Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Vicky
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
EvaŽ 5.2.2008 11:39Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé Jednak: fobie nelze odstranit (ani u lidí), ale potlačit. Zmíněná fena na lávku vždy šla bez velkého přemlouvání, protože VĚDĚLA, že jí neublíží, ale stejně se BÁLA. Překonala to, ale nikdy neměla lávky ráda. Ten Strach nešel zapomenout, to nebyl strach z neznámého. Ostatně ty lávky, na kterých šlo dělat obrat u nohy ještě byly docela fajn A stím plaváním: existuje určité procento (ano procento, říká se až 5%) psů, kteří neumějí plavat. Pár "temp" udělají, ale mohli by se utopit! Takže s tím učením plavání pozor! Nemusí jít jen o strach. |
|
|
MaRi 5.2.2008 11:40Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé Zeptám se zkušené výcvikářky (to není rýpání, ale slušný dotaz, fakt |
), jak bys postupovala v jedné konkrétní situaci. Když jsme si přivezli Punťu z útulku, bál se procházet kolem jednoho sklepního okýnka. Bylo to krátce po jeho příchodu k nám, takže jsme se zaměřili hlavně na budování důvěry k nám, a proto jsme se vždycky přiblížili k danému místu a v okamžiku, kdy začal stávkovat, jsme místo radši obešli po silnici. Puntí "bezpečná" vzdálenost se zkracovala a teď už kolem tohoto místa chodí bez problémů. Měli jsme ho vždycky na vodítku, protože je jednak útěkář (určitě i proto se dostal do útulku), jednak je dost podobný jinému místnímu psu, který má velmi špatnou pověst kvůli útočení na lidi, zejména kolaře, a připomínám, bylo to krátce po jeho příchodu k nám. Bylo správné vyhovět mu a zpočátku "nebezpečné" místo obcházet, nebo jsem ho radši měla táhnout jako sáňky?|
|
EvaŽ 5.2.2008 12:14Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé Nejsem sice zkušená výcvikářka, ale mohu říci jedno. Punťa ti odpověděl sám. Už se NEBOJÍ. Správný výcvikový postup je ten, který vede ke kýženému cíli. Což se bohužel dozví člověk až nakonec. Proto 1. socializace a důvěra, teprve potom jakýkoliv výcvik. 2. vždy se řídit základními poučkami, ale i citem pro plemeno a jedince. Vy jste naštěstí zvítězili. Zvítězil cit nad drilem a to je správně |
. On ten dril bez citu nemá zas tak skvělé výsledky (viz postřeh Petry z některých cvičáků)|
|
Petra 5.2.2008 12:55Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé Odstraňování strachu je založené na důvěře - pokud ji nemáš tak nemůžeš pracovat na strachu, takže je lepší se nejprve krizovým situacím vyhnout a až když už jste se psem "sehraná dvojka" tak zapracovat na strachu. Právě překonávání takovýchto situací zase zpětně posiluje důvěru psa v pána. |
|
|
Petra 5.2.2008 13:08Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé jo a zas tak zkušená výcvikářka nejsem, vedla jsem cvičák jen půl roku (odstěhovala jsem se) a papírově mám vlastně prvního a jediného psa... ale prošlo mi jich životem víc a hlavně se snažím studovat chyby vlastní i cizí a předcházet jim - u sebe i u jiných.. není nad to když člověku řeknu "prosím vás tohleto nedělejte, taky jsem to dělala a byla to strašná blbost" |
|
|
Petra 5.2.2008 15:33Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé Ještě jsem to promýšlela - já bych asi zkusila vystihnout okamžik těsně předtím než dá najevo že dál nechce, tam bych mu něco radostně řekla (asi ve stylu "o krok dál než včera, to jsme dobří, co?") a sama zahnula jinam. Prostě předejít tomu vyhrocenému okamžiku kdy pes už dává dál nechce a já ho musím buď zlomit nebo mu ustoupit. |
|
|
Li 5.2.2008 9:24EVO Ž. Rozčílila jsi se strašně moc hezky, prosím prosíííííím pokračuj |
To by bylo na samostatný článek 
|
|
EvaŽ 5.2.2008 9:59Re: EVO Ž. Dík, ale nevím. Jsem VELMI amatérský etolog. Něco jsem přečetla, něco odpozorovala za 30 let se psy. Jenže zkušených pejskařů je tu sposta a mám pocit, že bych nosila dříví do lesa. Kromě toho nemám vůbec zkušenosti s plemeny typu kavkazáků nebo šenzi psů (včetně čau-čau a japonských špiců), kteří mají své specifické znaky a chování, kterému se musí rozumět jinak. Jinak souhlasím s Xerxovou, že u živých organizmů není nic na 100%. Natož psychplogie. To, že se něčeho docílí v každém případě může být, ale za jakou cenu? Jsou 100% poslušní psi, kteří se BOJÍ svého pána, protože je poslušnost dosažena velmi tvrdě. Nebo psa přiměju dělat něco, co dělá s naprostou nechutí (myslím zásadní, to že se mu nechce přijít, když vidí něco zajímavého je běžné). Prostě vždy je něco za něco. Nejen u psů. |
|
|
LFSHA 5.2.2008 8:25Re: Re: tak tedy podruhé Také znám pár takových, co se venku přetransformují ve šmouhu. Většina z nějakého záhadného důvodu patří do rodiny. Jen jim nevadí setkání, ale ani je většinou nevyhledávají. |
|
|
Vave 5.2.2008 6:37S nadšením vítám, že se na Zvířetníku opět objevilo BTW. Vždycky v něm najdu jiné pohledy na svět, pohledy pod povrch, pohledy kamsi za hranice běžnosti. Dnes jsi mezi nás přivedla Vicky. Bílou a snovou Vicky, dychtivě se mihotající svým životem, hledající, nasávající, běžící, krásnou a pravdivou jako připomínku toho, že vždycky Děkuju Ti a přeju všem krásný den. |
|
|
Fallowa 5.2.2008 5:49Ty fotky jsou hezké a není divu,že Vicky je běhací - lítací,když má tak dlouhé a štíhlé nožičky,jak je na poslední fotce vidět |
|
|
P i t r ý s e k 5.2.2008 0:32Srdečně zdravím Dede.. .. zase jedno krásné počteníčko. Z něj a fotek, které dokázaly zachytit atmosféru okamžiku, jasně cítim tu chladnou a vlhkou půdu pod nohama běžících psů. Vlnivý běh Nazgúla v oblaku jeho tmavé srsti. Trysk pointřice pak připomíná zářivý let meteoru mizícího za obzorem, který v tomto případě nahrazuje kraj lesa. Horký dech honičky a už je fuč. A potom se ta bílá rošťanda chechtá celým tělem a jazyk vyplazený mezi bílými zubisky se třepotá, jak vymýšlí další lotroviny. Prostě žížnivá čára občas prolétne Nazgúlím životem, aby je zanechala s hlavami popletenými (tak jak to ženské chlapům tak rády dělávají) |
