Po Sýrii (najmä jej západnej nábožensky zmiešanej časti) sa pohybuje okolo 10 000 až 25 000 zahraničných ozbrojencov (údaj z júna 2012), veľmi dobre vyzbrojených, žiadni zbehovia zo sýrskej armády. Títo sú rozdelení do skupín asi po 100. Útočia na sýrske vojsko, ozbrojené zložky políciu. Používajú taktiku hit and run, udri a uteč. Vraždia aj civilistov, snažia sa to hodiť na vládne vojsko. Našťastie väčšinou úspešní nie sú.

Sú to žoldnieri snáď zo všetkých okolitých štátov, ba aj z vzdialeného Afganistanu a Pakistanu. Sú medzi nimi aj Sýrčania, obyčajne však ide o výnimku, ako o pravidlo. (Teda ide o opak toho, čo tvrdia médiá na Západe). Ozbrojenci sú vedení, vycvičení, platení Západom (najmä USA, Francúzsko), nepriamo (cez Katar, S. Arábiu, Lýbiu), ale väčšinou priamo. Je im pomáhané v mnohých smeroch: zbrane, ošatenie, logistika, informácie zo satelitov.

Toto je realita "na zemi". Ďalšia vojna sa vedie médiámi - jednostranné informácie, poľudšťujúce "sýrskych rebelov" a deformujúce obraz baásistickej armády do podoby neľudskej. Falošné videá, falošné informácie prekrúcajúce realitu na zblbnutie dôverčivej verejnosti v Európe a Amerike. Proste, na koho strane je Západ ten vraj vraždí menej a na koho strane Západ nie je, ten vraj vraždí viac.

Keby sa Západ nemontoval do Sýrie, konflikt by nielen, že bol za 2 týždne vyriešený. Dovolím si tvrdiť, že konflikt v Sýrii by ani nevznikol. Podobne v Lýbii. Proste, kde si USA a spol. zaumienia, že bude revolúcia a vojna, tak tam bude...

že nelze dost dobře rozpoznat, kde je dobro a kde je zlo. Z vraždění se obviňují obě strany navzájem, a to i u sebevražedných atentátů a vraždění přívrženců vlády, případně příslušník menšin, což je kajdistický způsob "boje".

USA a Západ od počátku prosazoval už poněkud ohraný libyjský scénář a jednostranné zapojení na straně povstalců, Rusko od počátku prosazuje nírová jednání za účasti všech zainteresovaných stran - tedy nejen opozice, ale i vlády a nejen "přesvědčených demokratů" jako je saudskoarabský král, ale i Iránu. Zdá se, že ruský přístup se začíná prosazovat.

Druhý důvod ruského postoje je diplomatická reakce na rezoluci k Libyi a zejména  nehorázné západní překročení mandátu, který z ní vyplýval. Ruská diplomacie se v případě Libye nechala důvěřivě doběhnout, a to si bude pamatovat dlouho.

jsem mluvil se Syrským vojákem, který u nás studoval a ten tehdy řekl, že jediná úspěšná vláda, která je schopná u arabů vládnout, je armáda.Myslím si, že měl svatou pravdu.

A Spo(ko)jené Státy se rozhoupají jen budou-li ohroženy jejich zájmy. Například velkým výpadkem životně důležitého zdroje (ropa) nebo vytvářením mocenského centra, které by mohlo v budoucnu Ameriku ohrozit. Nic takového není v případě Sýrie na obzoru.

Autorův rozbor je nesentimentální, zato velice realistický.

Syrie nechrani, neukryva teroristy, kteri nekde v Evrope ci USA  zmordovali spoustu lidi. Vladce zeme ma tvrdou ruku, bude-li vymenen, bude nejspise jeste hure, alespon hure pro Zapad a Israel. Je po "revoluci" situace nekde u Arabu lepsi nez byla? Zatim nikde, vladce musi mit v jedne ruce oprate, v druhe poradny bic.Co jineho kmenove zrizeni vyzaduje? Zapad by stale nekde zavadel demokracici, zatim se to nikde nikdy nepovedlo, snad az na Japonsko. Co bude s Tureckem, vi buh, islamsky fanatismus narusta, bohuzel dnez neni nikde Jan Sobieski ani Eugen Savojsky. Zato vselijakych humanistu, politickych korektoru a znalcu podivnych prav je priliz mnoho. Leda postavit z nich armadu a nekam ji poslat.