Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VĚDA: Význam éteru pro současnou fyziku
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
S 23.8.2008 13:31Obraz bídy nevzdělanců Největší blábolitel na netu, má pocit, že se fyzika dá obejít bez příslušného vzdělání pouhým googlováním a koláží nejrůznějších cizích poznatků. Je to obraz ubohého člověka, který jen díky netu se může tu a tam něčím zablejsknout |
|
|
pbla4024 29.7.2008 20:43Re: matematicky aparat Nemá nic vypracovaného, pouze blábolí. |
|
|
Stoura 29.7.2008 17:01Re: Re: Co je to za mechnizmus, který zajišťuje ... že pravidla hry zůstávají neměnná Ve Vaší úvaze o pravděpodobnosti je chyba. Pokud je ta posloupnost skutečně náhodná, pravděpodobnost padnutí dalšího čísla na historii nezávisí (podmíněná pravděpodobnost dalšího vrhu je stejná jako pravděpodobnost prostá). A dodal bych ještě to, že ač je pravděpodobnost padnutí jakékoliv předem zvolené řady n čísel (samé šestky jsou jen jedním z mnoha příkladů) vždy 1/6^n, nějaká konkrétní řada se 100% pravděpodobností v n vrzích vždy padne. |
|
|
Stoura 29.7.2008 15:24Re: éter a krátery na Měsíci Odpověď: 1. Zkuste si to. Hoďte si kámen šikmo do hlubokého řídkého bahna. Jaký vám vznikne tvar? Nebo jej hoďte šikmo do vody - budou na hladině kruhy, nebo elipsy? Mimochodem - ty krátery dokonale kruhové nejsou - drobná odchylka od kruhu je skoro u všech. 2. Zkuste si namalovat Zemi a Měsíc ve skutečném poměru velikostí a vzdáleností. Možná z toho náčrtku mnohé vyplyne. |
|
|
trcm 29.7.2008 14:50matematicky aparat pro pana Petrika: chtel bych se zeptat, zda mate vypracovany matematicky aparat k teto hypoteze a jestli jste jej nekde zverejnil? |
|
|
macek 24.5.2008 17:11Re: důvody křivení čp Navratile vám se křiví čp ? To je mi líto ... |
|
|
ZEPHIR 23.3.2008 15:21Re: každá (součástka) je pro řádnou funkci celku stejně důležitá Problém je v tom, že součáskami míníte jen abstraktní koncepty, vymyšlené postupně lidmi, nikoliv reálný objekty. Váš holistický přistup nabourává fraktálně hiearchickou koncepci poznání, podle které se složitější koncepty skládají z těch jednodušších. V souladu s tím se princip Occamovy břitvy snaží koncepty vytrvale zjednodušovat. Máte samozřejmě pravdu v tom, že jakmile realitu zjednodušíte na ty elementární koncepty, začnete si realitu podvědomě zjednodušovat. Příkladmo pan Navrátil tvrdí, že je všechno složeno jen z prostoru a času. Aby z toho modelu ale vůbec něco odvodil, přibral si tezi o jeho vlnobalíčkování. To je ale chování hmoty, čili velkého souboru gradientů prostoru a času, které z konceptu časoprostoru nijak intuitivně neodvodíte. Musíte si prostě čas a prostor představit jako velký systém částic, která do sebe štouchaj a vlní se přitom. Vlnová teorie éteru proto pracuje s vlnovou rovnicí, která do sebe agreguje jak prostor, tak čas, tak hmotu a energii a všechny ty čtyři veličiny interpretuje jako to pole fluktuací éteru, čili to Streitovo skalární pole (které zase na pozadí předpokládá nějaký prostor a čas, ve kterým se vyskytuje). Když vezmete izolovaně kteroukoliv z veličin nebo i jejich dvojici, nic tím jednoduše neodvodíte. A odvozením tu nemyslím myšlenkové extrapolace, ale poctivé odvozování řadou logických kroků, ve které ani jeden krok není vycucaný z prstu a funguje za všech okolností. Když se podíváme do historie, tak s konceptem času a prostoru, natož nějakého skalárního pole se lidé seznámili mnohem později, než s konceptem hmoty. Díky tomu si lidé mohou představit, jak se shlukují fluktuace fluktuací v kondenzující páře a extrapolovat to na nekonečnou hustotu, ale jak se chová skalární pole nebo časoprostor si představí těžko. A jakmile se jim pokusíte to pochopení zjednodušit, uděláte logický skok. A to nemluvím o složitějších odvozených teoriích, založených na kvantové fyzice a relativitě, jejichž fungování vlastně nikdo nerozumí. |
|
|
jschneider 23.3.2008 7:36Re: Petřík a jeho dialog formou "já o koze, ty o voze" Přesto, že riskuji tvrdý odpor, chtěl bych říci svůj názor. Nejvýraznější vlastností reality, tak jak je vědoucími chápána a námi ostatními v současnosti cítěna je její komplexita. Což je zcela jiný způsob pohledu na realitu. Zatím co bylo dříve a i dnes ještě trvá, je lineární vertikální vnímání hierarchie prvků reality, např. od nejdůležitějšího k nejméně důležitému, největšího k nejmenšímu, anebo pyramidovitě v množinách od jedné s jedním prvkem a tím i nejdominantnějším členem až po základnu grupy chudáků. Tak komplexní vnímání reality je horizontální. Rozložte dobře fungující hodinky- chronografy - na součástky a položte je všechny na desku stolu. A až to budete mít zkuste se, teď mám na mysli oba diskutující, mezi sebou dohodnout, která součástka je nejdůležitější. Až se dohodnete k tomu, že každá je pro řádnou funkci celku stejně důležitá tak dojdete k témuž názoru na věc, jako je můj. Jako zasvěcení se budeme neustále pídit po tom co bylo nejdřív, co bylo prvotní, bude to po celou existenci lidstva jen jeho marná snaha. Naštěstí. Naštěstí proto, že toto naše lidské hoby je právě o tom, že čím je menší pravděpodobnost na vysvětlení tím urputněji se mezi sebou rveme o svou pravdu, kdy to co já předkládám nebo navrhuji, je jedině správné nebo kdo tvrdí zároveň, že to je teorií a při to vlastně teorií ještě zdaleka není a nemůže pochopit, proč něco tak jednoduchého ostatní nechápou Komplexní chápání znamená snažit se najít a pochopit složité vztahy mezi jednotlivými součástkami, a pomocí něho pochopit hodiny - realitu - samotnou a také to jakou funkci ta která součástka a její tvar má včetně s jí příslušným komplexem vlastností. Nejde o jednotlivosti a o to co je hmototvorné. Prostor,čas, energie jsou vlastnostmi hmoty, které ji jako nedělitelný soubor vztahů definují a dávají dynamiku bytí. Právě takovému souboru vztahů a jeho zákonitostem říkám realita anebo hmota. |
|
|
Navrátil Josef 22.3.2008 16:56Re: Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví
(citace Navrátila) Otázka na Vás : Křiví vesmír čp pouze do těchto tří stavů ????? Víc nic neumí ???? (reakce Petříka) Časoprostor se může křivit úplně libovolně, ostatně strom v deštným pralese je taky jen zkroucený časoprostor. (citace Navrátila) Nemá fyzika zájem hledat důvody křivení čp ? (reakce Petříka) …žádná Takže na 50% jsem spokojen |
|
|
Navrátil Josef 22.3.2008 16:45Re: Re: Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví žasnu....jak jste to poznal ?? ( při vašem vzdělání ) |
|
|
pbla4024 22.3.2008 16:25Re: Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví Vidím, že o fyzice se tu nemluví. |
|
|
ZEPHIR 22.3.2008 16:21Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví S kterými výsledky současné fyziky podle vás nesouhlasím (příkladmo)? Časoprostor se může křivit úplně libovolně, ostatně strom v deštným pralese je taky jen zkroucený časoprostor. Éterová teorie vysvětluje, proč se časoprostor vždy jeví zkřivený, kdyby nebyl, neviděli bychom ho.. Časoprostorová pěna je jen nejjednodušší způsob křivení, způsobený rozložením pravděpodobnosti fluktuací hustoty inerciálního chaosu. |
|
|
