Jak už mnozí bystří čtenáři z mého psaní usoudili, tak nejsem zcela normální. Tedy přinejmenším vyšinutý nebo podivný. Nejlépe se cítím v poušti, pokud možno aspoň týden daleko od nejbližšího homo sapiens. Asi proto, že tito si jsou navzájem velice nebezpeční. Stačí nahlédnout do dějin lidstva nebo sledovat zprávy v TV. Hned vám naskočí husí kůže. Co v tomto oboru zvládneme my, lidé, žádné zvíře neudělá.

Když se nenacházím mezi písečnými dunami a pobývám v domečku spolu s mojí ženou Mílou, Habsburky, Maxmiliánem a Ferdinandem, jinak psíky rasy Australian Kelpie a černobílým dvanáctiletým kočičákem Packou, tak se obvykle věnuju údržbě domečku nebo něco dělám na počítači. Buď datluju něco jako zrovna teď nebo dělám fotky a videa. A samozřejmně vyřizuju elektronickou poštu, čili e-maily, kterých k nám přicestuje průměrně 80 denně. Kamarádi, příbuzní a „general public“ nelení a posílají o čem si myslí, že by nás mohlo zajímat, nebo nám udělat radost. Samozřejmně to je denní radost proplout osmdesáti majlíky. Stačí den či dva vynechat a pak je o zábavu na skoro celý den postaráno.

Zde, u počítačů opět vyvstává moje podivnost, či vyšinutost. Nemáme počítač jeden jako většina ostatních, normálních lidí, ale po domečku jich jsou 4 přehršle. Asi to je moje úchylka z dob, kdy jsem byl ještě zapojen v pracovním procesu. Do tajů kybernetického prostoru jsem se ponořil v druhé polovině let sedmdesátých, kdy, jsem pracoval na jednom z prvních CAD systémů v Sydney. Tehdy ještě pochopitelně na „mainframe“, kdy vlastní počítač, flat bed plotter velikosti A0 a dot matrix printer sídlili v oddělené místnosti s upravenou a filtrovanou atmosférou a 6 „workstations“ bylo v přítmí místnosti kde na nás blikaly zelené monochromatické monitory. Každodenní práce se zálohovala na cívky s ¾ palce širokou magnetickou páskou. Pevné disky o průměru 12 palců (30,5cm) se vrtěly v šuplíku počítače, který se dal vysunout a disky vyměnit. Měly závratnou kapacitu 256 kilobytů každý. Co se počítačů týče prostě doba kamenná.

Od té doby jsem počítačům propadl a začal jem si je doma sám z dostupných součástí stavět. Těm se tehdy říkalo microcomputers aby se odlišily od Mainframe jako kredenc velikých skříní a minipočítačů o velikosti psacího stolu, a počítaly v operačním systémem CP/M. Takže napřed pouze s floppy disketama o průměru 51/4 palce a kapacitě 125 KB a s operační pamětí 256 kilobytů běhal už pod operačním systémem DOS1. Další, počátkem let osmdesátých měl už pevný disk s fenomenální kapacitou 10 megabytů a už ho ovládal DOS 3. A tak jsem si stavěl počítadla čím dál chytřejší, opustil DOS v jeho šesté verzi a začal používat Windows1. No nic moc, až teprve verze č. 3 byla k něčemu dobrá. V tu dobu, koncem let osmdesátých také začínal v Klokánii fungovat internet. Tedy něco, co spojovalo přes pomalé modem počítače navzájem a s „bulletin boards“, tedy „nástěnkami“. Tak se tehdy říkalo serverům, kde, byly umístěny různé informace nebo užitečné programy ke stažení. Vše „běhalo“ velice pomalu o přenosu obrázků, fotek nebo grafiky se nám mohlo jen zdát a video bylo ve sféře Sci-Fi.

