Jestli tyto příspěvky čte nějaký hodný člověk a uvažuje o tom, že by si Lucinku vzal a váhá, zda udělá dobře, tak z vlastní zkušenosti doporučuji - neváhejte.

Letos na jaře jsme se "potkali" s  pejskem z olomouckého útulku, kterému zemřel páneček a příbuzní se zachovali stejně jako v případě Lucinky.

Pejskovi je už víc jak 10 let a je to pro mě  "škola života" o nesmírné vděčnosti a lásce zvířat ke svému člověku.  Puntík - tak se jmenuje,  si bez problémů zvykl na to, že chodím do zaměstnání , dokonce mám někdy pocit že je rád,  že má klid na spaní. V bytě se chová naprosto vzorně. Zbytek dne a o víkendech je vynikající společník. Tím, že byl zvyklý žít se starším člověkem je klidný a jak já říkám "konverzační pes". Vzorově poslouchá a reaguje tak, že mi to občas až "vyrazí dech". Jsem nesmírně šťastná za tu vzácnou shodu okolností, a ráda, že jsme se "našli".