Navrátil Josef 22.3.2008 11:14důvody křivení čp Pane Petříku, nevím do jaké míry, hloubky souhlasíte s dosavadními výsledky soudobé „schválené“ fyziky (?), vím že moc ne. ( Pokud ovšem jste 100% všech poznatků nezahodil jen proto, že jsou vysvětlovány jinak než teorií éteru ). No dobrá – pokud aspoň s něčím souhlasíte ( co neplyne z teorie éteru ), pak uznáte, že tělesa vytvářejí kolem sebe gravitační pole a že to gravitační pole je svým způsobem zakřivený samotný časoprostor. Další případ zakřiveného prostoročasu „vyzpěvují“ výrobci různých metrik, např. opavská odnož světa, která hlásá „padající stacionární pozorovatelé v rotujícím čp do černé díry“…; takže to byl druhý typ křivosti časoprostoru. Třetí typ křivosti čp vynalezl Wheeler tj. jeho geon ( „hmota bez hmoty“ ) Pak to ovšem znamená, že vesmír principiálně „umí“ křivit čp. ( ! ) Otázka na Vás : Křiví vesmír čp pouze do těchto tří stavů ????? Víc nic neumí ???? Jak je to možné, že jde-li/lze-li křivit čp, že ho lze křivit pouze do tří „ukázkových“ podob a dál už nic…dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví a jaké se vyskytují jiné křivosti čp ve vesmír, především na planckových škálách, kde také je čtvrtý typ křivení čp tj. ta časoprostorová pěna = éter … a co dál ? Nemá fyzika zájem hledat důvody křivení čp ? a jaké další typy stavů křivých toho čp se ve vesmíru nalézají ???? Co by řekla ke křivení čp teorie éteru ? |
|
|
ZEPHIR 22.3.2008 1:17Re: Fyzikální realizace paralelních vesmírů pomocí pěny Pro ještě názornější představu, jak jsou navzájem duální časoprostory vůči sobě uspořádány uvedu ještě fyzikální reprezentaci systému na základě osvědčeného modelu pěny. Představme si, že ve vodě rozpustíme modrý inkoust a trochu saponátu a třepáním vytvoříme krásně modrou pěnu. V situaci, kdy je už prakticky veškerá tekutina převedena do pěny nalijeme do nádoby další množství inkoustu, tentokrát červeného a zase protřepáme. Kdybychom se chtěli ještě více přiblížit realitě, neměli bychom tekutinu protřepávat se vzduchem, ale jen s jejími vlastními párami, což v reálu znamená, že před protřepáním bychom měli nádobu evakuovat tak, aby prostor nad kapalinou zůstal vyplněn pouze parami vody a kapalinu dolévat ventilem.tak, aby pěna snížením tlaku nezkolabovala. K čemu uvnitř nádoby dojde? Na začátku třepání je prostor vyplněn velkými červenými bublinami, v nichž jsou uzavřeny malé modré z předchozí generace pěny. Dalším protřepáváním dojde k tomu, že se velikost obou druhů bublin začnou vyrovnávat, což se projeví tím, že modré bubliny začnou pronikat mezi ty velké červené a ty červené se naopak začnou tříštit mezi ty malé modré, Pokud si ale uvědomíme, že na začátku oba druhy bublin přenášejí vlnění zcela jiné vlnové délkyu, dochází na rozhraní bublin k refrakci a reflexi, což může znamenat, že se část vibrací v systému odráží od gradientů hustoty jako od povrchu černých děr.A pokračujícím třepáním se ty dva systémy začnou navzájem prolínat a prostupovat. Celý model můžeme dovršit tím, že do systému budeme připouštět nové a nové dávky různě obarvených tekutiny a protřepáváním je znovu a znovu kompaktifikovat. Tento proces je v éterové teorii zajištěn tím, že pri pohledu do čím dál větší vzdálenosti v časoprostoru hustota vesmíru roste v důsledku jeho expanze, takže se nám vesmír jeví jako složen z dalších a dalších vrstev pěny, které se ovšem postupně prostupují a na jednotlivých úrovních promíchávají, čímž se jedna generace vesmíru současně rozpouští v té druhé. |
|
|
