25.4.2024 | Svátek má Marek


ČLOVĚČINY: 105x148 - Stopy ve sněhu

9.2.2010

Byla to práce na hodiny, protože cestičky jsem prošlapávala sunutím jedné nohy vedle druhé, stáčela jsem se ve spirále až do středu - a odtud zase zpátky. V tichu a soustředění, u nás za domem, nebo na pláních u Aljašky, vždycky to vlastně bylo očistné mystérium a já jsem na něj úplně zapomněla... tak dávno jsem žádného hlemějždě neudělala. Možná, že na něj už nemám ten prostor nebo ducha. Nebo možná proto, že teď prošlapám cestičky odněkud někam. Třeba k autu nebo k obchodu na protější straně ulice, anebo nějakou zkratku. Když spěchám nebo když jsem zvědavá, projdu sněhem jen tak normálně, stopy jsou od sebe daleko a hrne se do nich sníh.

Někdy stopy ve sněhu dlouho zůstávají izolované, protože je lidé buď ignorují, nebo do nich kladou nohy opatrně, aby si moc nenabrali do bot, jindy se najde brzo někdo, kdo cestičku skutečně ušlapává a snaží se ji udělat hladkou a schůdnou a širší. To pozoruji s tichým uspokojením, mám ráda takové lidi. A spoustu cestiček prošlapávám sama. Ono ostatně stačí málo, jen udělat cestu alespoň trochu schůdnou, a pak už se není třeba starat, protože se stane cestou obecně přijatou.

Psí cesta kolem nejčistšího potoka vede lesíkem, a v zimě hlubokým sněhem. Úzká stezka v něm vyšlapaná mě každoročně fascinuje; dokazuje, že jsme ještě neztratili zcela dávné instinkty, protože se vine mezi stromy velmi ostražitě. Tak, aby nás nemohlo zaskočit žádné nebezpečí, skrývající se za nimi.

Na širokých frekventovaných cestách se ale tento instinkt najednou začíná ztrácet, jako bychom snad uvěřili, že když tudy jde pomalu každý druhý, že je to cesta bezpečná a správná. Je dobře, že nám stopy ve sněhu alespoň občas připomenou, že to může být také jinak.

A ještě pro něco stopy ve sněhu ráda - protože dokazují, že v každém z nás se skrývá i někdo jiný. To se jen musí jít kus cesty hlubokým čistým sněhem a potom si do něj lehnout naznak, a pak rukama po několik dechů pomalu připažovat a upažovat, a přitom se na chvíli podívat do nebe.

A když potom vstaneš a koukneš se přes rameno, uvidíš, že země se dotýkal anjel.

Vave

*************************************************************************************************

Milí Zvířetníci - na Našem Zvířetníku dnes nabízíme další pohádku od WWW, aneb jak to dopadlo s králem rybářem?:))

*************************************************************************************************

Vave



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !