Bohuslav Sobotka se na fotografii z jeho výletu do Texasu tváří s kovbojským kloboukem na hlavě tak přirozeně, jako kdyby mu nasadili šaškovskou čepici. Asi by se cítil lépe v tubetějce nebo kozácké papaše. Nicméně, všechna čest, v Americe, kam ho pozvali na odhalování Havlovy busty v Kongresu, se hrdinně snaží odpředstíral prozápadní orientaci České republiky. Takže i ten kovbojský klobouk si na hlavu nechal nasadit. Ale toto berte jako zaštěknutí novinářské hyeny – všechna čest, Sobotka dělal co mohl.

Problém ale není jenom v českých politicích. Problém je v tom, že česká společnost není jednoznačně prozápadní. Sobotka svými rozpaky jen kopíruje společenskou nejednoznačnost. On sám osobně asi chápe, že je lépe být součástí prosperující, kulturní, seriózní, právně stabilní západní společnosti než se vrátit do sféry asiatské satrapie, kam nás táhne duo Klaus-Zeman. Ale taky chápe, že se na něho koukají lidé a že ho buď zvolí, nebo nezvolí a že v podstatě polovině voličů je západní orientace proti mysli.

Problém naší orientace není v nahrbenosti politiků směrem k nevýkonnému a nesvobodnému Východu. Problém je v nedůvěře výrazné části veřejnosti vůči jí nečitelnému, nafoukanému a nesrozumitelnému Západu. Politici jsou ochotni být nahrbení vůči komukoli, kdo je zvolí – a odtud tedy plyne ta východní inklinace. 

V souvislosti s Havlem – rozdíl ve formátu je právě v tom, zdali se figura v popředí snaží zalíbit a vlísat se a podlézat aktuálnímu veřejnému mínění, nebo zda je svou osobností schopná mínění veřejnosti změnit. Sobotka v našich srdcích žádné ohně nezažehne. Paradoxně, Zeman svou sirkou škrtl. Ten jeho výkon je tak šílený, tak odpudivý, že aktivoval i lidi, kteří by se jinak o politiku nezajímali. Jako se nezajímají o chod vodárenské společnosti, stačí jim, že voda z kohoutku teče.