Toto bude téma zejména čínské. Mezi padesáti tisíci znaky bohatého čínského jazyka chybí - vlastně nechybí, a proto neexistuje - výraz pro „soukromí“. Lenin správně zdůrazňoval, že v životě komunisty nic nemůže být zcela soukromého. Takovou jsem měl zkušenost, že zástupci uličního výboru o půlnoci vešli bez klepání do kterékoliv domácnosti klást jakékoliv otázky

Vandrovali jsme po pěšinkách na svahu mezi dlouhými bambusy, voňavými stromy a zblízka okukovali onu starou Čínu.

„A tady na stromy věšeli kočky,“ řekla Priscilla.

„Kdo věšeli? Proč nezakopali nebo nesnědli? „

„Živé kočky, do oprátek, až se uškrtí.“

Ale proč? Nevěděla. Prý symbol něčeho, snad štěstí.. A že tady na stromech se konaly i jinačí věci: odkládání novorozeňat ženského pohlaví. V jakémsi povijánkovém pytlíku pověsit na větev. Snad se najde samaritán, zájemce, který včas pytlík odnese. Netrpělivější rodičové házeli dcerky hned do moře. (Čínská tradice má v zásobě eufemismy, jimiž obejít, zastírat všelijaké nepříjemnosti, takže z „utopení holčičky“ se stalo přijatelnější „vykoupání holčičky“.)

Na vesnici děvčeti se říká „tisíc uncí zlata“, kdežto v případě chlapečků to je „deset tisíc uncí zlata“. Takže narozením děťátka nesprávného pohlaví vznikne pořádné obávané manko. Kdosi odložil u dveří stranického sekretariátu pytel s osmi udušenými holčičkami. V zemědělských komunách na pět živých dětí připadají tři chlapci. V novinách rozmázli případ ženy, která porodila dceru, manžel zmlátil provinivší se rodičku a jeho otec, stranický pracovník, přihlížel a souhlasil.

Rostoucí počet těhotných žen naléhá na lékaře zjistit pohlaví plodu a podle toho, co zjistí, buď dojde, nebo nedojde k potratu. Když to takhle půjde dál, za dvacet let mládenci nenajdou nevěsty, psali v mládežnickém časopise. Což se již stalo. V zemi chybí desítky milionů příslušnic ženského pohlaví. V mnohých oblastech již došlo ke zrodu úspěšného, byť ilegálního počínání: objednávce nevěsty, její únos a dodávka objednateli. Bylo to jediné možné řešení.

- - -

V padesátých a šedesátých letech Mao Ce-tung odmítl varování o přílišné populaci jako buržoazní trik. Naopak, čím víc lidí, tím vyšší produkce všeho. V té době čínské ženy v průměru rodily aspoň pět dětí. Průměrná životnost vzrůstala a Čína s 400 miliony obyvatel se zmnožila na víc než jednu miliardu - víc než bezproblémově je stačila uživit. Navíc udeřila Velká proletářská kulturní revoluce a Velký skok údajně vpřed a ve skutečnosti zcela opačným směrem - tyto dva Maovy zabijácké nesmysly s výsledným hladomorem, jenž si vyžádal odhadovaný počet 45 milionů lidských životů. Stranické zdroje připustily, že 200 milionů venkovanů trpělo „polohladomorem“ a již bylo nad schopnosti státu produkci podstatně zvýšit.

Nastala léta sedmdesátá a v západním světě se šířily přizraky katastrofické budoucnosti planety příliš přelidněné. Například biolog Paul Ehrlich ve své knize The Population Bomb (jíž se prodaly dva miliony výtisků) děsil svět prognozou vyčerpání veškerých zdrojů k přežití - potrava, voda, nedostatek všeho možného.

Velký kormidelník Mao Ce-tung zareagoval a vydal příslušné rozkazy: Před narozením prvního dítěte rodiče vyzváni podepsat závazek, že jejich první dítě bude tím posledním.. Ekonomické výhody všeho druhu končí narozením druhého dítěte. V případě třetího těhotenství zákon nařizuje interrupci a kdo by neuposlechl, dostane pořádnou finanční pokutu, ztratí jak zaměstnání, tak nárok na jakékoliv sociální požitky..

Kult dětí, tak jak si ho zavedli v Americe a jistěže i v jiných západních zemích, v Číně nikdy neexistoval. Číňané mají rádi své potomky, ale život se kolem nich netočí. GUAI, čili dobré vychování, je co nejvýš na seznamu rodičovských hodnot.

Nepotkávali jsme příliš povídavé, švitořivé, poskakující ratolesti. Roztomilí drobečkové vedli se za ruku, beze slova, jako snad dva penzisté. A stejně jako v případě penzistů jsme neviděli, že by tamější děti měly nějaké hračky.

Pro jedno české slovo - mučení - čínština prý má kolem třiceti různých výrazů. My spíš vynikáme v záležitostech genitálních a také v hodnocení obtížných dětiček: máme hajzly, lumpy, spratky, parchanty, mnoho synonym máme tam, kde si Číňané vystačí s jedním, pro ně maximálné negativním výrazem TAOQI - „dítě poněkud nezvedené“. Nic lapidárnějšího nemají. Čínská děcka se mi ale vesměs stále líbí, sympatická až obdivuhodná je jejich schopnost koncentrace, pohroužit se do knihy, učebnice, slabikáře i v přecpané chodbě činžáku, plné kraválu, u páchnoucího kanálu, jejich schopností se soustředit a příjemně si hrát.

Od kultu Mao Ce-tunga ke kultu dětí, piplaným jedináčkům, jimž se snáší modré z někdejšího rudého nebe: Na ně se utrácí minimálně třetina rodinného příjmu, tak spočítali ekonomové. Už se narodilo víc než 35 milionů tzv. malých císařů - arogantních, zkažených, sobeckých, nedisciplinovaných, líných a tlustých imperátorů, toto jsou slova a soudy jak sociologů, tak mluvčích ve sdělovacích prostředcích.

- - -

V posledním týdnu měsíce října 2015 došlo k oficiálnímu zrušení nenáviděného limitu jednoho dítěte. Jenže tato kýžená změna směrem k jakési smysluplné norrmalizaci nevyvolala v národě předpokládaný jásot. Důvodů několik:

Setrvává přednost pro syny před dcerami, rozdíl se nezmenšuje, nedostatek nevěst setrvává a dokonce se i zvětšuje.

Víc než miliardové obyvatelstvo stárne. Nynější mladá generace se bude muset potýkat s problémem nyní již známém jako „4-2-1 fenomén“. Statistici odhadují, že v roce 2050 každý třetí Číňan (v počtu 430 milionů) dosáhne věku 60 let a bude se muset vypořádat s břemenem podpůrné povinnosti svých dvou rodičů a čtyř prarodičů. Čína dřív zestárne, než dostatečně zbohatne.

Ještě před zrušením nenáviděné restrikce o oprávnění mít jen jednoho potomka vládní průzkumy veřejného mínění, opakovaně zjisťovaly, že pouze NECELÁ JEDNA PĚTINA

(19 %) dává přednost tomu mít víc než jedno dítě. Všechny moderní národy - zejména ovšem evropské, ale též některé asijské (Japonsko, Jižní Korea) - dávají přednost menšímu rozsahu svých rodin.

Tak je tomu s rostoucí urbanizací, bohatstvím, vyšším vzděláním.

Takže největší starostí nebude overpopulation, ale stárnutí.

Kdepak, stárnout se nemá.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče