29.3.2024 | Svátek má Taťána


CHTIP: Žena na gauči

2.1.2010

"Pane doktor, mám příšernou a utkvělou představu, že uvnitř jsem, vlastně jsme dva lidi, dvě různá individua, dvě nezávislé osoby! Jsem z toho tak zmaten! Myslíte si, že se potřebuji léčit? Máte za to, že s tím jde něco udělat? Pane doktore, jak se to může vyvíjet dál? Pane ... "
"Zadržte," říká klidně doktor, "mluvte jeden po druhém."

Dva psychoanalytici se potkají a jeden druhého pozdraví:
"Máte se dobře. Jak se mám já?"

Pan Skála přijde k psychiatrovi a stěžuje si: "Doktore, jsem v situaci, která mě přivádí k šílenství. Můžete mi pomoci?"
Doktor mu sdělí, že je psychiatr, psycholog a neurolog.
Skála se zarazí: "Ale to mi tedy nejdříve řekněte, kolik si účtujete za návštěvu?"
Trojnásobný doktor mu sdělí značně, ale opravdu hodně vysokou sumu.
Skála se vzpamatuje, loučí se a odchází: "Natolik mešuge zase nejsem!"

Značně, ale opravdu značně společensky unavený muž vejde do kostela, posadí se do zpovědnice - a nic. Po chvíli čekání kněz zakašle, aby muže upozornil na svoji přítomnost - a nic. Kněz ještě chvíli čeká, a pak váhavě třikrát zaklepe na mřížku. Chvíli se nic neděje, ale pak se muž přece jen ozve:
"Nekašlej, neťukej, kámo neotravuj. Tady taky není papír."

Onemocněla nejstarší jeptiška v klášteře. Bylo jí přes devadesát, a tak to bylo vážné. Doktor jí pro uvolnění předepsal třikrát denně whisky. Jenomže jeptiška odmítala všechny světské radosti, ale úplně všechny. Matka představená však znala její oblibu mléka, a tak dala instrukce do kuchyně, aby jí mléko třikrát denně "ochutily". Jeptiška užívala mléko a v klidu se připravovala k odchodu. Když se přiblížila její poslední hodinka, shromáždily se řádové sestry kolem ní, a matka představená se jí otázala, zda jim chce zanechat něco ze své moudrosti.
"Ano," odpověděla stručně, "nikdy neprodávejte tu krávu!"

Námořní kapitán Uritz se ptá nováčků: "Když spadne člověk z paluby do moře - co uděláte, třeba vy, Markavy?"
"Dám velký křik - muž přes palubu, muž přes palubu!"
"V pořádku," dí oficír, "a co když důstojník spadne do moře?"
Markavy váhá: "Který?"

Dvě čerstvě rozvedené paničky si šly do kasina vyhodit z kopýtka.
"Lauro," řekla Barbara, "já tu hru ještě nikdy nehrála."
"Vše, co potřebuješ, je štěstí," instruovala ji Laura.
"A jak si mám vybrat číslo?" zajímá se Barbara.
"Podle něčeho pěkného," radí Laura, "třeba podle věku."
A tak Barbara vsadila deset dolarů na 33. Kulička se dlouho nemohla zastavit, až spadla na 41. Barbara omdlela.

Žena domněle středního věku dostala srdeční záchvat a byla převezena do nemocnice. V průběhu operace prožila zážitek blízkosti smrti a spatřila svého anděla strážného. Zeptala se tedy s nadějí, když jí neopustil, jestli je opravdu již nyní její čas? Anděl jí vysvětlil, že může být klidná - čeká jí ještě dobrých třicet, možná čtyřicet let. Dáma se uzdravila a začala se systematicky připravovat, jak si užije ještě tolik času. Začala liposukcí, zpevněním bříška, silikonovými vycpávkami a pokračovala odstraněním váčků, vrásek a dalšími nutnými kosmetickými úpravami. Celkově úspěšnou přeměnu končí veselou změnou barvy vlasů. Vyjde z kadeřnictví a srazí ji auto. Je na místě mrtvá. Cestou do nebe vyčítá svému anděli strážnému:
"Co to všechno má znamenat? Vždyť jste mi sliboval ještě tolik let!"
Anděl strážný se zarazí: "Račte odpustit, mladá paní. Já vás nepoznal."

Letí loď na Mars. Velitel lodi kontroluje stav paliva. Zadá otázku palubnímu počítači:
"Máme dost paliva, abychom doletěli na Mars, přistáli, vzlétli a doletěli zpět na Zem, nebo se máme hned obrátit k návratu na Zem?"
Počítač několik hodin šrotí, a pak z něj vypadne: "ANO."
Velitel vzteky šílí a zadá doplňující otázku: "Ano - co?"
Počítač ještě půl hodiny šrotuje a pak z něj vypadne: "ANO, PANE PLUKOVNÍKU!"

Žena na gauči: "Rodinný doktor trval na tom, abych za vámi zašla. Pánbu ví, jak na takový nápad přišel! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den nemarodila, vše se mi daří ..."
"To stačí," zastaví ji psychoanalytik, "a jak dlouho to již trvá?"

Adam se párkrát vrátil k Evě až hodně pozdě k ránu. Jednou Eva vybuchla: "Že ty máš nějakou ženskou!?"
Adam ji konejšil: "Miláčku, k tomu nemáš sebemenší důvod, vždyť víš, že jsi jediná na světě!"
Ale Eva se nedala a hádka pokračovala, až znavený Adam usnul. Probudila ho náhlá bolest. "Co to děláš," vyjel na Evu.
Ta na to klidně: "Přepočítávám ti žebra."

Pastor končí předlouhé kázání: "Ještě, drazí, než se rozejdeme do svých příbytků, vyslechněmež několik slov o hříchu lhaní - pokud jste ovšem nečetli, co o tom říkají Svatá písma, tomu se nemohu rovnat, to by bylo zbytečné. Například sedmnáctou kapitolu evangelia Markova. Kdo četl Marek sedmnáct?"
Les rukou se zdvihl v naději, že se po duchovní stravě dostane již i na tělesnou.
Páter ztišil hlas: "Tak si přece jen dáme to kázáníčko. Marek má jen šestnáct kapitol!"

Dopravní letadlo se ocitlo v hrozné turbulenci. Zmítalo se nahoru dolů, do strany a dolů, dolů a dolů. Už to vypadalo, že jsou v pořádných potížích. Cestující už nic nejedli, naopak. Drželi se, čeho se dalo, a přemýšleli, na co mají myslet. Drobounká paní se obrátila na vedle sedícího kněze a tázala se: "Vy jste přece člověk Boží. Nemůžete ani vy s tím něco udělat?"
Kněz odvětil klidně: "Obávám se, mladá paní, že nikoliv. Jsem totiž jenom v prodeji, nikoliv v managementu."