ZEPHIR 22.3.2008 0:55Re: v takové hypotéze, aby se čert vyznal Protože fyzikální teorie lze považovat za druh fluktuací éteru, jde na nich demonstrovat tu vzájemnou provázanost černých děr a ukázat tak záhadný způsob, podle kterého vesmír funguje. Každý vědec se ve svém oboru postupně specializuje a tak si dřív nebo později vědci přestanou rozumět. Každý žije ve svém světě a s okolím komunikuje jen na velmi základní, volné úrovni. Takoví specialisté pak vegetují jako černé díry: postupným nabalováním poznatků do jejich světa můžeme proniknout, současně ale přestaneme být srozumitelní a viditelní pro smrtelníky zvenku. Ironie je, že tyto vědci mohou pracovat na navzájem velmi blízkých konceptech, aniž kdy pochopí, že vlastně rozvíjejí jednu a tutéž teorii a dokonce proti sobě bojují. To není žádný z prstu vycucaný případ: např. strunoví teoretici (typicky náš Luboš Motl) se velmi rádi perou se smyčkařema, ale když se podíváme, co ty dvě teorie vlastně řeší, tak shledáme, že obě popisují houbité fluktuace éteru, akorád jedna skupina jakoby zevnitř (popisuje strunami částice), zatímco druhá zvenčí (popisuje strunovou sítí vakuum). Každému musí být jasné, že ty dva systémy fluktuací jsou navzájem propojeny - ale protože teoretici jsou uzavřeni ve svých věžích ze slonové kosti, perou se mezi sebou navzájem a jejich informace se odrážejí od uší té druhé skupiny jako od zrcadla. Vidíme tedy, že obě skupiny představují černou díru pro tu druhou a zároveň, aniž si to uvědomují jedna druhé částečně tvoří jakýsi materiál. Některé koncepty mají totiž obě teorie společné, třeba princip AdS-CFT korenspondence, nebo Liovy grupy, ale protože je používají víceméně jako matematický formalismus, nevědomují si, že sdílejí svůj kauzální prostor. Jinými slovy, obě skupiny teoretiků, přestože jsou odděleny zdánlivou singularitou tvoří současně paralelní vesmíry. Takže ve vakuu, kterým se pohybujeme je i něco materiálu ze vzdálených černých děr a kvasarů - můžeme si představit, že vakuum je výslednice jejich vzdálených gravitačních polí. |
|
|
ZEPHIR 22.3.2008 0:39Re: Koncept černých děr Na černé díry se můžeme dívat jako na do sebe zakřivené časoprostory. Zvenčí taková černá díra vypadá prťavá a malá. Ale protože je tvořená vakuem, jehož hustota prudce roste, světlo se kolem ní šíří stále pomaleji, takže v ní expanduje prostor. Horizont událostí je pak jen do značný míry arbitrární hranice, nad kterou index lomu prostředí roste tak rychle, že se světlo od jeho vnitřního povrchu odráží jako od jakýkoliv jinýho gradientu, třeba od vodní hladiny, která je zespodu stříbrolesklá, takže vlastně taky pohlcuje světlo dopadající pod malým úhlem jako černá díra. Kdybychom do černé díry cestovali, brzy by se vakuum stalo tak husté, že by se v něm částice tvořící naše těla rozpadly a rozpustily by se na záření jako žmolky v pudinku. Ale kdybychom byli tvořený těmi nejmenšími a nejhustšími částicemi, třeba neutriny, mohli bychom cestovat černou dírou i pod její horizont a pak bychom viděli, že vesmír normálně uvnitř pokračuje a pomocí gravitačních vln bychom stále viděli ven. Směrem do černé díry by přibývaly nové složitější útvaru a možná bychom ani nepostřehli, že jsme prošli inflační fází do nové generace vesmíru. Od určité, velmi fundamentální úrovně je vesmír docela spojitý a mohli bychom se v něm pohybovat volně napříč časem a prostorem. Tato úroveň však do našeho časoprostoru zasahuje jen velmi slabě, asi tak, jako zvukové vlny pod hladinou tvoří jen nepatrné zvlnění na hladině vody, ačkoliv se pod vodní hladinou šíří mnohem rychleji, než vlny na hladině. |
|
|
Navrátil Josef 21.3.2008 18:34Re: Re: Re: v takové hypotéze, aby se čert vyznal Pane jschneider, nyní nastane další fáze Srnkova monologu a...a pak už mu nezbude, než se odebrat za lidmi s největší fantazií a představivostí ( ty najde v klubku hašišáků co berou LSD a taky pak v PL ...jinde už nejsou ) ... - je mi líto, že jsem vůči němu ironický, ale on nabídku na slušný dialog nepřijal. |
