24.5.2019 | Svátek má Jana


ČÍNA: Okem mírně zasvěceného turisty

22.11.2013

Tak jsem konečně navštívil Čínu. Ne, že by to byla nějaká povinost, jako je pro muslima jít jednou v životě do Mekky, ale když má člověk čínskou manželku, tak pravidelně slýchává: "Tak co, už jsi byl v Číně?"

No, až do října letošního roku jsem nebyl. Byl jsem mnohokrát na Taiwanu, neb jsem tam pár let pracoval. (To je česky Tchaj-wan, promiňte mi anglickou transkripci, přijde mi lepší.) Popravdě řečeno jsem měl pocit, že se ve velké Číně nic moc nového zas tak nedovím. Čínské prostředí znám a komunismus si k tomu přimyslím, ten znám taky, v tom jsem vyrostl až do dospělosti, než jsem před ním zdrhnul do Kanady.

Ale teď jsem rád, že jsem v Číně byl. Určitě bych to každému doporučoval. Je to země, která nyní výrazně ovlivňuje celý svět. A tudíž je důležité jí co nejvíc porozumět. Rozhodně k tomu přispěje, když to člověk vidí na vlastní oči.

Hned první zkušenost jsem získal na čínském vyslanectví při žádosti o víza. Klasický formulář typu "Kdopak jsi? Kampak jdeš? Co to máš?" jsem očekával. Známe touhu komunistického režimu všechno vědět a všechny kontrolovat. Ale když jsme v návodu na žádost o víza narazili na požadavek, že žena čínského původu, provdaná za cizince, musí předložit originál oddacího listu, tak jsme se dost podivili. Manželka to považovala nežádoucí šťourání do soukromí, já za podivnou buzeraci.

Dlužno říct, že si manželka, ač se v Číně narodila a vyrostla, po sňatku se mnou vymohla (tenkrát to nebylo lehké) vyvázání z čínského občanství.

Takže teď nabrala postoj: "Co jim je do toho?" Ale ukázalo se, že to nakonec ambasáda vůbec nepožadovala. Možná jim to už došlo anebo si někdo stěžoval.

A tak jsme v pořádku odletěli společností Air China z Vancouveru do Bejingu. Pokud vám to nic neříká, tak Beijing je hlavní město Číny, kterému se v čestině říká nesprávně Peking (podle ÚJČ je český název Peking správně, není důvod, abychom používali anglický výraz Beijing - pozn.red.). To je pozůstatek z koloniálních dob a vzniklo to popatlaným přepisem do angličtiny. Jméno Beijing se datuje už od dob dynastie Ming. Znamená to Hlavní město Severu (zatímco Nanjing znamená Hlavní Město Jihu. Slovo Peking ale přežívá třeba v kulinární specialitě zvaná pekingská kachna (výborně jídlo, vřele doporučují) a možná v jiných podobných názvech.

Pokud vycestujete do Číny nebo budete někde v cizině mluvit s číňany, doporučoval bych nepoužívat jméno Peking. Ne, že by to neznali, ale mohli byste dopadnout jako jeden můj kamarád z Česka, který nás letos navštívil, bavil se s mojí ženou o Číně, něco říkal o olympiádě v Pekingu a jak jeho angličtina není zas tolik dobrá, tak mi manželka přišla oznámit, že půjdem do restaurace, neb George chce jít na pekingskou kachnu.

Beijing - město, do kterého se populace České Republiky vejde dvakrát.

Mraky lidí, i když zdaleka ne v takové hustotě jako na Taiwanu. Velice dobré a moderní metro. A levné, jízdenka stojí v přepočtu 6 Kč. Moře aut, převážně nových a všech nejlepších světových značek. Viděl jsem i poměrně hodně škodovek mezi všemi těmi mercedesy, audinama, toyotami, chryslery, fordy atd. Všichni lidé ve městech mi připadali pěkně oblečení. I když já módu moc nevnímám. Mnoho mladých holek bylo velice vymóděných. Zdálo se, že hodně frčí boty "platformy".

Ale hned na začátku se musím zmínit o jednom velkém negativu, které mi vážně narušilo tuto dovolenou - a to je strašlivé znečištění ovzduší. Byli jsme ve třech městech - Beijingu, Wuhanu a Xi-Anu - a všude to bylo stejně hrozné. Dokonce i když jsem se dostali daleko za město, v podstatě na venkov, když jsme se například jeli podívat na Velkou zeď, tak byl vzduch jenom o málo lepší. A to jsme prý chytili bezvadné počasí, kdy v Beijingu byl prý vzduch daleko lepší. Já jsem odjížděl z Vancouveru těsně po vyléčení z nějakého nachlazení a chycených průdušek. V Číně se mi to okamžitě vrátilo a nepustilo se mne to po celé ty tři týdny, co jsme tam byli. Manželka onemocněla taky. Do Kanady jsme se vraceli kašlající a já skončil na antibiotikách. Když jsme vylezli ve Vancouveru z letiště, tak žena poznamela, že se cítí jako v kyslíkovém baru.

V Číně, když jsem vylezl z hotelu, jsem doslova viděl vzduch. Za jasného dne. Vzduch měl takový opar. Ale zase když byl člověk někde v otevřeném prostoru, kde by mohl vidět hodně do dáli, tak nebylo vidět dál než asi na kilometr. Pak už se všechno začalo ztrácet v jakési mlze. Smog a prachové částice v ovzduší. Posledních pár dní jsme si koupili masky a chodili v nich. Pomáhá to, ale je to protivné a hůř se přes to dýchá. No, oba s manželkou jsme si řekli, že nás asi už v Číně jen tak neuvidí.

Fotka z města Xi An, slunný den, odpoledne. Nikde ani mráček.

Co je klasické, jak totalitní režim na takovouto situaci v životním prostředí reaguje. Například v době našeho pobytu úřady v podstatě zavřely město Harbin, kde znečištění ovzduší přesáhlo všechny únosné meze. Letiště, školy, úřady byly uzavřené. V některých místech města byla viditelnost jenom 10 metrů a bylo možné lidi slyšet, ale ne vidět. Index kvality vzduchu podle čínské tiskové agentury dosahoval až 1000 mikrogramů na kubický metr. (Má být max 30.) To byla oficiální hodnota. Přímo v Číně jsem na internetu našel, že to bylo až 3000. Čínská vláda reagovala tím, že oznámila, že ustanoví komisi, která vyšetří příčiny.

Zpátky k Beijingu a k zážitkům příjemnějším. Celý jeden den jsme věnovali návštěvě Zakázaného města, což je císařský palác. Veliký komplex s mnoha budovami, ceremoniálními halami, paláci pro manželky a konkubíny, zahradami pro císařskou rodinu - ale taky s obytnými domečky vojáků, služebnictva, řemeslníků a podobně. Celý komplex má prý okolo 7 000 pokojů ve všech těch budovách. Skutečně malé město. Bohužel, většina toho není přístupná. Přístupné jsou ty nejvýstavnější síně a císařovy komnaty, ale mne by velice zajímalo, jak tam žije služebnictvo a vojáci. Budovy tam jsou, ale zavřené. Je otázka, jestli to je nepřístupné z důvodů oprav a restaurovaní objektů nebo ochrany před turisty, kterých tam procházejí mraky. Nevím.

Rada pro ty, kteří se tam podívají: nenajímejte si žádného průvodce, prolezte si to sami. Průvodců se vám už od brány bude nabízet mnoho. Někteří nejsou špatní, hodně jich jsou údajně podvodníci, kteří vás zkasírují a prohlídku potom odfláknou. Turista je vždycky kavka. Cizinec nebo číňan. Tak třeba ve frontě na lístky chodí lidé a prodávají něco jako mapu či diagram celého Zakázaného města. Stojí to sice jenom 15 Kč, ale po vstupu do paláce zjistíte, že tam se to dává zadarmo. To není past na cizince, ale na číňany. Mapa je stejně jenom v čínštině.

Jakási dračí želva uvnitř císařského paláce.

Přístřešek či besídka (nebylo to popsané), opět na jednom nádvoří císařského paláce.

Dvě mladé dívky přiběhly s žádostí, jestli se se mnou mohou vyfotit. Cizinec je pomalu stejná atrakce jako dračí želva.

První nádvoří císařského paláce.

Pokračování příště.

petr.kolar.canada@gmail.com



ROZHOVOR: Dceřino onemocnění nám více dalo, než vzalo
ROZHOVOR: Dceřino onemocnění nám více dalo, než vzalo

V roce 2016 se Elišce Hladové a jejímu partnerovi narodila Beátka. Až do té chvíle netušili, že dcerka nebude v pořádku. Přišla však na svět s Treacher Collinsovým syndromem...

Diskuse


J. Kanioková
18:37
22.11.2013

J. Hejna
10:05
22.11.2013

M. Hatlák
8:44
22.11.2013

počet příspěvků: 3, poslední 22.11.2013 06:37









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.