Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
Obžalovaný muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."
Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, vám ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
"Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, dvanáctiletý měří 80 centimetrů a devatenáctiletý pouze 90 centimetrů.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové."
Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne," říká moje žena "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy."
Já říkám: "To je pigment."
"Ne," říká moje žena "pigment je to, na co psali staří Římané."
Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne," říká moje žena "pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí..."
"Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec... Tedy - moje žena."
"Miláčku, koukni se, co zde stojí."
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: ´La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.´ To znamená ´Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.´"
"Ne," říká moje žena "to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour = kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne," říká moje žena "lektor byl antický řecký hrdina."
Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena "Hektor je plošná míra."
Já říkám: "To je hektar!"
"Ne," říká moje žena: "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar."
"Ne," říká moje žena "Nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "Tomu se říká duet."
"Ne," říká moje žena "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne," říká moje žena "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak..."
A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil."
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
"Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."

A jeden proti lidskosti:
"Chlapečku, nevyplazuj na mě ten jazyk nebo budeš nemocný."
"A co by mi jako bylo?"
"Budeš mít otřes mozku, přeraženou čelist a rozbitý nos!!
****************************************************************************
Tragický příběh obilí:

Vzkaz manželce: