Volba generálního ředitele veřejnoprávní televize a ředitele tiskové kanceláře proběhla mimo hlavní zájem médií - to proto, že opravdu důležité věci nejsou pro média zajímavé. Už dosavadní průběh ukazoval, že se poměry u nás přece jen kloní k rozumu.

Kdepak jsou ty časy, kdy se ředitelkou ČT mohla stát tak výstřední figura, jako je Jana Bobošíková! Do užšího výběru prošly osobnosti důvěryhodné a kompetentní. Uzavřeno druhé kolo a známe výsledky – v čele obou institucí zůstávají dosavadní generálové, v ČT je to Petr Dvořák a v četce Jiří Majstr.

V obou případech je to dobrá volba, prospěšná veřejnému zájmu. Obě instituce výtečně fungují. Je to třeba ocenit zejména v souvislosti s televizí. Četka nemá v polistopadové éře žádnou divokou éru. Zvykli jsme si na to, že je to spolehlivá zpravodajská agentura, kompetentní a nezávislá. Kolem ní žádné výraznější tahanice nenastaly. To se nedá říct o televizi. Dvořákova éra přinesla zklidnění a výrazné posílení kvality jak ve zpravodajství, tak i v dalších větvích činnosti, zvláště pak v dramatické tvorbě.

Post generálního veřejnoprávní televize je žhavý a tlaky na generála vynakládané jsou veliké. Tím hůř, že se ve veřejnosti rozmohlo pokřivené vnímání objektivity: objektivní je to, co si myslím já, a vše ostatní je zavrženíhodné. Proto ani nemůže nastat doba, kdy by se veřejnoprávní televize ocitla mimo dosah sprchy nenávistné kritiky.

Nelze pominout některé pasáže z programového prohlášení staronového ředitele Dvořáka. Slibuje zřízení jakési divácké rady a funkce televizního ombudsmana. Podle zkušeností z jiných oblastí života lze mít vážné pochybnosti o užitečnosti takových institutů. Televize je na dobré cestě si na sebe uplést bič, dokonce dva biče. Záleží přece na tom, kdo se do zmíněných institucí nacpe. Televize ani teď není neřízená střela, má nad sebou radu zřizovanou parlamentem a parlament vzešel ze svobodných voleb. Zatím padl pokus podřídit veřejnoprávní televizi jakési aktivistické radě. Bude se na diváckou radu hodit ono úsloví o tom, koho vykopli z hospody dveřmi a vlezl zpátky oknem?

Aktivismus sám sebe proklamující za vyšší stádium demokracie je mor naší doby. Jeho zhoubné vlivy potkáváme na každém kroku. Takže nezbývá než zvolat s klasikem – bděte, konzulové!