Minule jsem vám vyprávěla, jak jsem se dostala sem – DOMŮ. Jo, jsem tady doma. Panička slíbila, že napíše víc o tom mém dramatickém příchodu, je ale slibotechna a musím ji nutit.

(Nojo, furt! Už je to dávno a je to zapomenuto).

Není to dávno a byl to zázrak.

Sorbon kouká, jak Ejsi krásně vlají uši

To bylo tak. Sorbon mě nesežral, ale to prý nebyla největší paniččina obava. Horší to mělo být s páníkem. Ten o mně vůbec, ale vůbec nic nevěděl. Prý by mě za žádnou cenu nechtěl. Takže jsem mu byla předhozena jako nechtěňátko. Měla jsem se tvářit mile. No, jenže mě obtěžoval ten černej halama. Na něho jsem vrčela a vůbec jsem na roztomilost neměla čas, bála jsem se. A panička taky. Napětí ve vzduchu, atmosféra hustá jako mlha a tma, které nás obklopovaly. Přijelo auto, vystoupil fousatej chlap s úsměvem na tváři. Ten ovšem pohasl hned vzápětí. Já jsem vidět i ve tmě, takže se ozvalo: „Co je to za psa?!!“

Ejsi

Panička drmolila: „No víš, já jsem chtěla pro Sorbona kamarádku a..., protože..., to bude dobrý..., poněvadž...“ Pletla páté přes deváté.

On: „Okamžitě ji běž vrátit!“

Ona: „Pojď zkusíme aspoň víkend, a když tak..., potom..., uvidíme...“

Páník stál před vrátky a ani nechtěl kvůli mně vejít dovnitř, panička mluvila a mluvila a okolo šel soused se Šrekem (to je skoro labrador, mooc se mi líbí. Sorbonovi vůbec :-)

Soused se taky zastavil a koukal na mě: „Leoši, co to tam máš za psa?“

„Tady se zeptej tý mojí bláznivý ženský, přivedla domů psa z útulku.“

A teď zasáhl ten psí pámbu, protože soused řekl: „Ty se máš! Já bych tak chtěl druhého psa, ale doma mi to nechtějí dovolit.“

Fousatej chlap ještě něco říkal o tom, že se má moje panička i já odstěhovat tedy k těm sousedům, ale už to říkal jiným hlasem, jiným tónem.

(Určitě to nebylo to, co rozhodlo stoprocentně, nicméně to hodně pomohlo. Soused není žádný měkota, je to tvrdý chlap, který nedává najevo emoce. Ale teď celý roztál a na Ejsi koukal něžně a závistivě.)

Páník prošel vrátky na zahradu a podíval se na mě. Klepala jsem se jako ratlík, a přitom jsem dalmatin. Dovlekli mě dovnitř a vykoupali. Vůbec jsem se nebránila, sama jsem byla ráda, že jsem se zbavila toho příšerného útulkového smradu. A už jsem se snažila chovat vzorně, žádnou loužičku jsem neudělala, a když mě panička druhý den na chvilku pustila z vodítka, tak jsem nikam neběžela, ale držela se u ní. A když pak šli šéfové po víkendu do práce, tak jsem si jen čepici stáhla ze skříňky a lehla si na ni. Nic jsem neokousala, Sorbon na mě byl hodný, prostě všechno bylo v pořádku – říkala panička.

Ano, všechno bylo a je v pořádku. Ejsinka je hodná holka. Jen ten černý pokušitel nám ji kazí :-)

Sorbon s Ejsi

Foto: autorka. Určitě se podívejte do fotogalerie - kliknutím do kteréhokoli obrázku.