Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
19.4.2024 | Svátek má Rostislav
Diskuse k článku
BTW: To snad ne!
O tom, že děti dokáží člověka překvapit, bylo řečeno již mnohé. Fakt je ten, že spíš než samé jedničky si člověk mnohem snáz vybaví ta překvapení, ze kterých šel tak říkajíc do kolen.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
PetraK 1.2.2006 13:32Re: Re: teda paní Ruščáková Snažila jsem se synovci vysvětlit, že už budeme brzo vystupovat, ačkoliv jsme právě nastoupili . Cesta z Černého mostu do Počernic byla tehdy nekonečná
|
|
|
Kačer 1.2.2006 13:23Re: teda paní Ruščáková hehéééé! Petvo hele a jak se máš? Já se mám na pytel pane stavitel! Abbie začala žrát zeď, dneska jsem aplikovala pepřovou pastu, tak nevím jestli to bude fungovat. |
|
|
PetraK 1.2.2006 13:33Re: Re: teda paní Ruščáková Hoooooooooooooj Kačere, já se mám na ten pytel taky pane stavitel. Jsem zavalená prací jako horník. Domů chodím vyčerpaná jako žumpa a uštvaná jsem jak srna . Abbie, je teda zlobidýles, vyřid jí, že dostane za prdýles
|
|
|
Zdena bez psa 1.2.2006 13:50Re: Ahooooooj PetroK Ještě můžeš být ušlá jak zisk a vorvaná jak švestka. Ne, to Ti nepřeju a mooooooc ráda Tě (vidím) čítám. |
|
|
Kačer 1.2.2006 15:01Re: Re: Re: teda paní Ruščáková nevím jestli si to ještě přečteš a jestli ne tak ti stejně brnknu :o) fakt to nechápu, vápníku má dost, hajtra mrňavá, a žere zeď. Nebudu tady psát jak jsem ji ztrestala, protože je to na Kubišovou :o)))))) na prdýles dostala, hanba jedna :o) tenhle měsíc bych to viděla na setkání. Jak se ti líbil ten časopis? Přečetla sis ho? |
|
|
Jana 1.2.2006 12:03Příspěvky To jsou skvělé příhody... |
|
|
Zdena bez psa 1.2.2006 13:46Re: Příspěvky Jasně, teď už jo, ale když jste v reálu .... Např.: Oslava kumulovaných významných narozenin. Roztomilá ani ne tříletá princezna byla dotázána, jestli si dá ještě zákusek. "Ne, děkuji, já už nechci dovtíček, já bych bluila."
|
|
|
Alena Davidová 1.2.2006 9:41U nás je to podobné, vyberu jen pár příhod z toho množství. Náš Martínek,tehdy asi 2,5 roku starý.vběhl do koupelny,kde si jeho táta holil,jak ho pánbůh stvořil,kníra. Martin vyletěl ven,oči vykulené a hlásil: Tatínek měl vousy nejdřív nahoře a teď mu spadly dolů.!
Jednou byli kluci na táboře,Petr po třetí a Martin po první třídě. Tomu staršímu /to se vysvětlilo až později/ vytekla baterie v baterce a on si šáhnul do oka. Odvezli ho do nemocnice a ten malej nám napsal v zoufalství tuto zprávu: Milá mami,bracha je v nemaci,spravoval batére,vitek stho jet,ma to v aku.Mam se tu dobře,ušli sme 20 kilomtru. Pusu Martin.
No co byste si z toho vybrali?My netušíc co se stalo, jsme volali na tábor,ale už bylo všechno v pořádku. Ten koresponďák jsem měla léta na stole v kanceláři,ale pak se mi bohužel ztratil. Chtěla jsem ho Martinovi předat až bude kárat svoje děti za nějaké chyby. To mi bohužel nevyšlo.
 Přeju všem radost z dětí
|
|
|
zana 1.2.2006 12:03Re: U nás je to podobné, Probůh, to jste mi připomněla děsivou příhodu z dětství mého syna, doslova se mi dodnes dělá mdlo, když na to vzpomenu.
Předesílám, že nás doma synek svlečené viděl a byl zvyklý na to, jak vypadáme a bral to jako obyčejnou věc. Stalo se, že jsem s ním šla do bazénu. Ani ne tříletého klučíka nelze poslat samotného do pánských sprch a šaten, takže šel se mnou. Tak se tam tak pěkně sprchuji, když tu zazní dětský hlásek jak rolnička - "mami, ta paní má ale veliký prsouny".
Za prvé nevím, kde ten výraz sebral - doma ne a do školky ještě nechodil. Za druhé - představte si tu bíle vykachlíkovanou místnost, v ní odhadem tak patnáct ženských všeho věku... a já se musela ještě spláchnoutt, oblíct sebe i jeho a slíbit si, že už NIKDY!! To byl jeden z nejdelších okamžiků mého života.
|
|
|
Beňa 1.2.2006 9:31To snad ne! Můj syn napsal do slohového cvičení na téma vánoce: Maminka napeče před vánocemi spoustu cukroví, ale zakazuje nám ho jíst, abychom si neudělali z břicha mrzáka....Četla jsem to náhodně až po čase, když jsem listovala sešitem a úplně jsem se zděsila.
|
|
|
Apina 1.2.2006 14:27Re: To snad ne! Beňo, to můj bratr se svými kamarády jednou před vánoci uspořádali soutěž, která maminka má nejlepší pracny. Naše maminka soutěž, o které přirozeně nevěděla, suveréně vyhrála a když šla konečně pracně napečené pracny připravit na tác, našla jich přesně 7. Od té doby se krabice s cukrovím nejen zavazovaly, ale i pečetily. |
|
|
Vave 1.2.2006 8:19Jo jo, to je úžasné téma, tak to si počkám do odpoledne a přečtu si komentáře. :o)
A něco také přidám: když jsem byla malá, byl u nás na první (a poslední) návštěvě pán, se kterým se maminka seznámila na inzerát. Při obědě jsem se proslavila prohlášením: "já nemám návštěvy ráda, protože než přijedou, musíme uklízet, a když odjedou, uklízíme zase." Dodnes s maminkou nevíme, jestli právě tato moje upřímnost nebyla tím, co zmrazilo slibně se rozvíjející vztah.
 |
|
|
Snoopy 2.2.2006 13:50Re: Jo jo, to je úžasné téma, ja nikdy nezabudnem, ked moja maminka priviedla domov predstavit mne a mojmu bratovi "napadnika". je pravda, ze bol trosku viac silnejsi ako silny. a moj asi tak 5 rocny brat sa na neho s nemym uzasom pozeral a zrazu ho zacal kmasat za rukav s otazkou "ujo, ujo, vy ste museli zjest aspon dve bombicky". Nikdy viac sme ho nevideli. |
|
|
Zdena bez psa 1.2.2006 7:07Tak takových příhod by jsme z naší rodiny mohli dodat tuny. Také namátkou. Vnuk Pepíno byl asi 2,5 letý a v pracovních šortkách vyrazil na zahrádku pracovat na písku. Uvaříme si kafe a jdeme za pracovníkem. A on nikde. Zmobilizovaná rodina rotovala po okolí ve stále větších kruzích. Po nekonečné půlhodině si delikvent kráčí od "města" a vychutnává zmrzlinu. (cukrárna je od nás vzdálená tak 12 minut chůze, naštěstí se nemusí přecházet rušná silnice) Když jsme šli po stopách, tak nám paní prodavačka prozradila, že samozřejmě poznala štamgasta a předpokládala, že se za chvíli objeví tatínek a zatáhne sekeru. Proč tatínka? Protože maminku zná a ta by Pepína určitě nevedla do krámu v pracovním. Myslím, že Pepínův andělíček strážníček měl tenkrát zatraceně pernou šichtu. Ale to je opravdu jen náhodná vzpomínka.
|
|
|
Rpuť 1.2.2006 6:34Dítě štěstím rodiny, jenom na čtvrt hodiny, říkávala naše babička. Co mě dostalo nejvíc do kolen?
Bydlívali jsme v Praze na jednom náměstí ve čtvrtém patře. Do oken, kvůlivá robátku, byly instalovány mříže. Dítku tenkrát mohlo být ta 1,5roku. Naučila se už chodit čůrat na nočníček, ale nechtěla si nechat vysvětlit, že nutno chodit tam i kakat - za což jí náležitě láno.
Jednou, robě stálo na okně a drželo se mříží, vyklonila jsem se vedle ní a ucítila povědomý zápach. Plenka byla umazaná, ale dotyčný exkrement nikde.
"Kde máš kakání", tázala jsem se.
"Báč", odvětilo robátko.
"Proboha, kam bác", vyděsila jsem se.
"Tam báč", mávlo dítko ručkou směrem z okna.
Představila jsem si, jak tam někdo šel a proletělo mu to kolem nosu.... nebo nedej Bože...
 Ne, nikdo mě tenkrát nezmlátil...
|
|
|
Fallowa 1.2.2006 9:26Re: Dítě štěstím rodiny, jenom na čtvrt hodiny, říkávala naše babička. Malé dítě = bordel v bytě;to zase platilo u nás.Náš starší syn,když lezl ještě po čtyřech,zásadně dolezl ke kuchyňské lince,pohodlně se usadil,vytahal hrnce,pokličky a pak do nich mlátil sběračkou.Manželova maminka usoudila,že její první vnuk bude bubeník a dala mu k prvním narozeninám plechový bubínek s paličkami.Vydrželi jsme to týden a pak mu manžel ,,nerad´´bubínek prošlápl se slovy:,,nenáš hračky válet po zemi,ale uklízet si je.´´Můj tatínek zase usoudil,že jeho vnuk bude manuálně šikovný a dal mu k Ježíšku malé nářadíčko,ne z umělé hmoty,ale kovové.To už byly synovi dva roky a dědovi se okamžitě odměnil tím,že se pokusil mu zatlouci kovovým kladívkem hřebíček do bačkory a posléze odešel do kuchyně,kde se snažil pilkou uříznout nohu u židle... |
|
|
Beňa 1.2.2006 9:38Re: Dítě štěstím rodiny, jenom na čtvrt hodiny, říkávala naše babička. Rputi, tak to jsem se zasmála, když jsem si to představila. Můj synovec, když byl ve věku, kdy už by měl pomalu, ale jistě vyrůstat z plenek, tak se mu občas taky přihodila takováto "nehoda", zvláště když lítal venku s ostatními kluky ( máme se sestrou celkem čtyři a tento je nejmladší), aby se nezdržoval a aby se zbavil "nepříjemnosti" v kalhotech, sundal tepláčky a oblékl si je naruby... |
|
|
Hana Williamson 1.2.2006 2:34To nema chybu Pani D, To ve mne vzbudilo radu krasnych vzpominek. Jen rychle a namatkou: Byly mne tak 4 roky, maminka a ja jsme sedely s navstevou a mama po vysvetleni nejakeho receptu dodala, ze jim to urcite bude chutnat. Nacez ja jsem prohlasila "no nevim, nasi sezero vsecko" - pekne po hanacky. Kdyz memu bratrovi bylo asi sest a byli jsme vzati strycem do Prahy, tak jsme se divali na nejaky parnik na Vltave a kdosi (ve znacne velkem okruhu lidi) poznamenal, ze ten parnik se naklani zepredu dozadu. Muj bratr nahlas po hanacky zhodnotil situaci nasledovne: "to je tim ze ma tezko prdel." Do tretice: Meli jsme v sousedstvi na vesnici pani, tak kolem 50 let, a narostl ji takovy ten menopausalni knir, ovsem velikosti ktere by se Mexican nemusel stydet. Pani s knirem nic nedelala a jeste navic nosila saticky s volankama, oblibena barva ruzova. A nesnasela deti. A maminka jde jednoho dne s mym asi 3-letym bratarem po ulici, pani s knirem do protismeru, navzajem se pozdravi, jen co se minou, tak bratr nahlas prohlasi: Mami, no to jsem nevedel, ze pani maji take knir. Oknirovana pani nas nezdravila nekolik let. |
