Kupování nového textilního obalu na moje tělo a pak ještě trhání zubu moudrosti ...

A nějak nemůžu pochopit ten ženský pohled na nákup oblečení, jako ho znám od babiček, maminky, tetiček, přítelkyň i obou manželek – okolnostmi donucen jdeme do obchodu s oblečením. "Zkus si tohle." "Nebudu, nelíbí se mi barva ani střih." "Nemusíš to kupovat, jen si to zkus." "Proč bych si to zkoušel, když se mi to nelíbí a brát si to určitě nebudu." "Jen jak ti to sedí." "Je mi jedno, jak mi to sedí, nelíbí se mi to a kupovat to nebudu." "Dyť ne, jen si to zkus."

Popř. když se k tomu ještě přidá prodavačka: "Dobrý den, chci klasické blue jeans, velikost tolik a tolik." Načež je mi sneseno 6 kalhot různých barev a střihů. "Vy jste mi asi nerozuměla, chci klasické jeansy." "Pane, to už se nenosí." Co je jí sakra potom, bude to nosit ona?!

Takhle nějak bych to napsal, kdybych vládl perem  :-))

Moc pěkné - a také (aspoň v mém případě) hluboce pravdivé.

Přeji Vám hezký den a těším se na Vaše další "vzpomínky".