Nabourat se do počítače a zveřejnit doklady o způsobu práce a manipulaci s daty je sice dobrá frajeřina, ale rozjetý vlak nezastaví. Stačí se podívat na to, jaké jsou reakce (iDnes: V aféře Climategate začaly padat hlavy, ohrožen je i Obamův poradce). Nebojte se, žádné hlavy padat nebudou. Jak řekl v Kongresu demokrat Jay Inslee: "E-maily nezastaví Arktidu od toho, aby se dál oteplovala, oceány od toho, aby se dál okyselovaly, ledovce, aby se dál rozpadaly," Rádžendra Pačaurí, šéf Mezivládního diskusního panelu OSN o klimatických změnách „E-maily v žádném případě nezpochybňují oficiální stanovisko vědců z roku 2007, podle něhož je z více než 90 procent jisté, že lidská činnost způsobuje klimatické změny,“ ředitelka amerického Oceánografického a atmosférického úřadu Jane Lubchencová "E-maily nijak neotřásly velmi silnou vědeckou shodou, že Země se otepluje a že oteplování je z velké části výsledek lidské činnosti."

Můžeme se podívat na to, co již před aférou tvrdil klimatolog Metelka:

Nejdůležitějším skleníkovým plynem v atmosféře je vodní pára, která má na přirozeném skleníkovém efektu podíl 36–70 % (bez započtení vlivu oblačnosti). Následuje oxid uhličitý s 9–26 %, metan se 4–9 %, ozon se 3–7 % a oxid dusný. Proč nemáme přesná čísla? Protože roli jednotlivých skleníkových plynů nejde přesně určit a jejich podíly nelze jednoduše sčítat. Tzv. absorpční pásy – tedy části spektra infračerveného (tepelného) záření, které jednotlivé plyny pohlcují – se totiž často vzájemně překrývají.

Mannova hokejka:

Američtí vědci Mann, Bradley a Hughes v roce 1998 publikovali odbornou studii, kde prezentovali rekonstrukci průměrných teplot severní polokoule od roku 1400. Stejně jako obdobné výzkumy byla založena na analýze nepřímých indikátorů (letokruhů, vzorků z ledovců, sedimentů a samozřejmě i dlouhých řad přístrojových pozorování. Ukázali, že konec 20. století je nejteplejší za posledních 600 let. Výsledný graf se tvarem poněkud podobá hokejce – teplota nejprve od středověku velmi mírně klesá zhruba do konce 19. století, pak se prudce obrací a následuje výrazné oteplení. Tento jev začal být záhy nazýván „Mannova hokejka“. Krátce nato vyšlo několik dalších studií, které výsledky víceméně potvrdily, a další byly publikovány v následujících letech. Zpráva IPCC z roku 2007 podobných výstupů už cituje více než deset.

Na Mannovu práci po čase reagovali mineralog McIntyre a ekonom McKitrick, kteří v ní údajně našli řadu chyb. Reakci na Mannovu práci, ačkoli se věnuje klimatologii, kupodivu vydali v jednom ekonomickém časopise. Původně ji chtěli zveřejnit v prestižním časopise Nature, kde vyšla i původní práce Manna a jeho kolegů, v recenzním řízení však byli odmítnuti, protože text obsahoval řadu faktických chyb. McIntyre a McKitrick nejen kritizovali Manna, ale také „opravili“ jeho rekonstrukci teplot, aby ukázali, že žádná „hokejka“ v průběhu teplot vlastně není a že teploty ve středověku byly vyšší než dnes. Další klimatologové posléze analyzovali práce obou stran. Potvrdili, že Mannova rekonstrukce, i když obsahuje některé problematičtější partie, je v zásadě zpracována správně, že se výsledky nemění bez ohledu na použitou metodiku nebo při vynechání některých dílčích zdrojů dat a že v době, pro kterou máme i údaje z přímého měření teploty, skutečné údaje a křivka podle nepřímých indikátorů souhlasí. Naopak v McIntyrově a McKitrickově rekonstrukci našli řadu i zcela zásadních chyb a problémů. Navíc McIntyrova a McKitrickova rekonstrukce končí rokem 1980. Pokud do ní ale doplníme data naměřená po roce 1980, zjistíme, že na počátku 21. století jsou globální průměrné teploty vyšší než hodnoty teplot během středověkého „klimatického optima“ podle McIntyra a McKitricka. Vlastně tím sami potvrdili, že současné teploty jsou nejvyšší za posledních nejméně 600 let. Přesto ji někteří novináři nebo politici dodnes citují a odkazují na ni jako na důkaz, že Mannova práce (a potažmo i ostatní podobné) byla odmítnuta či diskreditována.

K čemu je dobrý ansámbl

Klimatologové samozřejmě dobře vědí, že žádný model není dokonalý, nepopisuje svět úplně a zcela přesně. Každý model je jen přiblížením se realitě. Proto se vědci v zásadních věcech nespoléhají na žádný jednotlivý model. Za dostatečně průkazné považují pouze výsledky, které potvrdilo několik na sobě nezávislých modelů. Stále častěji se používá postup, při kterém vědci využívají výsledků několika modelů zároveň – tzv. ansámbl modelů. Rozdíly mezi modelovými výstupy nám totiž řeknou, jaký je rozptyl výsledků jednotlivých modelů. Navíc odborníci zjistili, že když spočtou průměr z výstupů celého ansámblu, dostávají často výsledky, které jsou blíže skutečnosti než každý jednotlivý model samostatně.

Celá Metelkova práce je zde.
O hokejce referuje kolega Kremlík

Názor si udělejte sami