Josele Goldberg cestoval na zámořském parníku. Každé ráno snídával v jídelně u stejného stolu, se stejným spolucestujícím, Francouzem jakýmsi. Goldberg neuměl anglicky, natož francouzsky. Francouz zase nebyl familiérní s ruštinou, natož s jidiš. Ale zdvořilý, to byl. Hned prvního dne, co si přisedl ke Goldbergovi, usmál se a popřál: "Bon appetit!"
Goldberg nevěděl, co se děje; zaváhal chvilku, ale pak se dovtípil a odpověděl: "Goldberg."
A tak to šlo každý den. Po týdnu si však jeden z pasažérů vzal Goldberga stranou a pěknou jidiš mu vysvětlil: "Poslouchaj, co blázněj? Ten Francouz se jim nepředstavuje! Francouzsky Bon appetit znamená, že on jim jenom přeje dobrou chuť!"
Následujícího dne ráno porušil Goldberg rutinu a se zářivým úsměvem začal konverzaci jako první: "Bon appetit!"
Francouz se mile usmál a opáčil: "Goldberg!"

Reportér zpovídá rabi Seligmana poté, co blesk zničil střechu synagógy: "Rabi, co říkáte na tuto strašnou škodu?"
Rabi si odkašlal a povídá: "Bohudíky, jsme dobře pojištěni proti takovému božímu dopuštění."

"Dobrý den, paní Blumová!"
"Dobrý den, paní Pinkasová! "
"Máte rozkošné dětičky, paní Blumová! Kolik jim je let? "
"Děkuji, paní Pinkasová. Právníkovi jsou čtyři - a doktorovi jsou tři. "

Blumová jde z pohřbu manžela. Stein zvídá: "Budete tak sama, tak opuštěná. Mohl bych vás časem požádat o ruku?"
Blumová na to: "Bohužel, ale jsem zadaná již od doby, kdy manžel onemocněl."

"Mojše, slyšela jsem, ze má přijít mesiáš! Teď, když jsme se konečně trochu zmohli...?! "
"Sára, klid. Přečkali jsme Egypťany, Babylóňany, Peršany, Řeky, Římany, nacisty. S trochou štěstí přežijeme i toho mesiáše. "

"Tak jsem vám byl v Africe," vypravoval pan Gruenhut, "a jak jsem byl v té Africe, řekl jsem si, že půjdu na hon lvů. Dobře. Vyšel jsem si do pralesa a najednou slyším z houštiny šramot. Dobře. Namířím, střelím, a co byste řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám zabitých."
"Šest? Není to trochu mnoho?"
"Tak řekněme pět. Já to tak akorát nepočítal."
"I pět je moc. Slevěj, pane Gruenhut."
"Že jsou to oni, tak byli dva."
"Hm, dva jednou ranou?"
"S nimi je taky řeč. Tak, aby neřekli. Byl to jeden, ale za to chlapík."
"A byl to vůbec lev?"
"Mne se ptají? Já mám všechno vědět? Copak nemám jiné starosti? Jak jsem slyšel v křoví zachrastit, tak jsem šel od toho pryč."

"Tlustý Kohn, ten, který jak víš, za každou zástěrou běhá, tvrdil včera v kavárně, že zachoval své ženě pět let věrnost."
"Pět let? To může štimovat! Tolik vyfás' za zfalšování směnky."

Starý Stein jde okolo řeky a najednou uslyší volání. "Pomoc! Pomoc!"
Jakýsi muž se zmítá ve vodě a křičí: "Pomoc! Já neumím plavat!"
Stein se zastaví na břehu a odpoví mu: "Že se nestydíte, já také neumím plavat a nedělám proto takový kravál jako vy?"

"Blumenfeld, Blumenfeld!?! Já jich vidím! Včera škemrali podporu, že nemaj na oběd, a dnes tu seděj a dlabou lososa majonézou…?"
"Pardon, pardón, pane Reichman, oni maj nějak moc řečí a to já nemám rád. Když nemám peníze, nemůžu jíst lososa s majonézou. Když mám peníze, tak nesmím jíst lososa s majonézou. Tak mi laskavě řeknou, kdy mám jíst lososa s majonézou?"