A jistý nejmenovaný Jakub to četl moc rychle nebo přes nějaké předpojaté brýle a zase se to narovnávání pokřivilo, ale on to ví, už sháněl adresu, on to vysvětlí jistě a omluví se. To jen tak mimochodem, kvůli tomu nepíšu.

Píšu kvůli tomu, že víc lidí v komentářích napsalo, že se na Zvířetníku nediskutuje, dokonce bylo naznačeno, že to tu není žádoucí. A že se tady jen nezávazně klábosí. A bylo to všechno řečeno s despektem, alespoň já jsem ho tam cítila; pokud to tak nebylo myšleno, omlouvám se. Ale pokud ano, musím se proti tomu despektu ohradit.

Myslím, že Alimo řekla velmi správně, že nediskutovat je kus kumštu.

Diskusí jsou plné všechny možné servery, diskusí i jakobydiskusí, pan Kadlus to popsal po svém, Rpuť zas dost přesně rozdělila "diskutéry" do skupin. Oba jsou čestnou výjimkou, tedy obecně, ne mezi Zvířetníky výjimkou; zvlášť hluboce pak smekám před Rputí, která velmi noblesně a vtipně diskutuje, a nejen to, ona i píše fundované články, zasluhující kultivovanou diskusi, ačkoli ví, že se takové velmi často nedočká.

Kdysi jsem taky do diskusí týkajících se pro mě závažných témat chodívala pod svým bojovým jménem, než jsem si uvědomila, že se v nich často mlátí prázdná sláma, že oponent mi nekouká do očí jako na dávném fóru a že můj životní čas je příliš vzácný na to, abych přesvědčovala někoho, kdo možná ani neexistuje, není to člověk s názorem, je to jen provokatér, oponent za každou cenu, profesionální pseudoargumentalista. A že vlastně ani nepotřebuju nikoho přesvědčovat a nepotřebuju vítězit, protože každý si musí své vnitřní přesvědčení stejně sám poctivě odpracovat.

Chovám hlubokou úctu ke všem lidem, kteří pochopili, co nám Zvířetník nabízí, čím vlastně je. Že to je hospůdka, kde hospodský nalije všem bez rozdílu pohlaví, vyznání, barvy pleti, náboženského a politického přesvědčení, národnosti, příslušnosti k té které smečce, jen když je jeden slušný člověk. Že je to prostor, kde se dá povídat si, že se tu scházejí lidé, kteří toto prastaré umění ještě ovládají a mají ho rádi. Lidé se odjakživa setkávali, pod lipou a v hospůdkách, u draní peří a na tržištích, a povídali si, sdělovali si drobné denní příhody a vzpomínali na své předky, vyprávěli si znovu a znovu jejich dávné příhody a příběhy; přece je to tak úžasné, nepsané dějiny sahají mnohem hlouběji než ty psané, všechny eposy i Starý zákon, to všechno byly původně "jen" vyprávěnky mezi pospolitými lidmi. Byly to vyprávěnky, zaslechnuté a uchované střípky, možná jen klábosení, co nás utvářelo, co z nás udělalo lidi.

Dneska je doba výkonná, kdo nekoná, je velmi podezřelý, kdo jen tak posedává a klábosí, je velmi podezřelý a vůbec není in, in je diskutovat, šermovat, bojovat a vítězit! Nemám to moc ráda, abych pravdu řekla, UŽ to nemám moc ráda, opravdu naprosto výjimečně někam dnes napíšu svůj názor, naopak mám moc ráda to, co se děje na Zvířetníku, kde mě nikdo nenutí zaujímat postoje a obhajovat své názory, kde mohu mluvit volně, kde si mohu jen tak povídat. Nevím, zda někde jinde v prostoru existuje Zvířetníkům podobné otevřené společenství, pevně věřím, že ano, stejně jako že na jiné planetě ve vesmíru žijí lidem podobné bytosti. Ale nemám potřebu to další společenství hledat, líbí se mi mezi Zvířetníky, kteří chápou, o co tu jde, a chodí diskutovat jinam, když mají potřebu šířit osvětu či obhájit své přesvědčení nebo za něco bojovat. Jak už jsem řekla na začátku, všech těchto lidí si velmi vážím, že drží svou laťku v diskusích stále vysoko a ještě výš a že dokáží znovu a znovu bojovat s mlýny ve větru.

To, že si tak cením zdejšího povídání ale neznamená, že zavrhuji diskusi či (mnohem raději to nazvu jinak) mnohost a výměnu názorů na Zvířetníku. Mám ale ráda výměnu věcnou, spíš předestření, nabídnutí názoru, zkušenosti, pohledu, čím pestřejší spektrum se tu sejde, tím lépe. Jsem ráda, pokud uvede někdo odborné informace, běžně neznámé, nedostupné. Každý ať řekne to své bez emoce nebo i s emocí, někdy to ani jinak nejde, ale slušně a bez přetlačování.

Někdo je totiž zběhlejší v argumentaci, vypíchne si slovíčko a točí se kolem něj; v osobní diskusi se každé slovo dochutí nonverbálně, v písemné diskusi to nejde a to si mnohdy při psaní neuvědomíme, že naše pousmání, zdvižené obočí nebo mrknutí není v textu vždy čitelné.

Jsem moc ráda, že se mezi Zvířetníky mluví i o velmi závažných tématech, schválně říkám mluví, ne diskutuje. Slovo diskuse mi totiž podsouvá, že se na jejím konci musí dojít k nějakému závěru, ale já jsem přesvědčená, že to není nutné, dokonce to někdy ani není žádoucí. Jsem vděčná za všechny, kdo tohle chápou, kdo dokáží nabídnout odborná stanoviska a pohledy, ale dokáží se nebít za jejich správnost, byť byli sami o své pravdě více než přesvědčení, tito lidé jsou kořením a pevnou kostrou Zvířetníku. Ostatně, v klidném rozhovoru, povídánkami se lidé odjakživa nejvíce naučí a obohatí, tak nějak bezbolestně a přirozeně.

Mně se Zvířetník ve stávající podobě líbí, pestrostí témat, komentářů a Zvířetníků samých. Je to nad vší pochybnost živoucí organismus a jistě se bude dál vyvíjet a měnit, spolu s námi poroste nebo bude upadat, je to odraz nás, kteří sem chodíme, to my ho děláme tak kultivovaným prostředím, samozřejmě pod ochranným křídlem Dede, v rámci prostoru a inspirace, kterou nám dává, bez ní by to vůbec nešlo, zejména ona, ale i my všichni dohromady si určujeme vlastní mantinely.

Možná někdo řekne proč tolik povyku kvůli jednomu slůvku. To proto, že bylo použito nespravedlivě. Protože tady se neklábosí "jen" o pejskách a kočičkách, ale skoro o všem. Ovšem jen do určité míry, každý ctí nepsané zákony, že tady se nebudeme hádat do krve, ostatně málokterý názor za krev stojí; a v těch základních zásadního sporu mezi námi, myslím, není.

Jinak proti slovu klábosit nic nemám, ostatně kdo z nás alespoň jednou nepřejmenoval tu nepostradatelnou placku s písmenky na klábosnici?