19.3.2024 | Svátek má Josef


CHTIP: Izraelský archeolog 37

28.3.2016

Paní Kohnová navštíví svého gynekologa. Ten ji prohlédne, starostlivě svraští čelo a zakáže jí na tři měsíce intimní styky. Po jejím odchodu se ptá sestřička:
„To je to s tou Kohnovou tak vážné?“
„To ne,... ale předbíhá v samoobsluze!“

Moric zemře a Becky na něj všude pěje chválu, že lepšího muže si nemohla přát. V kavárně povídá své přítelkyni:
„Moric, ten vždy myslel na všechno. Než umřel, zavolal si mě k posteli a dal mi tři obálky. To jsou má tři přání, splň je prosím postupně a já tak dojdu pokoje, říkal mi.“
„A co bylo v těch obálkách?“ ptá se přítelkyně.
„V první bylo pět tisíc dolarů a ́Kup, prosím, krásnou rakev ́. Tak jsem koupila nádhernou rakev z mahagonu. V druhé bylo deset tisíc dolarů a ́Uspořádej, prosím, důstojný pohřeb ́. Tak jsem vypravila pohřeb, jaký se nevidí, na hostinu objednala všechna oblíbená jídla i jeho starou malt whisky. A ve třetí bylo padesát tisíc dolarů a poslední přání: ́Kup, prosím, krásný kámen ́.“
Becky natáhne ruku k přítelkyni s nádherným briliantovým prstenem:
„No, řekni, není krásný?“

Paní Kischová vejde do ordinace k mladému lékaři, doktorovi Rubinsteinovi. Za chvíli s velkým křikem vyběhne, volá něco o nestoudnosti a utíká po chodbě. Ze své ordinace vyjde starý doktor Popper, aby se podíval co se děje. Zastaví ji, posadí na židli, nechá jí přinést sklenici vody a vyslechne ji. Při tom kroutí hlavou. Za chvíli zajde za mladým kolegou:
„Kouknou, Aaron, měl jsem jich za dobrého doktora, ale oni se snad zbláznili. Paní Kischové je skoro osmdesát, její Jakob je skoro deset let mrtvý, ona má čtyři dospělé děti a asi třináct vnoučat, teď mi celou tu svojí mišpoche venku podrobně vyjmenovala, včetně dvou právníků, co nás budou žalovat . No maj rozum? Proč jí proboha říkali, že je těhotná?“
Mladý doktor Rubinstein vzhlédne od papírů:
„No, pane kolego, a co ta její úporná škytavka, se kterou ke mně přišla a která jí nedovolila říct ani slovo? Ta zmizela?“

Jeden obchodník s obilím měl dva příručí. Oba se jmenovali Mojše. A tak jednomu říkali Jednorublový, a druhému Sedmirublový Mojše. To proto, že obchodník jednomu z nich platil jeden rubl za týden a druhému sedm rublů. Jednorublovému se to samozřejmě nelíbilo a také si na to svému zaměstnavateli stěžoval. Ten však slíbil, že mu dokáže, že je to tak správné.
Jednoho dne obchodník z okna svého domu uviděl, jak kolem projíždí řada povozů s velkým nákladem. Zavolal si Jednorublového Mojšeho a nakázal mu, ať zjistí, co vezou. Mojše vyběhl ven a za chvíli se vrátil a oznamoval, že vezou pšenici. Pán poděkoval a požádal ho, ať zjistí, kam ji vezou. Mojše dohnal povozy a když se vrátil, hlásil, že jedou do Stanislavi. Obchodník ho poslal zjistit, pro koho to do Stanislavi vezou. Chudák příručí musel utíkat jako pes, aby povozy dohnal. Přiběhl se zprávou, že náklad vezou pro konkurenta Karpelese. Ale pán ještě nebyl spkojen a poslal ho za povozem ještě jednou. Chtěl vědět, za kolik pšenici prodávají. Mojše povozy dohnal a vrátil se úplně vysílený a když oznamoval příslušnou cenu, obchodník povídá:
„A teď chviličku počkej.“
Dal si zavolat sedmirublového Mojšeho a požádal ho, ať zjistí od těch povozů, co projely před půl hodinou kolem, co vezou. Sedmirublový Mojše skočil na koně a vydal se splnit úkol. Když se za nějakou dobu vrátil, tak oznamoval:
„Tak ty povozy vezly pšenici do Stanislavi tomu gaunerovi Karpelesovi. Chtěli mu ji dát za moc dobrou cenu. Ale už otáčejí, přesvědčil jsem je, že nemusejí jezdit až do Stanislavi a nadto jim dáme o půl rublu za povoz víc. Ode dneška budou dodávat pšenici ve velkém nám.“
Obchodník se obrátil na Jednorublového Mojšeho a zeptal se ho:
„Už chápeš, proč platím tomuto Mojšemu sedmkrát víc?“

*******************************************

EH1

(@paulczynski)

EH2

(@me_erben)