|
|
ZEPHIR 21.3.2008 16:16Re: fluktuující černé díry v sobě jako slupky cibule to už je k nevydržení Proč, vždyť to je docela jednoduchej model? Nakonec je to skoro mainstream teorie. |
|
|
jschneider 21.3.2008 16:01Re: Re: v takové hypotéze, aby se čert vyznal Pane Zephire, já to vzdávám. Mé ezoterické a (ať si fandím ) průměrné IQ pouze nepříliš ostře, jak v éterické mlze jinak, cítí, že to co jsem dosud od Vás četl v sobě obsahuje, když řeknu mnoho nelogičností, tak je to slabé slovo. Ti, jejichž IQ je vyšší než mé už dávno diskuzi opustili. Já hlupák, jsem si myslel, že se něco o éteru dovím a že mi to pomůže vytvořit si svou vlastní představu. Jenže fluktuující černé díry v sobě jako slupky cibule to už je k nevydržení. Tak se Vám omlouvám a končím. Myslím si, že i Vám to udělá radost. |
|
|
ZEPHIR 20.3.2008 17:52Re: Proti krůčku nic nemám, ale i malý by měl být správným směrem Vodítkem vám může být okolnost, že ačkoliv je tento model éteru velmi jednoduchý, nebyl vlastně doposud nikdy seriózně teoreticky testován a tím pádem ani vyvrácen. V poznání reality je zjevná skulina: lidstvo jako by na možnost, že by vakuum mohlo být tvořeno velmi hustou částicovou hmotou nikdy nereflektovalo. |
|
|
jschneider 20.3.2008 17:03Re: Re: poslední a z hlediska času první černoděrná šlupka Proti krůčku nic nemám, ale i malý by měl být správným směrem. |
|
|
Navrátil Josef 20.3.2008 14:42éter a krátery na Měsíci Na Mageu běží debata o kráterech na Měsíci ( já tam mám zakázaný vstup … asi mají debatující strach z oplácení jejich vlastních urážek ) A tak mám otázku kterou dávám sem : Mě zarazilo už kdysi, že krátery na Měsíci jsou všechny kulatý, tedy kruhový. Otázka : když dopadne meteorit šikmo k povrchu Měsíce, bude kráter taky kruhový ( s tou tečkou-špičkou uprostřed ) ?? Pokud dopadají meteority na Měsíc kolmo, pak jak se meteorit dostane na Měsíc, když ten má stále jednu stranu otočenou k Zemi, musel by ten meteorit před pádem na Měsíc kolmou, Zemi obkroužit tj nepadnout na Zem a letět až k Měsíci …??? Jak to vlastně je ? Krátery co jsou na přivrácené straně Měsíce nemohly dopadnout kolmo…musely by letět „skrz“ Zem. A aby mě Srnka i odsud nevyhodil, že se má otázka netýká éteru, tak to ihned napravím ( šalamounsky šikovně ) takto : Otázka : a jaký vliv na kulatost kráterů na Měsíci má teorie éteru ? |
|
|
ZEPHIR 20.3.2008 12:25Re: v takové hypotéze, aby se čert vyznal Systém fluktuací v kondenzující páře si každý umí představit, systém fluktuací, tvořený těmito fluktuacemi také, ostatně na to máte animaci s ukázkou reálného děje. Všechno ostatní je založeno na tom, zda a jak ten model dokážete extrapolovat na nekonečný počet úrovní, což je ovšem problém ryze kvantitativní, ne kvalitativní. Žádné nové jevy, artefakty a souvislosti se v tom modelu už dál nevyskytují - čili je to jen na vás, do jaké úrovně muj model éteru pochopíte. Jinými slovy, na rozdíl od jiných teorií, kde jsou i výchozí postuláty jen velmi těžko představitelné záleží v éterové teorii čistě na vaší představivosti a IQ, jak hluboko se v ní doberete. |
|
|
