28.3.2024 | Svátek má Soňa


ČLOVĚČINY: O pomíjivosti?

2.9.2015

V bytě pod námi bydlívala ještě nedávno stará, osamělá paní. Špatně chodila a špatně viděla. O její existenci jsme věděli vlastně jen díky televizi, kterou „vysílala“ do celého domu i ulice, neb špatně také slyšela. S nikým nekomunikovala, pomoct nechtěla, do krámku na rohu si ještě zajít zvládla.

Pak jednou TV vysílala nepřetržitě dva dny...

Za čas dědicové začali upravovat byt a do přistaveného kontejneru mezi cihly a suť byl uložen i světský majetek staré paní. Pár hrnců, sešlapaná bota, struhadlo, budík, obnošený flaušák...

Jak tak stojím u toho kontejneru a zírám, co zbyde z jednoho života, vyšel jeden z profi vyklízečů, nepochybně otrlec. V ruce držel ubrus, pečlivě po domácku vyšívaný křížkovým stehem. Zelené, bledě modré, žluté, červené a bílé křížky v jednoduchém vzoru na hnědém podkladě, svědomitě vypreparované třásničky.

„Pani,“ povídá poločesky něco zhruba toto: „Něchatíte eto? U meňjá něvazmóžno hodit to do toho sajrajtu.“

A tak ho mám. Na mém velkém stole se krásně vyjímá a občas mu pohladím třásničky. Na dotazy, odkudže ho mám, odpovídám, že od paní Karafiátové.

Takové pohádkové jméno měla.

Abyt Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !