinstouny prostě neznal. Spíš bych sázel na to, že znal veselé příběhy žáků Kopčema a Veverčáka a jejich charmismatického náčelníka Mamutíka

Terazky 4.9.2008 3:44

Re: Re: Díky za vzpomínku

Kdo by taky v té době u nás znal nějaké Flinstoneovy? Americká TV u nás zřejmě v té době nevysílala.  a tak jednou za deset let cenzor povolil uvést do distribuce něco jako kreslenou Sněhurku nebo Méďu Béďu. A takové filmy byly z úsporných důvodů (tedy spíše díky nedostatku deviz) zakupovány právě s tak s 5-10 letým zpožděním. Švandrlíkovi bych to věřil, že žádné Flinstouny neznal. Spíš bych sázel na to, že znal veselé příběhy žáků Kopčema a Veverčáka a jejich charmismatického náčelníka Mamutíka

Terazky 4.9.2008 3:20

Re: Dostal jsem 1 knihu ČERNÍ BARONI . . .

A vojín Pašeku, čo vy si vlastne tak predstavujeťe pod tým slovom "laciný rádby-humor"?

mol 4.9.2008 1:48

Re: Kapitán Ošmera

To byl, ale po revoluci se stal soukromým očkem.

Radek 3.9.2008 23:12

Kapitán Ošmera

Teda nechci se hádat, ale Ošmera byl kapitán esenbé a né soukromej detektiv..... co si tak pamatuju. Dokonce původně nadporučík a za zadržení "Lotrase ze staré cihelny" byl povýšen na kapitána viz. Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, str. 41, Olympia, vydání z roku 1973.

J.G. Pasek 3.9.2008 20:52

Re: Re: Dostal jsem 1 knihu ČERNÍ BARONI . . .

Ále byl jsem na vojne, byl, ale ne v době PÉTÉPÁKŮ  . . . . Slováci oficíři v posádce Mladá v Milovicích byli fér a inteligentní  . . .

Solitér 3.9.2008 19:01

Krvavý

Jak vzpomenul i předdiskutující František I- mezi nezapomenutelná díla patří Krvavý Bill a viola. jako děcko jsem po něm sáhl s přesvědčením, že si počtu o Divokém západě. A pak jsem se nemohl odtrhnout z Prahy a Posázaví. Po mnoha desetiletích jsem si přečetl přepracované vydání- a jaksi to nebylo ono. Chyběl mi ukradený gramofon - myslím, že byl nahrazen něčím modernějším, holt nostalgie je nostalgie... A jak skvěle byly popsány pocity zamilovaného na koncertě vážné hudby-"měl jsem dojem, že orchestr chce překonat rekord v délce hraní..."

Rad 3.9.2008 18:47

Re: Dostal jsem 1 knihu ČERNÍ BARONI . . .

asi jste nebyl donucen být na vojně, netušíte tedy, o čem se tam píše.

J.G. Pašek 3.9.2008 16:30

Dostal jsem 1 knihu ČERNÍ BARONI . . .

Měl jsem nepříjemný pocit  . . . .vše na jedno brdo, škemrání laciným rádby-humorem  o laciný smích . . . . 

Ták, a teď se do mě dejte . . .

Ivo 3.9.2008 15:28

Re: Re: Díky za vzpomínku

1. pokračování Seka a Zuly vyšlo 1. dubna 1968 na obálce Ohníčku číslo 8, který byl sice taky podlouhlý, ale tehdy ještě "do výšky". Sestává ale jen zedvou obrázků, takže je to spíš jen anekdota, a první regulérní pokračování (které taky přejaly obě dosavadní knihy) tedy bylo uveřejněno až po změně formátu, v dalším ročníku. Předpokládám, že tedy v září téhož roku.

Ivo 3.9.2008 15:24

Re: Re: Kluk z irských močálů...?

Lever byl synem architekta a od svých pětadvaceti pracoval jako lékař. Hned úspěch prvního románu Harry Lorrequer mu umožnil toho zanechat a v jedenatřiceti letech (1847) se přestěhoval do Florencie. Deset let nato byl jmenován konsulem v italském městě Spezzia a za dalších deset let (1867) převzal konzulát v Terstu, kde ve svých šestašedesáti náhle zemřel. Tento spisovatel býval považován za ztělesnění irské podstaty. Jeho debut je psán v první osobě a trochu připomíná pozdější Doylovy povídky o brigadýru Gerardovi (z napolenských válek). I důstojník Lorrequer se totiž chvástá a je podobně bezstarostný navzdory nebezpečenstvím. Disponuje navíc ale i sebeironií. Ztřeštěné kousky hrdinů této knihy přesahují (zvlášť z britského hlediska) všechnu míru. Historik Leon Kellner ale Leverovi zazlívá absenci charakterizací u všech dalších postav. Kniha působí spíš jako zřetězeníá drsnějších anekdot vylíčených ale jaksi nezodpovědně a zvesela. přičemž vypravěč nezaručuje, že to či ono nezná jen z doslechu a není to přehnané.       

Ivo 3.9.2008 15:08

Re: Kluk z irských močálů...?

Ano, "pp", a tuším roku 1991 to vyšlo knižně - pod titulem Šlo mi o krk, pánové. Švandrlík použil český překlad z roku 1926 známý jako Dobrodružství Kona Kregana, nicméně původní kniha je dokonce už z roku 1849 a jmenovala se Con Cregan. Sir Charles James Lever (ne, to jsem nevěděl, teďka až to čtu) se sice narodil v Dublinu (1806), ale byl syn Angličana a umřel v Terstu, což jsme byli ještě tehdy "my" (Rakousko-Uhersko roku 1872). Také jeho romány byly inspirovány veselým životem v armádě, ovšem v jiné armádě, že... Jiné knihy: Charles O´Malley, irský drak (1840-1841), Jack Hinton, gardista (1842), Martinové z Cro´Martinu (1856), Harry Lorrequer (1873), Tom Burke od "našich", Arthur O´Leary, O´Donoghueové...

-pp-) 3.9.2008 14:37

Kluk z irských močálů...?

Možná by sem patřil i Kluk z irských močálů, "volně převyprávěný" Charles Lever, který vycházel na pokračování v ABC.

Somzde 3.9.2008 13:27

Válčili jsme za čepičky

Spíše jsme "Válčili jsme za Čepičky"

JaS 3.9.2008 12:33

Re: Prehistorický blaf, ale výborný, maminko....

Mám obavu, že hrůzu 50. let a "kondolizace" po roce 1968 už si nedovede představit ani většina našich obyvatel.

milan dřevo 3.9.2008 12:25

díky!

... jako bych ty obrázky naposledy viděl včera ...

IF 3.9.2008 11:20

Re: Re: Re: Spolužačlka Benecká

Křížala zřejmě může být jakékoli krájené ovoce, jak jsem přišel na švestky, nevím, musím se do těch Dvou nezbedníků někdy podívat znovu.

Doplnění od autora 3.9.2008 11:13

Re: Skvělá vzpomínka, tohle ovlivnilo i moje dětství

Ivo: Sourozenci od Stříbrné želvy přenesli děj od Sázavy do staré Prahy, že jo (i když už v jednom z předchozích dílů unesli Kopyto a Mňouk jistého Pražáka, totiž přímo Švandrlíkem v textu jmenovaného malíře Nepraktu), a byli ještě řádně ukončeni v čísle Pionýra 12 na konci uprostřed prázdnin 1976, ale pouhá čtyři pokračování následující série jistě v oůvodním plánu nebyla. A to v ní už nejsou Kopyto a Mňouk vůbec, jen jejich sok, žák Bičiště. 

Doplnění od autora 3.9.2008 11:09

Re: Holka na vdávání

Dívka na vdávání (1. vydání 1983)

jerry, the very serious mouse 3.9.2008 11:07

Skvělá vzpomínka, tohle ovlivnilo i moje dětství

Takže -70-tá léta : Ohníček -Sek a Zula, Pionýr : Buf a Lora, poté Sourozenci od Stříbrné podkovy a pohé 4 díly cyklu Bičiště a Hejkal. /tehdy jsem se divil, proč jen 4, normalizační idioty, kteří mezi námi žijí dodnes a noví vyrůstají, jsem tehdy ještě dětským rozumem nechápal./  A četl jsem také Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mńouka , protože jak uvádí autor, ty vyšly v roce 1973.

:-)R^

Doplnění od autora 3.9.2008 11:04

Re: Díky za vzpomínku

Ivo: Ani jednou ze dvou knižních vydání ZDALEKA neobsahuje všechno, příhod je několikrát více a jak řečeno v článku, vycházely původně v časopise Ohníček, kde je fakticky "odstartoval" Nepraktův a Švandrlíkův kreslený vtip na obálce Ohníčku... Doplním později. Na tom obrázku se objevili Zula a Sek, pravěcí sourozenci, poprvé. Vliv o skoro o deset let starších "západních" Flinstoneových MIloslav Švandrlík popírá, i kdyby tu ale byl, jeho a Švandrlíkovo dílo je zcela svébytné. IF       

nela 3.9.2008 11:04

realita a fantazie

Svejk nebo Cerni baroni, to se clovek chechta. Solzenicin je pro vetsinu lidi nezazivny, znaji jeho jmeno, nekteri  dokonce cetli i prvni dilo(utlou knizecku), ale ty dalsi  bichle jsou nudne, protoze tvrda realita a zadne vymysly v alkoholovem opojeni, neni zadna legrace.

Doplnění od autora 3.9.2008 10:58

Re: Prehistorický blaf, ale výborný, maminko....

Díky. Věřme, že to přece do pár jazyků přeloženo bude. Ale nějaké občasné vysvětlivky by byly v tom případě asi opravdu na místě. Ivo

Doplnění od autora 3.9.2008 10:54

Doplnění od Iva Fencla

V tomto článku jsem se zaměřil na Švandrlíkův nejslavnější komiks Sek a Zula + na jeho nejpopulárnější sérii pro děti "Kopyto a Mňouk" (zatímco jeho hororům už se věnoval můj předcházející příspěvek). PRO DOPLNĚNÍ vyjmenuji "romány" s Kopytem a Mňoukem, ve kterých vyšly na konci reedice ještě několika kopytomňoukovských a přidružených povídek z Pionýra = Kopyto, Mňouk a keltští duchové (Madagaskar, 2002), Kopyto, Mňouk a hromada zlata (2003), Kopyto, Mńouk a Stříbrňáci (2003), Kopyto, Mňouk a náměsíčníci (2003) a Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách (2004). První tři vázané svazky na konci obsahují vždy po čtyřech z dvanácti povídek cyklu Sourozenci od Stříbrné želvy, přičemž v prvních pěti se Kopyto a Mňouk nevyskytují. Vzadu ve zbylých dvou knihách jsou čtyři povídky cyklu Bičiště a Hejkal - přeborníci v dějepise. Prostředí a hrdina (protivník Kopyta s Mňoukem) zůstávají, ale ti dva tu opět nejsou. Zajímavé, že tyto poslední povídky (romány následovaly s odstupem, jak už řečeno) se vrátily k pohádkovosti a fantastičnosti, kterou řada i začínala, ale jen málo ji jinak využívala.        Fencl