ZEPHIR 20.3.2008 12:16Re: I nic má svou historii, jestliže reálně existuje Nic má ve skutečnosti nekonečně mnoho historií, podobně jako okraje vesmíru, které se rozplývají v "nic". Takže když pocestujeme k okraji vesmíru, je hodně pravděpodné, že se naše cesty rozdělí tak, že vytvoří ten hustý systém částic, ze kterých jsme tvořeni přímo my sami a svět pod našima nohama. Je to jakási mnohočetná Kleinova láhev s mnoha uchama, které se do ní v různých místech zanořují a my je vnímáme jako černé díru. V podstatě si jsem tou topologií docela jist, akorád hledám vhodný přirozený model, na kterém bych takové chování reality demonstroval. Chomáč pěny se tak taky chová, ale sám o sobě je ještě omezený svým vnějším tvarem. Ale stejně myslím, že to co vás na éterové teorii zajímá je v současné fázi jejího poznání zbytečně esoterické. Význam éterové teorie je v tom, že umožňuje názorně vysvětlit (a časem i modelovat a počítat) artefakty a jevy, se kterými se v současné fyzice setkáváme docela běžně: fotony, náboje, singularity, generace částic, dvouštěrbinový experiment, paradox dvojčat, prostor a čas, inflaci, Liovy grupy, struny a brány a prostě takové ty přízemní a běžně používané koncepty, které mají význam pro fyziku, nejen pro filozofii. |
|
|
ZEPHIR 20.3.2008 12:03Re: jsem přesvědčen o tom, že je to jediná možnost jeho existence Pokud připustíte, že vakuum je hmotné pak z toho ihned vyplývá, že musí být hodně hmotné, aby dokázalo přenášet na dálku i tak energetické záření, jako je gamma a kosmické záření. Že ale není nekonečně hmotné je vidět z toho, že kosmické záření přece jen začíná rozptylovat a materializovat na částice. Takže se v jistém ohledu stále chová jako částicový systém, do kterého když dorazí prudké vlny, roztříští se do vírů jako když plácnete do vody. Chování vakua je tedy obtížně představitelné, protože je fakt hodně hustý, ale ještě se chová představitelně. Éter je pak abstrakce takového prostředí na čiré nekonečno. V takovém hustém nekonečnu už neplatí fyzikální zákony, jen zákony matematické pravděpodobnosti. Zřejmě ještě hodně času uplyne, než se naučíme extrapolovat chování takového prostředí nad rámec naší generace vesmíru, ale jsem přesvědčen o tom, že ta možnost zde existuje. Co se pozitiv a negativ týče, éterová teorie je duální a "ví o tom". Každá "pravda", tedy objektivně existující atemporální časoprostorový gradient se v éteru chová jako blanka éterové pěny, která má právě dva povrchu. Rovnováha sil, která na ten gradient z obou stran působí je to, co dává tomu systému stabilitu, protože je sama tvořena zprůměrováním dvou rozsáhlých množin náhodných čísel (částic uvnitř bublin) a ty se zase v čase tak rychle měnit nemohou. Je to celé velmi snadno pochopitelné a fakt nechápu, proč s tím mají lidi takovej problém. Z toho vyplývá, že nejstabilnější jsou systémy duální, např. systémy dvou politických stran, kde existuje rovnováha sil, nebo systémy dvou teorií. Ne náhodou se ve fyzice zabydlel systém dvou teorií: kvantovky a relativity, které jsou vůči sobě téměř přesně duální (kvantovka má IMO nepatrně navrch, ale relativita je zase obecnější). Éterová teorie bude muset na svou opozici dlouho počkat, pokud nepřipustíme, že je sama sobě svým konceptuálním oponentem. Na tom ovšem nijak netrvám. |
|
|
ZEPHIR 20.3.2008 11:44Re: takže bychom neměli v našem měřítku a už vůbec ne v měřítku kvant vnímat éter jako chaos Této námitce nerozumím. Z éterové teorie naopak vyplývá, že čím dále je od nás objekt pozorování časoprostorově vzdálen více, tím víc se bude jevit chaotičtější. Takže to, že mikrovlnné záření kosmu nebo kvantové fluktuace vakua vypadají chaotické je vlastně důsledek toho, že si z reality vybíráme to, co v éterovém prostředí diverguje šíření energie na co největší vzdálenosti. To ale není ani absolutní chaos (protože v něm se energie ani informace na dálku nepropaguje, neboť zaniká v šumu) - ale není to ani absolutní uspořádanost, protože v ní bychom zase nic neviděli. V mlze nebo kondenzující páře vidíme světlo