Bylo, nebylo, jednoho bílého dne švadlenka šila u řeky a z ničeho nic její náprstek spadl do vody. Vykřikla a najednou se Bůh shora zeptal:
„Proč pláčeš, mé dítě?“
"Můj náprstek spadl do vody! Potřebuji ho, abych mohla pomoci manželovi uživit rodinu.“
Bůh neváhal, ponořil svou ruku do vody a náprstek vytáhl zdobený safíry.
„Je toto tvůj náprstek?“ zeptal se Bůh.
A švadlenka odpověděla: „Ne, Bože.“
Tak Bůh vnořil ruku zpět do vody a vytáhl zlatý náprstek bohatě zdobený rubíny.
„Je toto tvůj náprstek?“ tázal se.
„Ne,“ pravila švadlenka.
Bůh znovu ponořil ruku do vody a vytáhl kožený náprstek.
„Je tohle tvůj náprstek?“ zeptal se Bůh.
Švadlenka konečně pravila ANO. Bůh byl potěšen švadlenčinou upřímností a dal jí všechny tři náprstky. Švadlenka šla domů přešťastná.
O několik let později šla švadlenka na procházku s manželem kolem řeky, muž uklouzl a zmizel pod hladinou. Švadlenka zoufale křičela a Bůh se znovu objevil:
„Proč pláčeš, má dcero?“
"Můj muž spadl do vody, pomoz nám!“
Bůh šel pod vodu a vytáhl George Clooneyho.
“Je tohle tvůj manžel?“ optal se Bůh.
„ANO!“ vykřikla švadlenka.
Bůh se rozzlobil: „LŽEŠ, TO NENÍ PRAVDA.“
Švadlenka odpověděla. „Prosím, odpusť mi Bože. To je nedorozumění. Víš, kdybych řekla NE Georgi Clooneymu, přišel bys potom s Bradem Pittem. Potom bych řekla NE jemu a pak bys přišel s mým manželem. Tomu bych řekla ANO a ty bys mi pak dal všechny tři. Nemám už nejlepší roky, abych se postarala o všechny tři muže, a proto jsem řekla ANO Georgovi.“
A tak jí Bůh nechal George Clooneyho.
Ponaučení z této pohádky:
KDYKOLIV ŽENA LŽE, MÁ TO SVŮJ OPRÁVNĚNÝ DŮVOD A JE TO VŽDY PRO DOBRO OSTATNÍCH.

Myslím si, že ľudia by mali chodiť bosí, lebo je to naozaj zdravšie.
Dokazuje to aj fakt, že keď sa ráno zobudím obutý, tak ma potom celý deň strašne bolí hlava a mám neskutočný smäd

Mars je jediná nám známá planeta obydlená výhradně roboty.

Ptá se psychiatr pacienta :
„Co je horší? Nevědomost, nebo ignorance?“
"Nevím, a je mi to fuk.“

Kdybychom Pomazánkové máslo včas přejmenovali na Máslo Václava Havla, měli bychom od Bruselu pokoj.

„Ahoj.“
„Tady je táta. Dej mi, prosím tě, maminku k telefonu“
„To nejde. Maminka je nahoře v ložnici se strýčkem Pavlem.“
Pauza
„Ale zlatíčko, ty přece nemáš žádného strýčka Pavla.“
„Ale jo. Je právě nahoře v ložnici s maminkou.“
Pauza
„Tak jo. Prosím tě, polož telefon na stůl, jdi nahoru, zaťukej na dveře od ložnice a řekni mamince, že jsi právě slyšela moje auto, jak zastavilo dole před domem.“
„Ano, tati, hned to bude.“
Pauza
„Tak jsem to udělala.“
„No a?“
„No, maminka, celá vyděšená, vyskočila úplně nahá z postele, pobíhala po ložnici a ječela, pak zakopla o kobereček, praštila se hlavou o skříň a teď leží na zemi a vůbec se nehýbe!“
„Bože! A co strýček Pavel?“
„Taky vyskočil celý nahý z postele. Byl taky celý vyděšený, vyskočil zadním oknem přímo do bazénu. Asi nevěděl, že jsme ho před týdnem vypustili. Spadnul na dno a taky se ani trochu nehýbe.“
Velmi dlouhá pauza
„Bazén???“
Velmi dlouhá pauza
“Je tam číslo telefonu 86573122444?“
„Ne, to je omyl.“
„Tak pardon…“
*********************************************************************
Genialita spočívá v jednoduchosti:

V Louvru po zavíračce