Vypravila se Karkulka k babičce, ale cestou jí zaskočil v černém, lese zlý vlk. A samozřejmě, hned, že má hlad a musí jí sníst. Ostatně to má ve scénáři.
Karkulka ho však obměkčila, že je ještě mladá, že i ke smrti odsouzení zločinci mají právo na nějaká poslední přání, a ona, že si ještě nic neužila a podobně.
Vlk sice nerad, ale souhlasil. A jaká přání by to tedy byla.
Karkulka jen opakovala, že si pro své mládí ještě nic neužila, dosud je panna a přeje si tedy okusit jaké to je. Odložila košíček a ulehla.
Vlk oponoval, jestli se nezbláznila, kde má k té práci někoho v černém lese teď shánět, ale Karkulka ho usadila, že je pohlaví mužského a zastane to sám.
Vykonáno poprvé a vlk se táže po druhém přání.
Karkulka ho jen napomene, aby nekecal a konal.
Naplněno druhé přání a značně schvácený vlk se táže po třetím přání. Opět je napomenut, aby konal, s Karkulčinou orální pomocí se pokusí, ale samozřejmě to nesvede a klepne ho bepka.
Karkulka se upraví, sebere košíček a kráčí dál svou cestou k babičce.
P chvíli později se na místo dostaví myslivec, shlédne zcepenělého vlka a začne láteřit.
"Já tu holku zastřelím, to je dnes už sedmý vlk!"