Konzervativní strana Právo a spravedlnost vyhrála polské parlamentní strany a má šanci sestavit jednobarevnou vládu, protože podle všeho bude mít v Sejmu převahu několika hlasů. S velkou gratulací předsedovi PiS Jaroslavu Kaczynskému přispěchal Václav Klaus. Ve svém veřejném dopisu zdůrazňuje imigrační krizi, kterou – píše – všichni vnímáme jako hlavní téma evropské politiky. Je ovšem velkou otázkou, zda to polští voliči viděli tak jako Václav Klaus a zda dali důvěru PiS kvůli imigrační politice.

Nelibost s jakoukoli aktuální vládou je hnacím motorem politické demokracie. Svědčí to o nezlomném lidském optimismu, že lidé po tolika zklamáních stále chodí k volbám a sázejí na to, co jim prodavači nadějí nabízejí. Je to velký paradox, vždyť PiS v závodech o moc předjela své konkurenty v levotočivé zatáčce. Použila osvědčeného triku naší sociální demokracie, přisypala slibů a spolehla na to, že po volbách, ve vhodnou chvíli, bude mít možnost udělat to, co dělávají naši sociální demokraté, že totiž s pokrčením ramen prostě prohlásí, že ty sliby byly mimo ekonomickou realitu.

Podobně to bude s eurorealismem PiS. Nedávná změna kursu ve věci kvót a podraz společného stanoviska Visegrádu, to byl výraz eurorealismu, kdy smysl pro realitu upozorňuje, že od Brusele vane tak silný vítr, že není radno močiti ve směru proti němu. Takže je těžko předjímat další stanoviska Beaty Szydlové v této věci, tím spíš, že Balkánská cesta opravdu, ale opravdu nevede po ose Przemysl – Lodz – Poznaň – Štětín. Pokud jde o populismus, v Polsku jsou palčivá témata, která u nás vzrušují jen nemnoho lidí, jako jsou potraty, eutanazie nebo dokonce trest smrti. Ke změnám v té poslední věci se v nově vedeném Polsku asi sotva sáhne, ale zahájit legislativní taneček kolem interrupce si lze představit. Na nás to ovšem nebude mít dopad žádný.

Ovšem je něco jiného praktická politika a konkrétní rozhodnutí a něco jiného změna atmosféry. Konzervativní hodnoty a jejich jádro, podpora rodiny, to se stává ve světě politické korektnosti, aktivismu a lidskoprávního náboženství cosi takřka (zatím takřka) ilegálního. Zatímco u nás v Česku začínáme mít pocit, že být ve svazku manželském a vychovávat děti je něco, za co by se měl člověk stydět, v Polsku řekli, že to tak necítí a že by se rodina podporoval měla. Jak na to Poláci půjdou konkrétně, to je nejasné, protože i nová vláda bude muset rozhodovat a jednat ve stejných mantinelech reality, v jakých se pohybovala vláda dosavadní. Atmosféra se ale změnila a měnit bude, jinak by ty volby nedopadly tak, jak dopadly. A že to bude mít vliv i za polskými hranicemi, je taktéž jasné.