Jeden doktor na stáži navštívil místo zvané honosně mentální institut a ptá se jednoho pacienta:
“Jak jste se sem dostal? Jaká je povaha vaší nemoci?”
“No, začalo to tím, že jsem se oženil. To jsem nikdy neměl dělat. Vzal jsem si totiž jednu vdovu, co měla dospělou dceru, která se tedy stala moji nevlastní dcerou. Když přijel na návštěvu můj otec, tak se do ni zamiloval a pak se s ní oženil, takže moje nevlastní dcera teď byla mojí nevlastní matkou. Pak se mé ženě narodil syn, který byl samozřejmě taky tátův švagr, protože to byl bratr jeho manželky. No, jak jsem vám říkal, moje nevlastní dcera byla také mojí nevlastní matkou, takže její malý bratr byl teď i mým strýčkem. No, a z toho taky vyplývá, že moje žena, která je matkou mé nevlastní matky, je také mojí babičkou, a já jsem tudíž její vnuk. Ale to není všechno. Protože mám za ženu nevlastní babičku, nejsem jen její manžel a vnuk, ale jsem také svůj dědeček. Teď už chápete, proč jsem tady?”

Zmlácená žena u lékaře: „Pane doktore, manžel je strašně hodnej, ale jednou za čtnáct dní vyrazí s kamarádama na pivo a pokaždý, když se vrátí a má naváto, tak mě šíleně zmlátí.”
Doktor: „Opravdu pokaždý vás zbije?”
Žena: „Opravdu … pokaždý.”
Doktor: „Dobře, předepíšu vám heřmánkový čas a jakmile vezme manžel za kliku, začněte ho kloktat.”
Po čtrnácti dnech: „Pane doktore, ten heřmánek opravdu zabírá! Kloktala jsem a manžel si mě ani nevšimnul.”
Doktor pro sebe: „Vždyť já tušil, že bude stačit držet hubu."

Brazilský humorista, dramaturg a spisovatel Millor Fernandes vyzval v jedné relaci publikum k diskusi touto otázkou:
"Jaký je rozdíl mezi politikem a zlodějem?"
Nejvíc ho upoutala odpověď jednoho učitele:
"Vážený pane Millore, na základě dlouhého přemýšlení jsem dospěl k tomuto závěru:
Rozdíl mezi politikem a zlodějem je v tom, že toho prvního jsem si vybral já, kdežto ten druhý si vybral mě. Je to správná odpověď?"
Fernandesova reakce byla následující:
"Vážený pane, vy jste génius! Jako jediný jste mezi nimi dokázal najít aspoň jeden rozdíl!"

Stěžoval si děda u lékaře:
“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele...”
“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”
“Ne, jenom ať tolik nedupou!”

“Pane doktore, čím víc užívám ty prášky, tím mi je hůř.”
“A jaké prášky užíváte, dědo?”
“No ty nejlepší z reklamy: Persil a Ariel.”

Dospělost je, když se u zubaře nebojíte bolesti, ale účtu.

******************************************************************************************
Jak je to krásné, když díky moderní technice spolu můžou dva mladí lidé chatovat...

Každou zkrátka zajímá něco jiného...