Jedou manželé vozem po dálnici a po dlouhém mlčení žena praví: "Hele,jsme spolu už 15 let a začínáš mě iritovat, nechám se rozvést."
Muž nic neříká. Žena po chvíli pokračuje: "Budu chtít náš barák."
Muž nic neříká. Jen přidá plyn.
Žena po chvíli pokračuje: "Samozřejmě obě konta a auto."
Muž nic neříká. Jen přidá plyn.
Žena po chvíli pokračuje: "Taky si nechám obě děti, vychovám z nich normální lidi."
Muž nic neříká. Jen přidá plyn.
Žena znovu pokračuje, po očku ho pozoruje: "Stejně už několik let spím s tvým nejlepším přítelem."
Muž nic neříká. Jen přidá plyn.
Ženu jeho mlčení rozzlobí a ptá se: "Copak ty nic nechceš?"
Muž s klidem odvětí: "Já mám pro život vše, co potřebuju."
"A co to je, prosím tě?" škodolibě se ptá žena.
Muž odvětí: "Airbag."

Zvoní mobil v posilovně, zvedne jej funící muž: "Prosím."
"Ahoj miláčku, jsi v posilovně?" ptá se žena.
"Ano jsem, co potřebuješ?" odpoví muž otráveným hlasem.
"Tak to je fajn. Já jsem ti jen chtěla říct, že ten kožich jak stál 150 tisíc, tak ho zlevnili na 80. Že si ho můžu koupit?" škemrá žena.
"Ale jo."
"Ty jsi hodný. A víš jak jsme chtěli jet na ty Seychely a zdálo se nám to za půl milionu drahé? Tak oni to zlevnili jen na 400 tisíc. Co říkáš, nemám to vzít?"
"Dobře, ale jen s plnou penzí," zamumlá muž.
"Jo, to já zařídím. A když máš takovou dobrou náladu, tak stojím zrovna před autosalonem Mercedesu a víš, jak jsme se dívali na to S-klasse za tři miliony, tak si představ, že oni ho zlevnili na dva! Nemám ho rovnou zaplatit?"
"Ale jo, ale jen stříbrnou metalízu," řekne muž docela otráveně.
"Jo, jo, oni to zrovna ve stříbrné mají. Tak to je super, ty jsi dnes tak zlatý! Tak čau," zaševelí sladkým hláskem žena a položí mobil.
Muž ukončí hovor a se zvednutým telefonem nad hlavou zakřičí: "Chlapi, nevíte čí je to mobil?"

Malá Nancy zahrnuje hlínou jámu uprostřed zahrady a přes plot na ni kouká soused Tom:
"Nancy, copak to tam máš za jámu?"
Nancy odpoví: "Moje zlatá rybka umřela, tak jsem ji musela pohřbít."
"Ale není to pro zlatou rybku příliš velká jáma?" ptá se Tom.
Nancy vhodí poslední lopatku hlíny a říká:
"Není! Má zlatá rybka je uvnitř mého zkurv... kocoura!"

Jak to bylo s těmi kruhy
Obzor rudě žhnul. Syrakúsy hořely.
Nevšímal si toho. Nevnímal ani řev matek, jejichž děti zůstaly uvězněny v hořícím gymnasiu. Přeslechl i hromové zadunění, když se zřítil nádherný strop v chrámu Pallas Athény.
Nad mořem vycházelo slunce. V jeho záři se občas zaleskl některý ze zlatých Jupiterových orlů, postupně vztyčovaných nad jednotlivými čtvrtěmi. Ani toho si však nevšímal. Hleděl jen na malé pšeničné políčko pod svahem. Tam měl nasměrovány i své přístroje.
Konečně se mu zdálo, že se nad polem objevil tenoučký, jakoby přerušovaný, sloupeček křišťálového vzduchu. Vtom však za jeho zády zaduněly kroky.
“Občan Archimédés?”
“Jo.”
“Zatýkám tě za válečné zločiny!”
“Na žádné si nevzpomínám.”
“Ne? A co ta zrcadla na Euryeloské pevnosti?”
“Dobře víš, že to je blbost. Pravda, kdysi jsem měl takový nápad. Ale v praxi to je nerealizovatelné. Dokážeš si představit konkávní zrcadlo s takhle velkou ohniskovou vzdáleností? A navíc, vezmeme-li v úvahu, že ...”
“Nekecej! Chceš snad popřít, že naše lodě vybuchovaly a hořely?”
“Ne, to nemohu popírat. Ale také to nemohu potvrdit. Dění na moři jsem nesledoval. My vědci musíme každý jev nejprve ...”
“Drž hubu! A o těch obřích pákových jeřábech taky určitě nic nevíš?”
“Víš co? Zatkni mě rovnou za nepovolené hýbání zeměkoulí.”
“Děláš si ze mě prdel?”
“Ale ne. Já jen, že nedávno jsem ve Fysikálních rozhledech uveřejnil studii s názvem Dejte mi pevný bod a pohnu zemí.”
“Po tom je mi hovno! Žádný Fysikální rozhledy nečtu. Čtu jen Blesk Jupiterův a Zápisník Legionáře.”
Archimédés již vojákovi nevěnoval pozornost. Stříbrný hádeček nad pšeničným polem rychle tloustl. Klásky pod ním se poslušně pokládaly do kruhového tvaru.
Říman to také zpozoroval a rozběhl se tam.
“Ne! Ne! Stůj! Vrať se zpátky! Nepřibližuj se k tomu! Nedotýkej se mých kruhů! Noli ... tangere ... circulos ... meos!” doloval ze sebe zbytky středoškolské latiny.
Pozdě. Voják již neslyšel. Vzdušný vír mu nejprve sebral helmu z hlavy, pak se v povětří zablyštěly šupiny z jeho pancíře a po chvilce na okolí dopadla sprška krvavých chuchvalců a úlomků kostí.
“Tohle jsem nechtěl! Bohové, jste mými svědky, že tohle jsem nechtěl! Žádný můj vynález nesmí sloužit k ničení a zabíjení!”