V jistém smyslu mají sociální demokraté smůlu. Jejich vítězné tažení, stvrzené loňským triumfem, kdy ovládli krajská zastupitelstva, bylo neseno sebevědomím rostoucí ekonomiky. Ta ekonomika rostla bez zásluhy jak vlády, tak opozice. Parazitní vládní systém nemá u nás žádný významný vliv ani na to dobré, co se děje, ani na to špatné. Nebyla to tedy Topolánkova prosperita, to je třeba si ujasnit. Ostatně ani za Paroubkových a předtím Grossových dob to nebyla sociálně demokratická prosperita. Byla to prostě prosperita, bohužel, jak nyní vidíme, do značné míry založená na přehnaných očekáváních, iluzích a astronomickém zadlužení.

Do toho přišla krize a s ní hodina pravdy. Od vedení sociální demokracie by to vyžadovalo zásadní přehodnocení celé její strategie. Jistě to není jednoduchý úkol. Ekonomický program ODS je přes veškerou rétoriku výrazně sociálnědemokratický, i za Klause byl. Program komunistů je populistický a devastační. Slibuj, a když zapochybuješ, slib ještě víc, to je Paroubkova taktika.

První, kdo výrazně zareagoval, to byli mladí lidé, kteří na něho začali vrhat vajíčka a volat "nechceme platit vaše dluhy".

Je obtížné proplout touhle soutěskou. Intelektuální kapacita Jiřího Paroubka ovšem na takový navigační úkol nestačí.

Je to jako v té pohádce o dítěti, které zvolalo, že je král nahý.