„Nauč se smát, aniž bys plakal“ říká jedno přísloví. Rovněž se říká, že židovský humor chápou nejlépe Židé a Češi.

Smyslem židovského humoru není jen pobavit a zpříjemnit posezení ve společnosti. Je rovněž reakcí, jak proměnit zoufalství v naději, pozorovat okolní svět se zdravou skepsí a odstupem a otupit ostří skutečnosti důvtipnou slovní hříčkou.
Uvádím pár židovských anekdot patřících do mých oblíbených.

Jennifer Finkelová si po jedné zkoušce na medicíně přivedla domů pár kamarádů, aby zapili úspěch. Po chvíli se medici dostali do odborné debaty a se zápalem diskutovali, jestli má na člověka větší vliv prostředí nebo dědičnost. Argumentovalo se vším možným, Darwinem počínaje a ortodoxním náboženstvím konče.
Babička je chvíli poslouchala, až to nevydržela a zvolala:
„Oy vey. Za tohle můj syn platí takový majlant?! Uf! To je nariškajt!“
„Ale ne, bubbe,“ prohlásila Jen. „Je to velmi komplikované!“
„Ale kdepak komplikované! Už před 60 lety v Rusku jsme věděli, jak to funguje. Pokud je dítě podobné otci, je to dědičností. A pokud je podobné pošťákovi, je to prostředím!“

Adam a Eva sedí v Rajské zahradě, drží se za ruce a pozorují západ slunce. Eva se něžně přitulí k Adamovi a zeptá se:
„Opravdu mě miluješ?“
„A koho jinýho?“ odpoví Adam.

Tenhle není úplně židovskej, ale je dobrej:
Stařec vejde do zpovědnice: „Otče, je mi osmdesát, jsem šedesát let ženat, mám čtyři děti, šestnáct vnoučat a asi šedesát pravnoučat, takže bych měl mít už rozum. Ale včera, co se mi stalo - pařil a hřešil jsem se dvěma sotva dvacetiletými děvčaty celou noc, až do rána!“
Kněz ztiší hlas: „Synu, a kdy jsi byl naposledy u zpovědi?“
Stařík na to: „Já ještě nikdy nebyl u zpovědi, já jsem Žid.“
Kněz překvapeně: „Tak proč mi to tu povídáš?“
Stařík rozjařeně: „Já to dneska vykládám na potkání každýmu!“

Jeden pro lidi z businessu:
Sedí v Irsku před katolickým kostelem dva žebráci, jeden drží v ruce kříž a druhý Davidovu hvězdu.
Návštěvníci kostela se na žebráka s hvězdou škaredě podívají a tomu s křížem vhodí provokativně velkou sumu peněz do klobouku. Tak to jde několik dní, až se knězi z kostela židovského žebráka zželí, jde za ním a povídá mu: „Podívejte se, tady jste v Irsku, to je katolická země, sedíte před kostelem, pokud budete držet v ruce hvězdu Davidovu, tak vám nikdo nic nedá.“
Žebrák s hvězdou se ušklíbne, dloubne loktem do toho s křížem a povídá: „Podívají se, Kohn, kdo nás to sem přišel učit marketing.“

Chlápek jde po předměstí Tel Avivu a vidí na jednom obchůdku nápis: „Mluvící pes na prodej.“
Vejde do kšeftíku, majitel mu psa ukazuje, pes vypadá jako Labrador retriever.
Chlápek na psa: „Tak co říkáš?“
Pes: „No jo.“
Chlápek: „Tak povídej, jaká je tvoje life story?“
Pes spustí absolutně bez psího přízvuku: „No dobře. Jednou jsem zjistil, že jsem docela hezký a nadaný, tak jsem to chtěl nějak zužitkovat. Proto jsem se stavil u Mossadu a oni mě pak nechávali sedět v místnostech s podezřelými teroristy a různými jinými světovými politiky, abych poslouchal, co si povídají, protože nikdo se nebál mluvit před psem. Byl jsem jejich špičkový agent osm let, pak jsem začal být z toho unavený, tak jsem jim to podepsal na další dobu pro bezpečnostní službu na letišti Ben Gurion, abych mohl poslouchat různé podezřelé týpky. Mám hezkých pár medailí, v mezidobí jsem se oženil, mám hromadu pěkných kluků. No a teď jsem ve výslužbě.“
Chlápek je okouzlen. Obrátí se na majitele a co že chce za toho psa.
Majitel celkem bez zájmu povídá: „Tak deset dolarů?“
Chlápek říká: „Ten pes je kouzelný. Proč ho dáváte tak lacino?“
Majitel otráveně: „Protože je to prolhaný a ukecaný pes. Pro Mossad nikdy nepracoval.“

Tak přeji všem svým čtenářům pěkný víkend a shavua tov.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora