Aerolinky stále doplácejí na rozhodnutí z dob vlády Jaroslava Tvrdíka, kdy se bezhlavě rozšiřovala flotila letadel

Milujte se na neobvyklých místech. Přemlouval před svatým Valentýnem spot Českých aerolinií (ČSA) k návštěvě některé z evropských metropolí díky nabídce výhodných letenek. Sexem často ovládaná lidská představivost ale nabízí interpretaci, že ČSA ve snaze o rozproudění svého byznysu nabízejí zájemcům, aby si vyzkoušeli milostný zážitek přímo na palubě letadla, protože přece jen dovádění na hotelovém pokoji v Paříži ne pro každého splňuje definici "neobvyklého místa".

Ale milování v oblacích by měl prožít zejména sám národní dopravce. Respektive potřebuje najít strategického partnera, aby se mu v době, v níž malým národním aerolinkám spíše odzvonilo, podařilo přežít. A nemusí to být ženich zrovna milující, hlavně aby byl aspoň nějaký. Oni se totiž nápadníci zrovna dvakrát nehrnou. Nicméně dva, s nimiž se aspoň jakás takás jednání vedou, nejsou vybráni úplně špatně. Jedná se o Korean Air a arabský Etihad. Přičemž Korejci jsou přitažlivější díky tomu, že asijský letecký byznys do budoucna čeká výraznější růst než ten v arabském světě.

Jak už tomu u svateb zejména v pohádkách bývá, v nové rodině se dostává dětem macešského zacházení. V tomto případě jsou těmi dětmi piloti. Rozdíl oproti Popelce ale je, že ti nejsou ani tak nuzní, ani tak pokorní. Mimochodem i po redukci platů, na niž nakonec kývli v rozjitřené atmosféře při výměně vedení, kdy odešel Radomír Lašák a nastoupil Miroslav Dvořák, se dnes pohybuje jejich průměrný příjem těsně pod hranicí 160 tisíc korun měsíčně. A to je jen průměr, v některých případech se platy dokážou vyšplhat i ke třem stovkám tisíc. V zájmu toho, aby jim byly tyto peníze a další benefity zachovány, neváhali piloti hlasitě křičet a obviňovat vedení z toho, že vede firmu k zániku. Pod nos jim například nešlo to, že se část letadel – a tudíž i posádek – přesunula do charterové dcery Holidays Czech Airlines. V rámci přesunu se totiž "vytratily" luxusní platy. Na konci loňského roku si piloti dokonce zastávkovali a letadla na řadě linek nevzlétla. To jistě hospodaření aerolinek výrazně "pomohlo".

Podobné plány pak má management aerolinek ale i nadále, protože s piloty se už jinak domluvit asi neumí. Vizí je tak například společný podnik s nějakým nízkonákladovým dopravcem, čímž by se rodina šesti dcer Českého aeroholdingu mohla rozšířit o další. Piloti v této divizi by jistě nebyli honorováni tak, jako je tomu v ČSA. A stejný systém může přijít i v případě svatby. ČSA by mohly do nově vzniklé dcerky vyslat značku, letadla a posádky, ženich pak peníze a platy by se zase nastavovaly jinak.

Varianta, že ČSA zůstanou na ocet, není nepravděpodobná a rozhodně není přitažlivá. Neznamená sice automaticky, že musejí zkrachovat. Ale je to možný scénář, s nímž i management v čele s Miroslavem Dvořákem vbrzku již mateřského Českého aeroholdingu počítá. Snahou bude pád brzdit, co to půjde. A to zmenšováním aerolinek. Již letos mají mít flotilu čítající jen dvacet letadel. Také jejich váha má na ruzyňském aeroportu klesnout ze současných necelých dvou pětin na pouhou čtvrtinu, čímž se v případě jejich zániku sníží dopad na letiště samé. Osekávat by se dalo ještě více, aby alespoň v nějaké miniaturní formě ČSA mohly existovat.

Ačkoli se v minulosti díky prodejům majetku nalilo do letecké firmy přes pět miliard korun a letos to bude za odprodej dcer další více než miliarda, společnost na svém provozu stále prodělává stovky milionů korun. ČSA stále doplácejí na rozhodnutí z dob vlády Jaroslava Tvrdíka, kdy se bezhlavě rozšiřovala flotila letadel, pro niž nebylo rozumného využití. Otevíraly se proto linky, jež byly ztrátové, jen aby bylo kam létat. A leasingy letounů pak odčerpávaly veškerou hotovost, již se podařilo do aerolinek nalít.

Rozdíl oproti minulosti tu ale je. Výprodeji tu hangáru, tu pozemků, tu letadel se snažili předešlí manažeři lakovat neutěšenou situaci na růžovo. Novou strategií je vyměnit růžový lak za černý. Tedy přiznávat, že ČSA jsou v průšvihu. A mimochodem připravit si tak půdu pro den, kdy skutečně přijde pád.

Týdeník EURO 9/2012, 27.2.2012