a zákal právě proto, že to šíření energie trochu disperguje. Nu a pak se jen můžeme zeptat, jaké uspořádání fluktuací a jakou optimální hustotu by měli mít, abychom jejich prostřednictvím viděli co nejvíc dalších fluktuací? Houbovité fluktuace vedou světlo ještě jakžtakž dobře, protože tvoří spojité prostředí. Ale současně ho musí i trochu rozptylovat, protože houba není nikdy úplně stejnorodě hladké prostředí, jako vodní hladina. No a my zkrátka bydlíme v takovém rozmezí velikosti a fluktuaci hustoty, které umožňuje samovytváření těch nejsložitějších objektů. Ve skutečnosti ale při vší své inteligenci neděláme v takovém prostředí nic, čeho by se nedopouštěla jeho libovolná částice: plave v pěně, tím ji zahušťuje a současně se snaží vychytávat ze svého okolí další gradienty hustoty jako potravu. Když vlnový balík v pěně narazí na gradient hustoty, vydá se po něm, protože gradient hustoty prostředí energii svádí jako zvukovod. To je ostatně vidět názorně na vlnách na hladině vody. Inteligence člověka je jen důsledek toho, že jde o fluktuaci komplexní, která je schopna se orientovat podle mnoha kauzálních gradientů současně. Nese sebou totiž optimalizovaný simulátor éterové pěny, tvořený neuronovou sítí, ve které si časoprostorové události přehrává ještě dříve, než k nim vůbec dojde. Říká se tomu vědomí. |
|
|
ZEPHIR 20.3.2008 11:30Re: Co je to za mechnizmus, který zajišťuje ... že pravidla hry zůstávají neměnná No vždyť to tady furt do zblbnutí vysvětluji, až už mi někteří jedinci začínaj vyčítat, že se furt opakuji. I v té nejnáhodnější číselné řadě je jistá pravidelnost: posloupnosti stejných čísel, nebo rovnoměrně rostoucích čísel jsou tím vzácnější, čím víckrát po sobě se opakují. Např. při házení kostkou je pravděpodobnost, že nám padne dvakrát po sobě šestkou poměrně velká. Ale že padne třikrát po sobě je už mnohem menší. A že padne desetkrát je docela minimální. Přitom to, že po sobě padne stejné číslo v každém následujícím vrhu je stále jedna šestina. Čili znalost historie, neboli šipky času je to, co vesmír dělá pravidelný a ve svém důsledku reálný. Při pozorování kondenzace superkritické páry nám to prostředí bude připadat zcela prázdné a z hlediska uspořádaného šíření energie vlastně neexistuje, protože se v tak chaotickém prostředí žádná fluktuace hustoty nemůže šířit na větší vzdálenost, než je několik sousedních molekul. Po této vzdálenosti bude každá informace nenávratně rozbita ve srážkách molekul. Jakmile se v kondenzující páře vytvoří systém houbovitých fluktuací hustoty, situace se náhle změní, protože takové prostředí se začne aktivně podílet na šíření energie na větší vzdálenost, vznikne v něm prostoročas. A rozložení těch houbovitých fluktuací hustoty je právě dané rozložením těch spojitě rostoucích posloupností v řadách náhodných čísel, pokud budeme vzdálenosti mezi molekulami v chaotickém systému pokládat za taková náhodná házení kostkou. Samozřejmě je možné jít ještě o kousek dále, než je matematika a prohlásit, že zákony algebry stojí na tom, že se čísla chovají jako hmotné částice, které spolu navzájem kolidují. Kdyby se totiž částice v páře chovaly jako vlny, navzájem by se prostupovaly a my bychom žádné fluktuace vidět nemohli. V konečném důsledku tedy i ten nejobecnější zákon algebry stojí a padá na existenci inerciálního částicového prostředí, aniž si to uvědomujeme. |
|
|
jschneider 20.3.2008 8:37Re: Re: Tlak ....musí být strašný, aby se tam děly takové podivnosti Existence Vesmíru je náhodná stejně jako má nebo Vaše. Když se potkal můj táta s mou námou a díky tomu jsem se narodil tak to byla jediná unikátní, jak Vy říkáte zcela nahodilá událost. Stačila by nepatrná změna běhu věcí a místo nás by byli jiní. To by nic nezměnilo na vlastnostech lidstva. Náhodnost je dána principem neurčitosti, což je jedna z nejdůležitějších zákonitostí. Stejně tak je to s Vesmírem, I když by se život v jiném vyvinul na nějaké planetě v Orionu a ne na Zemi, byly by si tyto fluktuace podobny jako vejce vejci. Možná, že je jen pro mě důležité dostat relevantní odpověď na to, proč je po celé věky elektron elektronem a neutron neutronem. Co je to za mechnizmus, který zajišťuje, že se , obrazně řečeno, po věky nezmění jablko v hrušku a pravidla hry zůstávají neměnná? To lze těžko vysvětlit nahodilostmi dějů v éteru a vzniku fluktuací a také lze těžko KALIBROVAT NAPROSTO PŘESNĚ PODMÍNKY, KTERÉ VESMÍR, CHCETE-LI FLUKTUACE, PRO SVŮJ VZNIK A EXISTENCI POTŘEBUJE. Další omyl spatřuji v měřítku interpretace dějů. Aby byly možné vzniky nějakých bublin a fluktuacích ve Vámi předpokládané struktuře éteru, tak všechny tyto děje ve vztahu k našemu dvoumetrovému, ale i k měřítku Vesmíru musí probíhat v, pro nás nepředstavitelných, měřítcích, takže bychom neměli v našem měřítku a už vůbec ne v měřítku kvant vnímat éter jako chaos, ale hmotu s dobře definovatelnou konfigurací, protože její produkty takovými aspoň v našem měřítku jsou. |
|
|
jschneider 20.3.2008 7:48Re: Re: Pro časoprostor to znamená, že musí být hmotný Ale součástí tohoto vysvětlení musí být i to co způsobí její rozvlnění. Vždy je to nějaká jiná fyzikální energetická forma, která rozvlněním hladiny část své energie předá vodě. Ta může, coby tsunami, nadělat paseku na zcela vzdáleném místě tím, že získanou energii takto zneužije. Není možné, aby fyzikální zákony platily jen někde a někdy. Musí platit vždy. Jinak jsou k ničemu. Tedy i v samotném éteru. Objevují-li se v něm ještě nějaké jiné a některé jsou potlačené, tak jaké? Sama extrapolace ze známého, ale jen podobného, nestačí. Aby bylo jasno, nemám nic proti existenci hmotné struktury prostoru, jako takové, protože jsem přesvědčen o tom, že je to jediná možnost jeho existence. Prostor a čas jsou základními vlastnostmi hmoty a k nim patří i energie, která zajišťuje její dynamiku. Vím, že jsou někteří, který tvrdí pravý opak. K tomu jsem někdy napsal, že pozitiv i negativ mají stejnou míru pravdivosti. Nejhorší je, jestli někdo vytváří hypotézy tak, že kousek je negativ a když se to hodí tak následuje kousek pozitivu. To není výčitka Vám, to píši všeobecně, protože v takové hypotéze, aby se čert vyznal. |
|
|
jschneider 20.3.2008 7:25Re: Re: poslední a z hlediska času první černoděrná šlupka ... a je tedy fluktuací v nějakém jiném vesmíru... Přesně tak jsem Vaši představu pochopil za dobu co se vyptávám. A také k tomu je má otázka: Jsme-li včetně našeho vesmíru množinou fluktuací nějakého jiného většího celku, tak jaké má vlastnosti ten poslední největší, který už vnější hranice mít nemůže a jeho nekonečnost je eliminována hranicemi uvnitř něho existujícími fluktuacemi? Těžko může na př.šednout Hawkingovým zářením. Poznámka: I nic má svou historii, jestliže reálně existuje. Tedy, aby nic mohlo být ničím musí mít i svou historii jako vše co trvá v čase. Co se týče entropie. V chaotických dějích probíhá entropie současně všemi směry v nejkratších možných cyklech, takže statisticky u ,celku, je její šipka těžko rozeznatelná. Ale musí existovat, vše stárne a vše se vyvíjí. Jen právě ten poslední ,celek - superfluktuace, viz odstavec nahoře, jí má statisticky nulovou, ale tak, že jeho entropie osciluje okolo nuly. Protože, jako každá realita, je v čase dynamická. Anebo ne?
|