Jak šel čas a s ním i vývoj počítadel a internetu, tak v roku 1996 jsem objevil právě založeného Neviditelného Psa. Ovšem z dnešního hlediska vše pomalé a primitivní. Byli jsme nesmírně rádi si přeposlat si text. Tehdy mě Aston, tedy Ondřej Neff, více méně uvrtal, abych mu posílal články a zpravodajství z Klokánie. Stalo se a dělo se i několikrát za týden. Od té doby jsem se stal v Neviditelném Psovi součástí výbavy, asi jako psací stůl. Jak se NP vyvinul a rozšířila se čtenářská základna a začaly i komentáře k článkům, tak tehdy nabrala diskuze dosti na vulgaritě a hrubosti na tak jsem NP opustil a začal se věnovat jeho odnoži Zvířetník, pod vedením Astonovy manželky Míši. Zvířetník po Míšině smrti skončil u Dede. Ale to už většina z vás zná.

Protože, jak jsem předeslal, jsem přinejmenším podivný, tak mě je líto staré počítače, které jsou stále funkční, vyhodit. A tak máme v domečku 5 stolních „věží“ od Windows 98, 2000, XP, Vista až po 7. Každý na něco. Windows 98 byl můj pracovní, kde je nainstalován AUTOCAD, stále funkčí, jako ostatní. Windows XP pracuje na třech počítadlech. Z těch je jeden záložní, když se některý z jiných položí a potřebuje přebudovat systém. Ten přes hardware nejlepší a nejrychlejší není z bezpečnostních důvodů úmyslně připojen k internetu a používám ho na výrobu videí a fotek ve Windows 7. U tohoto je také scanner a barevná tiskárna na fotky. Tento však je možno nastartovat i ve Windows XP a potom připojit k internetu.

Další počítadlo pracující pod operačním systémem XP v sousední místnosti je výhradě počítač poštovní. Tento je komunikační a patřičně chráněný. Takže jakákoliv pošta, Skype a podobně jede přes tento. Když se čas od času položí, tak potom nastupuje ten záložní, než zprovozním tento. Se záložním je ve stejné místnosti i věž co počítá v OS Windows 2000 a stará černobílá laserová tiskárna na tištění dopisů, kterých je čím dál tím méně. No a k těmto je ještě nutno připočíst 3 Notebooky a jeden tablet. Noťasy pracují buď ve Windows XP, Vistě a nebo Win 7. Tablet ovšem v Linuxu, Androidu. http://en.wikipedia.org/wiki/Operating_system Když potřeba, tak si to celé hejno počítačové techniky může navzájem povídat přes domácí Wi-Fi síť.

Toto všecko udržuje moji šedou hmotu v kebuli furt ve střehu a tak zatím, aspoň doufám, úspěšně čelím tomu Němci, co se mě tam chce mermo mocí nastěhovat. Abych u této činnosti nebyl sám, tak zvlášť Packa mě dělá blízkou společnost, i když Freda a s Maxem jsou na svých peleších jen krok odemne. Packa s nonšalancí kočičáka neváhá a občs mě přeběhne po klávesnici a tak udělá vekou „radost“. Asi před minutou „napsal“ toto: „ ,=ééééép/************“. Za tento vulgarizmus byl náležitě sprdnut, až zalezl na parapet za okno pozorovat ptáčky, co nám na zahrádce právě ožírají dozrávající fíky.

Ty však nejvíce chutnají kaloňům, kteří se na ně chodí pást večer po setmění. To jsou ti netopýři, kterým se zde říká „flying fox“ a nebo „fruit bat“ co mají přes jeden metr v rozpětí křídel a mají tu drzost nebojácně létat jednomu kolem hlavy. Vzhledem, až na svoje blanitá křídla, připomínají malou lištičku - Bystroušku a živí se ovocem. Za tím neváhají letět i 50 km daleko, jsou to výborní letci. Jak se ale dozví kam se letět napást, to vám nepovím. Aspoň mě se dosud nesvěřili. Toto jejich večerní poletování nad zahradou přivádí naše Habsburky k nepříčetnosti. Asi budu muset večer posadit Packu do fíkovíku. Jako strašáka.

Jak už mnozí bystří čtenáři z mého psaní usoudili, tak nejsem zcela normální. Tedy přinejmenším vyšinutý nebo podivný. Nejlépe se cítím v poušti, pokud možno aspoň týden daleko od nejbližšího homo sapiens. Asi proto, že tito si jsou navzájem velice nebezpeční. Stačí nahlédnout do dějin lidstva nebo sledovat zprávy v TV. Hned vám naskočí husí kůže. Co v tomto oboru zvládneme my, lidé, žádné zvíře neudělá.