Pavel Kořenský 1.3.2007 2:11

A ještě do třetice

bych připomenul jednu legraci. Mnoha zákazníkům se často zdají ceny za opravy nejen notebooků poněkud dražší. A dokonce se jim zdají i ceny notebooků a dalších prvků vyšší než např. v USA.

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že zákazníci v ČR a EU si vydupali záruční dobu dva roky na všechno. Což je celkem vzato humorný nápad, který ovšem výrobce naprosto nezajímá.

Mám v živé paměti, jak se jednou u zákazníka porouchala jedna klíčová komponenta počítačové sítě (no, vzhledem k tomu, že se jednalo o modulární zařízení v ceně několika milionů, měl bych tomu spíš říkat investiční celek a ne komponenta) po roce a půl provozu a zákazník trval na odstranění závady v záruční době. Jeden z nejrenomovanějších světových výrobců nám zaobaleně sdělil, že pitomosti vymýšlené v Evropě ho naprosto nezajímají, protože on dává záruku tři měsíce nebo za tučný příplatek "Lifetime warranty" (což není záruka na doživotí, jak se občas mylně domnívá zákazník, ale záruka do ukončení životnosti produktu ze strany výrobce, což může být klidně šest měsíců) a pokud chceme náhradní díl, že jej dodá během 12 týdnů za cenu něco málo pod 50.000 dolarů. Tenkrát to naštěstí dopadlo dobře, protože firemní génius přes elektroniku se v tom vrtal tak dlouho, až našel vadný SMD kondensátor v ceně cca. 1.50 Kč po jehož výměně zařízení začalo fungovat a funguje dodnes už mnoho let.

Takže se nelze divit, že do ceny oprav jsou zakalkulovány jisté obtížně předvídatelné výdaje a určitý finanční polštář pro případné průsery, protože většina firem podobného šikulu nezaměstnává a i když ho má, tak ne vždy ten šikula přijde na to, jak něco opravit za 1.50 Kč a X desítek hodin nepřetržité práce, kterou je nutno patřičně ohodnotit, aby šikula neodešel jinam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pavel Kořenský 1.3.2007 1:38

Ještě doplnění

Takže celý problém lze redukovat na běžnou ekonomickou poučku "Co si zaplatíš, to máš". A když celkově není poptávka po určitém druhu služby, není ani nikdo kdo by tu službu nabízel.

A zákazníci holt žádají počítače levné, nikoli kvalitní s kvalitním servisním zázemím. Ještě nedávno vyráběla např. firma Silicon Graphics kvalitní grafické stanice (v překladu pro laiky - celkem výkonné stolní počítače). Jejich počítače byly o něco méně výkonné než PC se špičkovou grafickou kartou, měly méně paměti, menší disky atd. Ale servis byl možný nejen do 24 hodin, ale třeba do 4 hodin, sedm dnů v týdnu.

Jeden takový počítač stál kolem 20.000-40.000 dolarů. Dneska už SGI tyhle počítače nevyrábí, protože je nikdo nechtěl. Zákazníci preferují výkonnější PC, které se po závadě hodí do koše a nahradí modernějším typem. To vše za cca. 10x menší cenu.

Lidé si holt musí vybrat, jestli chtějí kvalitu nebo nízkou cenu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pavel Kořenský 1.3.2007 1:27

No, nejen česká

servisní střediska to neumí. U počítačů se prostě už komponenty neopravují, ale vyměňují. Ono to kolikrát ani opravit nejde, protože vyhořelý chip je v malém množství (pod tisíce kusů) nekoupitelný a technologie na vyletování/naletování moderních pouzder neuvěřitelně drahá.

Takže se vyměňují celé díly, které výrobce servisům prodává (důraz na PROdává). A to velmi často za ceny, které v součtu všech dílů tvoří klidně 2-4 násobek ceny notebooku.

Z toho celkem logicky plyne, že servis ty náhradní díly nedrží skladem, ale v případě potřeby je objednává od výrobce. A protože se jejich cena neustále mění, tak cenu náhradního dílu poptává u výrobce v okamžiku kdy někdo požaduje opravu. Proto je tam ta časová prodleva. A další časová prodleva je tam v okamžiku, kdy se náhradní díl objedná u výrobce. Ve většině případů se takové objednávky u výrobce sumarisují a po dovršení určitého počtu je výrobce nechá vyrobit a pak je teprve posílá do servisů. Proto je nutné si nejprve od výrobce nechat potvrdit dodací lhůtu na ten náhradní díl. Celý tento přístup se jmenuje "Just in time" a je to obrovská modla všech výrobců.

Já sám jsem profesně trošku "na druhé straně barikády" než autor článku, ale i mně tenhle proces štve, zejména když se jedná o můj notebook. A věřte, že jsem to párkrát také zažil.

Co koupit, to opravdu neporadím. Situace je všude stejná a souvisí s jistou mírou nedorozumění mezi zákazníky a výrobcem. Zákazci požadují notebook za 20-40 tisíc Kč a neuvědomují si, že notebook vyráběný se ziskem za tuto cenu prostě musí být spotřební elektronika (důraz na slovo SPOTŘEBNÍ). Pokud by existoval dostatečný počet zákazníků (celosvětově) preferujících kvalitu a vynikající servis, tak by se vyráběly notebooky i pro tento segment zákazníků. Ale jejich cena by odpovídala řekněme ceně automobilu vyšší střední třídy a servis by byl srovnatelný s autoservisem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek