Kolik si ČSSD vybubnovala hlasů při protestech vůči církevním restitucím?

Z narovnání vztahů mezi státem a církvemi si sociální demokrati udělali již podruhé nebo potřetí jedno z důležitých volebních témat. Efekt ovšem – zdá se – není už tak výrazný, jak očekávali.

Známý kronikář Václav Hájek z Libočan ve snaze nejen poučit, nýbrž i pobavit čtenáře své obsáhlé kroniky zaplnil suchý historický děj řadou kuriosních detailů, jejichž ověřitelnost je buď sporná, anebo se jedná o očividné výmysly. Do této skupiny patří i líčení posledních okamžiků husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Když se jej okolostojící ptali, na jakém místě by chtěl být pohřben, odpověděl podle Hájka následujícími slovy: "Na nižádném. Když já umru, prosím kažte kuoži s těla mého odříti, tělo vlkuom a ptákuom k snědení ať jest dáno, a z kůže dajte buben udělati a s ním boje vésti budete a všickni Němci a jiní vaši protivníci, jakž hřmot toho bubnu uslyší, všickni budú utiekati." (V. Hájek: Kronika česká. Praha 1541, fol. 401r)

Kulturní antropolog z Žižkova přání vyvodí vlivy jednak tibetského pohřebního ritu, jednak řecké filosofické školy kynické a jistě by dospěl dalším rozborem k pozoruhodným výsledkům. Nás však zajímá onen buben, zahánějící svým zvukem nejen Němce jako odvěké nepřátele českého národa, ale i všechny odpůrce husitů. Přestože už má nástroj téměř šest století za sebou, je stále v pohotovosti. Čtyřicet let na něj bubnovali komunisté jako dědici všech pokrokových tradic, pak ho od nich převzali sociální demokrati a usilovným bubnováním naháněli voliče. Strach z Němců, odpor vůči katolíkům a podněcování závisti, to byl marš přesně podle Žižkových not.

Ve strachu z klesajících preferencí bubnovali před volbami čím dál silněji, až to nakonec připomínalo splašený virbl hlučný jako tromlfajr. Ale i bubnovat se musí umět s citem. Není divu, že si neopatrní soc-dem tamboři památnou kůži protrhli. Jinak si nelze vysvětlit, že jejich hudební vystoupení odměnili posluchači v porovnání s očekáváním nijak oslnivými dvaceti procenty. Nemělo by to zůstat bez vlivu na stranické sebevědomí, s jakým se vydávají za hlas veškerého občanstva.

Jedním z argumentů, jimiž ČSSD odmítala legitimitu tzv. církevních restitucí, byl úbytek věřících. V posledním sčítání z roku 2011 se k římské i řecké větvi katolické církve dobrovolně přihlásilo celkem 1 092 346 obyvatel. Není to mnoho, ale ani sociálních demokratů nepřibývá. Ve volbách, které jsou svým způsobem také dobrovolným sčítáním příznivců, získala strana včetně svého "béčka" SPOZ po mohutné několikatýdenní a mnohamilionové kampani 1 091 942 hlasy. Věřím, že to jsou čísla dostatečně výmluvná, která jsou nejlepším argumentem proti oblíbeným výpadům, že jsou katolíci mizivou, stále se ztenčující menšinou, že nejsou plnoprávnými občany, ba možná ani poloprávnými (oblíbené "kdo se ptal občanů?"), že smějí jen čekat, na čem se ohledně jejich potřeb usnese stranický sekretariát... Najednou tu máme přesně tolik katolíků, kolik soc-dem voličů. Mohla by se tedy strana konečně přestat vydávat za mluvčího celé veřejnosti.

Snad poslední ranou, kterou se kůže dávného reka protrhla, byl pokřik ohledně žádosti o vydání nemovitostí na Pražském hradě. Ani zoufalý apel na nejnižší sklepní patro lidské závisti nezabral. Připomínám, že kompetentní vyjádření k podstatě věci podal Miloslav kard. Vlk ve svém článku Skrytá totalita, kde též upozorňuje na rozsudek Ústavního soudu z letošního dubna, který mohl sehrát ve sporu o katedrálu zásadní roli.

Pochopitelně vím, že nálada mezi stranickými příznivci je vůči znárodňovacím tendencím neobyčejně příznivá. Za dřívějších časů bývalo slovo "znárodnit" žertovným lidovým eufemismem pro krádež. Mohlo by tak fungovat i dnes. Zpravodajský server Novinky nabídl v únoru anketu, zda je správné ponechat si nalezenou naditou peněženku, i když hrozí nepoctivému nálezci trest. Ze 30 000 respondentů odpovědělo kladně přesně 60 %. Názory v diskusi (dnes nedostupné) pak až na čestné výjimky vyzněly jednoznačně: kdo si své věci nepohlídá a ztratí je, je trestu hodný hlupák, který k nim tím pádem ztrácí vlastnické právo a to přechází na nálezce. Zajímavá právní filosofie, ale co by člověk chtěl od čtenářů internetová verse stále ještě pořádně narudlého Práva?

Já jsem čtenář Novinek,

chci denně porci hovínek.

Panstvo krade, lid je bit,

za bolšána bylo líp!

Z hlediska mravních pravidel jde o totéž selhání, jako kdyby 60 % nedokázalo správně odpovědět na otázku, kolik je 1 + 1. Zemanova slova o tom, že "každý" – řekněme, hmmm, nemrava… – "se ohání morálkou", zapadají do stejného rámce relativisace základních hodnot, byť byla vyřčena v jiné souvislosti. Je to ptáček vylétající z téhož hnízdečka. Zatímco oranžoví voliči bez velkých ohledů na mravní i právní normy strkají do kapsy nalezenou peněženku, na kterou přece mají jako nálezci plný nárok, zpochybňuje ministr vnitra zákonem dané postupy jen proto, že se mu zrovna nelíbí. Zákon sice budovy v areálu Hradu až na tři výjimky z režimu naturální restituce nevyjímá (428/12 Sb., § 18, odst. 10), ale když něco chceme, tak si to přece zkrátka vezmeme, pokud to majitel pevně nedrží v rukou, není to zabetonováno a přišroubováno.

Uvidíme, jak se bude případ hradních budov a protirestituční rétorika obecně vyvíjet po sestavení nové vlády. Jak říkám, velké naděje na zlepšení si nedělám. Kůži na Žižkově bubnu protrženou ČSSD co nevidět zašije, ale doufám, že napříště do ní bude bušit opatrněji a ne tak nahlas.

Autor není totožný s farářem ve Velké Losenici

Starší články z cyklu Komunistické pohádky pro sociální demokraty si můžete vyhledat zde.