Všechny teorie jsou jen vysvětlením více či méně přiléhavým a jsou postupně nahrazovány dokonalejšími.

Na otázku, proč se Země nehořívá, postačí dosavadní teorie: protože sama vyzařuje. Naopak se stále ochlazuje (jak o tom svědčí teplotní gradient uvnitř Země).

J. J. Šachtl: ...Slunce nevysílá všemi směry žádné paprsky jako nositele energie

tepelného a světelného záření, ale vytváří vlnění elektromagnetického

pole...

B.T.: Řekl bych, že ta věc s paprsky, která v článku jakoby kontrastuje s elektromagnetickou indukcí, je spíše problémem vztahu mezi popisem daného procesu jazykem lidovým a jazykem odborným. Pokud Slunce vyzařuje energii a jiné těleso ji přijme až za miliardy let, není pojem "indukce" zcela na místě.

Nabízím pohled svým způsobem opačný: Začněme tou indukcí a vazbou mezi primární a sekundární cívkou transformátoru. Pokud budeme tyto cívky od sebe postupně vzdalovat, bude vazba mezi oběma cívkami stále slabší, a při velké vzdálenosti mezi cívkami (třeba jako je vzdálenost mezi televizním vysílačem a vaší domácí anténou) už bude situace velmi dobře popsána jako elektromagnetické vlnění vyzařované vysílačem a přijímané u vás doma. Nikoho nepřekvapí, že většina energie z vysílače se vyzáří jen tak do prostoru a jen malá část se využije v jednotlivých televizních přijímačích. I Slunce vysílá elektromagnetické vlny s takto (relativně) dlouhou vlnovou délkou, jako jsou vlny produkované transformátorem střídavého proudu (50 Hz, tj. 6.000 km) nebo televizním vysílačem (třeba 100 MHz, tj. 3 metry). Pokud zkoumáme záření s vlnovou délkou podstatně kratší - zelené světlo má frekvenci vyjádřenou šestkou a za ní 14 nulami (vlnová délka 500 nm), nebo infračervené světlo má místo té šestky třeba trojku, musíme vzít v úvahu také skutečnost, že elektromagnetické pole s hmotou neinteraguje zcela libovolně, ale po kvantech. Ta kvanta jsou tím větší, čím je frekvence záření vyšší. V případě těchto záření s opravdu vysokou frekvencí už má kvantum energie velikost srovnatelnou s rozdíly, jaké jsou mezi energetickými hladinami elektronů v atomech a molekulách. Zároveň je vlnová délka tak krátká, že hmotná tělesa našeho světa jsou oproti ní velmi veliká, a tomu odpovídá i způsob šíření těchto vln (a tedy i jejich kvant, fotonů).

A co takle přečíst si Náboženské Nauky? Kolik jich je a jaké bludy se v nich říkaly a kázaly a psaly, těmto Náboženským Naukám lze říkat, že jsou KLASIKA. Úplněstejné je to s Vědeckými Naukami.

Jisté je, že z dosavadní reflexe textů náboženských i vědeckých, vnímáme ZMĚNY. Ve vědě změny velké ve vírách nepatrné.

Mne osobně fascinuje fenomén ČLOVĚK. Od povrchu kůže, vlasů, nechtů, všelikých otvorů a otvůrků na těle ženy či muže. Se VSTUPY A VÝSTUPY materiálními , fyzikálními a chemickými a INFORMAČNÍMI PROCESY - MYŠLENÍM. Přes tělesné orgány a procesy krevní a mízní, nervové (fenomén MOZEK), atd. Až k chemickým i elektromagnetickým procesům mezi makromolekulami - je to ještě ŽIVOT? A i dále k molekulární až atomární úrovni prvků pana Mendělejeva, a ještě dále k "jádru" a "elektonovému obalu", a pak ještě subtilnějším pojmům, "vlnění", což již může být to samotné jádro či obal, zde již určitě o ŽIVOTĚ nikdo nemluví, též PROSTOR se stává podivným i SÍLY v tomto prostoru.

Navíc k tomuto, dámy a pánové, "vidíme" přes všeliké teleskopy na oběžné dráze planety Země umístěné, do JINÉHO možná prostoru, kterému říkáme planetární - hvězdný, pak do prostoru uskupení MilkyWay, pak "vidíme" či "tušíme" i jiné útvary "hmotné, mlhovinové a kdoví jaké ještě" a k komu všemu se přesvědčujeme, že to VZNIKLO z toho NIČEHO za BIG BANGU.

paprsky, elmg vlny, fotony - vše je jen "formální" popis objektivní reality - ve slunci vzniká energie termojadernou reakcí a je "vysílána" do okolního prostoru.

Podla Stefanovho-Boltzmanovho zákona zem vyžaruje elektomagnetické žiarenie. Rovnováha medzi energiou tohto žiarenia a energiou žiarenia dopadajúceho na zem zo slnka je pri teplote zeme približne 5 stupňov Celzia.

Zopakuji hypotézu Jindřicha Jana Šachla: "Elektromagnetické vlnění se nešíří ve formě paprsků, ale jeho působení je jevem elektromagnetické indukce. Nejde tedy o paprsky, které by letěly prostorem rychlostí světla, ale touto rychlostí se šíří elektromagnetické vlnění."

Již samotná formulace hypotézy je zmatená a ukazuje na neporozumění jak klasické, tak i kvantové teorii světla a jeho interakce s látkou, o obecné či dokonce speciální teorii relativity nemluvě. Podle toho, s kterou teorií pro vysvětlení jevů pracujeme, mluvíme o paprscích, vlnách, elektromagnetickém poli a jeho vlnění, fotonech, a každá z těchto teorií, z nichž kvantová elektrodynamika je zatím nejpřesnějším popisem interakce světla s látkou na mikroskopické úrovni, jejíž pravdivost je denně potvrzována s neobyčejnou přesností, má své opodstatnění, a co je obzvášť významné, praktickou použitelnost. To, co víme že chybí, je taková teorie světla, která by dovedla dát dohromady obecnou teorii relativity a kvantovou teorii, což je problém, který se netýká jen světla. V současné době se objevují náznaky, jak by taková teoria, na níž pracují největší mozky lidstva, měla vypadat.

Pokud jde o jev indukce, to je pouze jeden z mnoha projevů elektromagnetického pole snadno klasicky analyzovatelný pomocí Maxwellových rovnic. Automaticky a zcela samozřejmě z nich plyne, že právě díky vazbě (mimo jiné závislé na souřadné soustavě pozorovatele) mezi elektrickou a magnetickou složkou  pole vzniká vlnění, které se šíří rychlostí světla, což bylo ve své době pro mnohé překvapením, protože se ukázalo, že (viditelné) světlo je vlněním elektromagnetického pole neboli elektromagnetickým vlněním.

jak se šíří elektromagnetické vlnění prázdným vesmírem? A jestliže se elektromagnetické vlnění vesmírem šíří, pak tam musí být něco, co je schopno se vlnit a tedy vesmír není prázdný. Víme, že vesmír neklade odpor ani elmag. vlnám ani pohybu hmotných těles, námi vytvořených. Co je tedy vesmír?

ve vaší představě, že elektromagnetické vlny by unikaly do prázdna a tím by byl popřen princip zachování energie. Představme si vesmír sestávající z jednoho Slunce a planety Malého prince. Pokud by tento vesmír byl uzavřený, vyzářené vlnění by se v gravitačním poli Slunce zakřivovalo a vlastně celý tento vesmír vyplňovalo. Malý princ by tak viděl záři přicházející ze všech stran, jeho planetka by "vychytávala" energii vyzářenou Sluncem před miliardami let. Když by to byl vesmír otevřený, pak by se vyzářená energie neztratila, zůstala by součástí tohoto otevřeného vesmíru.

Nechci se hádat, myslím, že jsme oba v podobné situaci: klopýtáme cestou za poznáním shrabujíce drobečky zapomenutých znalostí. A nakonec nás někdo sepsuje nějakým úplně pitomým komentářem. Ach jo.